Toulání kladenskými lesy
Tipy na výlet • Vycházka - půldenní • Do přírody
Kam a jak jedeme?
Nejedu nikam, jdu na odpolední procházku v okolí mého bydliště.
Za čím jedeme?
Někdy se říká, že bychom se měli učit od dětí. Na tom asi něco bude, děti vidí vše přímo,buď je to černé a nebo bílé, řeknou co si myslí a až mi dospělí je naučíme lhát.
Moje mladší dcera mě naučila provozovat zvláštní typ turistiky, tzv. Toulání, přijdete do lesa a jdete rovně za nosem, cesta necesta, kořeny nekořeny, stromy nestromy. Tento typ turistiky nemůžete samozřejmě provozovat v Národních parcích a v chráněném území, kde se máte pohybovat jen po značených cestách.
U nás na Kladně nic takového není a tak hurá rovně za nosem. Právě při takovém toulání jsem objevil krásný kout našeho lesa, který je jen kousek od hlavní lesní cesty. Protéká zde potok a kolem potoka je opravdová divočina. Tak na toto oblíbené místo jsem odpoledne v neděli vyrazil a za cíl jsem si dal přinést domů porcelánový talíř, který jsme si s dcerkou schovali za jeden z mnoha stromů co v našem lese rostou. Kdo si zavzpomíná na své dětství, tak každý jsme měli svůj poklad i když to byla třeba jen skleněná kulička. Při minulém výletě jsem si ofotil značku porcelánu, kterou jsem viděl poprvé v životě a zněla hodně honosně, prolustroval název na internetu a vyšlo mi jen ukrutně drahé víno. S vidinou vlastnictví tohoto vzácného kusu porcelánu vyrážím do lesa. Vyrážím z Ostrovce a cesta probíhala v pohodě. Vzal jsem to novou cestou, kterou jsem objevil při cestě z práce. Mám to štěstí, že když mám čas a počasí je krásné, můžu jít do zaměstnání pěšky přes náš les. Vzal jsem si sebou sukovici dcerky z minulého výletu a při zdolávání prudkého kopce se hodila, kopec jsem zdolal traverzem, obešel mokřiny a dostal jsem se na normální cestu. Po několika minutách už jsem v Rozdělově a po vystoupání kopce míjím skleníky zahradnictví. To už mě dělí od mého místa několik stovek metrů. Dorážím na začátek údolí, kde stojí zděný objekt, asi nějáká vodárna. Údolím protéká potok a údolí končí až ve Vinařicích policejní střelnicí. Jdu podél potoka ke stromu najít talíř a nemusím ho hledat, leží položený na stráni mimo úkryt, který jsme pro něj našli. Po zabalení talíře do igelitky a po naložení do baťůžku se jdu podívat na srnky. V tomto koutu lesa jsem byl v neděli asi po čtvrté a skoro vždy jsem tyto krásná zvířata viděl. Jdu potichounku jako Apači na válečné stezce a moje botky s vibramem jen lehce našlapují po jehličí. Srnky nikde, asi nejsou zvědavé na vetřelce z lidského plémě a tak dojdu až k posedu. Vylezu na posed a chvíli posedím a pozoruji les, poslouchám lesní ticho a zpěv ptactva. V jednu chvilku mi připadá, že slyším funění ve smrčině, ale žádné zvíře jsem nezahlédl. Po odpočinku slezu z posedu a vracím se zpět na cestu s tím, že srnky uvidím příště. Pokračuji lesem směr Vinařice, po cestě najdu dva krmelce o kterých jsem nevěděl. Došel jsem na konec údolí a vrata do střelnice dokořán, plot kolem střelnice je rozbořen a tak nevím zda je střelnice ještě využívána. A to už jdu po asfaltové příjezdové cestě ke střelnici. Podél silničky vede teď již nepoužívaná želizniční trať do Třebichovic. Z asfaltové cesty odbočuji do lesa a přes Tuháň se dostávám pod kopec Kameňák, kde se na chvíli zastavuji u lesního Jezírka. V tomto Jezírku, ktrerý je napájen potokem Oleškou se na jaře páří žáby. Zatím žáby asi spí a já vyšlápnu rázným krokem Kameňák, beru to jako trénink na květnový výšlap Milešovky. Za kopcem už je Ostrovec a já jsem doma.
P.S. Dnes jsem šel z práce přes les a zaskočil jsem se podívat na srnky, byly tam a když mě jedna zpozorovala odběhla do bezpečné vzdálenosti, hodila na mou osobu nevraživý pohled a začala "štěkat" ! Upozornila ostatní, že je na jejich území vetřelec. Skutečně jsem si tak připadal a s pokorou jsme zmizel z jejich území. Oni jsou v lese doma a nám by se taky nelíbilo, kdyby nás očumovaly jak čumíme na televizi.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Jídlo jsem měl z domova. Pití taky vlastní a ubytování jsem nepotřeboval.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Líbila se mi Jarní příroda, zpěv ptáků a krásný klid v lese. Lidi jsem potkával jen na hlavních cestách v blízkosti sídlišť a čím dále od civilizace, tím méně lidí. Kytičky už kvetly a stromy začínají pučet.
Ostatní informace
Vstup do přírody je zcela zdarma. Cena přírody je nevyčíslitelná a tak si ji važme a vědomě ji nepoškozujte, děkuji za srnky.