Stvořidla

Kam a jak jedeme?

Jedu si pro foťák do Světlé n.Sázavou, který jsem zapomněl v autě jednoho hodného a poctivého pána, co nás vezl z Českého Lesa do Prahy. A když už k Sázavě, tak jsem z toho udělal výlet na Stvořidla a přidal dva kamarády.

Za čím jedeme?

Samozřejmě jedeme za přírodou, za pěknou řekou a na romantická místa, kde zanechal stopy Jaroslav Foglar. A je to taková náhoda, že bydlím i na Foglarově ulici. Ale hlavní je ten foťák. Tedy, jak se to seběhlo.

Jak jsem se zmínil v cestopisu Českým Lesem, přišel jsem na konci cesty dočasně o fotoaparát. Svou vlastní vinou. Ve fofru jsem ho zapomněl v autě, které nás dovezlo přímo na hl. nádraží v Praze. Naštěstí jsme během jízdy vedli čilý hovor o vzájemných zájmech a tak se pak oboustranně podařilo navzájem s poctivým řidičem spojit. Hrozně se mi ulevilo. Však to znáte. Nejde ani tak o foťák, ten se dá koupit. Ale o téměř dvě stovky fotografií z cesty. Jelikož se v poslední době kamarádi rozhoupali a výlety se mnou se jim líbí, navrhl jsem jim spojit příjemné s užitečným. Udělat si jednodenní výlet do Mekky trempingu, na Stvořidla. Cestou jsme se zastavili ve Světlé n.Sáz. pro foťák a pak pokračovali do Smrčné. Zde se zaparkovalo a počkalo na Posázavský pacifik. Mezitím si prohlížíme Sázavu v tomto místě. Po příjezdu vláčku – Posázavského pacifiku nasedáme a jedeme dvě stanice do zastávky Vilémovice. Zpátky půjdeme podél Sázavy přes Stvořidla. Jednodenní výlet a nedoléčené nohy kamarádů více nedovolí. Ve Vilémovicích vyrazíme ze stanice přes lávku po žluté TZ tak rychle, že si ve stoupání cesty nevšimneme její absenci. Nechce se nám vracet dolů ke konci lávky, kde jsme ji naposledy viděli a tak si to namíříme lesem nahoru odhadem podle mapy. U sanatoria – LDN se nudí pár pacientů a navazují hovor. Moc se s nimi hovořit nedá kvůli podstatnému rozdílu v IQ. Přesto nám jeden poradí to, na co jsme právě podle vrstevnic v mapě sami přišli. Přehoupneme se přes hřbet výběžku a vzápětí narážíme na žlutou. Akorát jsme si zašli asi 2,5km. Žlutá dole u řeky podle ní zatáčí u Foglarovy táborové louky s pomníkem a informační tabulí nad Sluneční zátokou. Takže za chvíli jsme po břehu zpátky u lávky. Prakticky se vracíme. Teď vidíme, proč se ztratila. Hned na konci lávky se totiž za ní bez varování zatočí o 360° v horizontální rovině a asi 45° horizontálně strmě dolů pod ni. Zatím co my, se hnali po cestě šíkmo vzhůru. Říkáme si, nahoru už jsme šli, zpátky se vracet nebudeme, zkusíme to pěšinou podle řeky. Jak to u podobných zkratek bývá, po 700m tahle, asi rybářská pěšinka, končí u strmého břehu. My se nikdy nevracíme! Nemůžeme si přece přiznat prohru. Nezbývá nic jiného, než se škrábat téměř kolmo vzhůru po sesouvající se půdě. Sleduji kamarády, jak jeden s ortézou na kotníku a druhý po prvním laserovém zásahu na patním výrustku a kile nějakých prášků šplhají vzhůru jak horské kozy. No vida, jak jim doktoři pomohli. Škoda jen těch dvou zkrácených dnů v Českém lese. Mohli jsme tam dojít až do plánovaného cíle, do Chebu. V zalesněném svahu podlezeme zábradlí neznačené cesty a dál stoupáme už jen mírně vrstevnicově nahoru. Je nám jasné, že dřív, nebo později musíme narazit na červeno, co už pak vede dál na Svořidla. To se skutečně stane po 400 metrech. Pak stále klesáme až k úrovni Sázavy. Překračujeme Koutecký, u Foglara Zlatonosný, potok. Je zde opět pěkná informační tabule. A to už jsme u Stvořidel. Smutně koukám, jak to tady vypadalo ve Foglarově době a jak komerčně dnes. Moc mně to nepřekvapuje, je to tak všude. Civilizace a komerce se nezadržitelné šíří. Právě proto vyhledávám místa zatím ještě méně navštěvovaná, jako byl právě nedávno např. Český Les. Nerad se vyhýbám vícečlenným výpravám a houfům cyklistů. Tady pro změnu zase na hlavním korzu okolo hospody po dobrém obědě trávily procházkou s kočárky a příbuznými skupinky chatařů a ubytovaných ve stanech. Spláchli jsme to dvěma Rebely a kvapíme pryč. Nemusíme ani daleko. Na balvanech v řečišti sledujeme nějakého ptáčka vychutnávajícího klidný ševel řeky. Proti proudu sice Sázavě ubývá vody ale krajina je zajímavější. Už níže jsme si všimli bílých ostrůvků v proudu řeky. Nyní si je prohlížíme zblízka. Jedná se o kvetoucí vodní rostlinstvo. Květ vedle květu. Mohlo by se jednat o Lakušník alias žabí oko. V řece typu Sázavy je to spíš překvapující. Okolo cesty přibývá kamení a skalek. Je to tu zajímavé. Posléze mezi stromy i větší skály. Nejsem odborník, ale tipnul bych si na žulu. Hodně velkých kamenů je pravidelných. Franta by to určitě věděl. Jedna ze skal je tak významná, že podleJ. Foglara pojmenována Rodrigova. V knize Devadesátka pokračuje byla také zahrnuta do dlouhodobé skautské hry Alvarez, stejně jako předešlý Zlatonosný potok a další. Není divu, že úsek Sázavského údolí od Stvořidel proti proudu je tak romantický. Vždyť procházíme Přírodním parkem Melechov. Přibývá peřejí i za současného nízkého stavu vody. Jak to tady musí hučet na jaře! V jednom místě si všímám přírodních kamenných stupňů-schodů na kraji řeky. Musí to být žula. Snad jen ta se tak štípe na pravidelné kvádry. V jednom místě jakoby tu čerti hráli v kostky. Ale ten klid, nikoho nepotkáváme. Na řece na balvanu uprostřed máma kachna se čtyřmi malými chlupatými kuličkami. Škoda, že mi Parkinson žduchl při velkém zoomu do ruky. Mohl to být lepší obrázek. Ale stativ jsem líný nosit. Možná proto, že mám tři a nevím který si vzít. Blížíme se k cíli a jsou tu ještě dva krásné náprstníky. Každý jiné barvy. Tak jsme si je s kamarádem rozdělili. Vstupu do chatové části obce Smrčná vévodí nádherná skála z balvanů a borovic. Tento typ přírody mám rád. A už jsme na konci. Za mostem nás čeká auto. Byl to sice krátký výlet něco málo přes 8km, ale mimo menší kousek zalidněné části pěkný.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Přímo na Stvořidlech je restaurace. Ubytováni jsme všichni doma, tady to nebylo třeba.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Sázava je pořád hezká řeka, i když v době naší návštěvy moc vody neměla. Co nebylo zrovna příjemné, byla občasná zavanutí ze sociálního zařízení k posezení před hospodou. Ale jinak, pěkné počasí a ke korzujícím davům musí být člověk tolerantní.

Ostatní informace

Plné jízdné dvě zastávky Posázavského Pacifiku ze Smrčné do Vilémovic činí 15,-Kč. Pivo Rebel 11° v hospůdce Pohoda na Stvořidlech 24,-Kč.