Toulání po Hosťáku na počátku března

Kam a jak jedeme?

Na dominantu Kralup nad Vltavou - Hostibejk. Možno cestovat pěšky, kolmo, vlakové spojení uvedeno v okně níže. Od Prahy můžete po červené přímo od ZOO, v Kralupech u lávky se vydáte po zelené. Cesta vhodná pro procházku s dětmi a pejsky (obojí si přijdou na své).

Za čím jedeme?

Na kralupskou dominantu mě zavedla zvědavost, jak vypadá město z ptačí perspektivy. Vzala jsem to od nádraží ČD po zelené a zanedlouho se už drápala vzhůru, k 879 metrů vysokému vrcholu. Po zdolání několika schodů to bylo kbělostné vyhlídkové stavbě několik kroků. Akorát tak na uklidnění tepovky po výšlapu.

Výhled byl skvostný a plný nesourodých lidských výtvorů. Dýchla na mě symbióza relativně klidného dění mezi místními obyvateli, konečně byl jeden z pěknějších Jarních dnů po vleklé zimě.

Rozhlédla jsem se po kraji a začala zkoumat, co kde je. Úplně vlevo, tedy severně, výhled značně komplikovaly stromy (převážně borovice a javory), ale přeci jen se dala místy zahlédnout Vltava mířící k Nelahozevsi, nad níž se pne renesanční zámek.

Kdybychom se vypravili podél levého břehu Vltavy, napojili bychom se na známou Dvořákovu Stezku, jež je součástí červené mezinárodní trasy E-10 spojující Baltské a Středozemní moře. Proti proudu bychom zamířili ku Praze (ZOO), též po červené.

Obzor okupují vrcholky Českého středohoří. Severně vykukuje hora Říp. Přejdu-li zrakem k severovýchodu, upnu se pohledem na bělavý kouř z mělnické elektrárny. Přímo přede mnou, východně, se rozkládá Dřínovský vrch. Neratovická chladicí věž už jen dokresluje průmyslovou oblast celého Mělnicka.

Zadívám-li se vpravo, tedy jižně, nevidím nic jiného, než-li stráň kopce zvaného Macalák, za níž jen tuším nedalekou matičku Prahu. Jihovýchod patří Odoleně Vodě. Západ skrývají opět honosné borovice a samotný hostibejcký skalní masiv.

Pohled na město je úchvatný a vévodí mu chemická továrna Synthos, a. s. (dříve Kaučuk). Rozsáhlá je i železniční síť, vždyť Kralupy leží na důležité spojce Praha-Děčín.

Kostel, jehož věž dosahuje výšky 63 metrů (čímž je nejvyšší budovou Kralup) jako by byl vytržen z kontextu moderního města, paradox podtrhují věže bývalého pivovaru a cukrovaru.

Hostibejk, místními přezdíván též „Hosťák", ale jen není jen hezkým pokoukáním po okolí, nýbrž slouží jako oáza klidu pro místní, je vyhledávaným cílem turistů, nabízí pejskařům hodně cestiček k procházkám a spoustu laviček a stromků k očůrávání jejich mazlíčky. Postouží jim i označení místních cest tradičním symbolem.

Nově vybudovaná naučná trasa dobře informuje o přírodě, geologii Kralupska, historii města a dalších zajímavostech.

Hostibejk je vlastně velká pískovcová skála vzniklá za období přelomu karbonu a křídy. To nemám ze své hlavy, neboť geologie není opravdu mou silnou stránkou, ale tuto informaci jsme vyčetla právě zjedné z informačních desek. Jdu směrem k západu Svojsíkovou cestou, která tak byla pojmenována podle zakladatele skautingu u nás, a kochám se pohledem na město a nedaleké Minice.

Sluníčko vytáhlo ze zimní letargie i ptactvo. Poslouchám nádherný zpěv vrabců, zvonků, modřinek a pěnkav, sem tam zahlédnu strakapouda či rozpustilou veverku v korunách stromů.

Představuji si, jak to tu asi vypadalo, když byl kopec ještě holý. Svahy totiž nejsou zarostlé odpradávna, ale dřeviny byly vysázeny členy „Zemědělného a okrašlovacího spolku pro Kralupy a okolí" v roce 1902. Ze stromů, co poznám, je tu kolem spousta pěkných borovic a javorů, pichlavých akátů a mohutných dubů. Chvílemi prosvítá nějaká ta břízka či habr, ani lípa nesmí chybět ve výčtu.

Míjím nově vybudované dětské hřiště Tomyho parky, které zlvláště oceníte při toulkách s nejmenšími ratolestmi, abych následně seběhla ze zeleného značené, které pokračuje k rozcestí Lutovník, odkud se dále můžete vydal k Velvarům, Novým Ouholicím, kapličce sv. Jana(2km), i zadem do Nelahozevsi (3km). To už si ovšem vyžádá více času.

Já si to šinu kolem restaurace se stejnojmenným názvem, kde turisté krom dobrého oběda mohou složit hlavu, kdyby je pobíhání po kopečku příliš zmohlo. Dokroužím po vrcholu, z naučné stezky se dozvím ještě něco o pověsti o „Zkamenělé hospodské". Na chvilku se zamyslím nad krušnou historií druhé světové války a zastavím u pomníku padlým, odkud je to coby kamenem dohodil ke kulometnému bunkru (obdobný se nachází nedaleko odtud u Minic), dříve sloužící k obraně města, dnes spíše jako schovka pro náctileté a plátno sprejerům. Nutno podotknout, že odsud je ještě hezčí výhled než od rozhledničky. Co mě ruší, je hluk z Přemyslovy ulice, hlavního tahu na Kladno, kde opravdu projede spousta aut.

Jarní kapky mě vrátí ze světa snění a rozjímání zpět do reality, roztahuji deštník a utíkám zpět na nádraží. Ještě se ohlédnu a zamanu si, že se sem ještě jednou (nebo i víckrát) vypravím, tentokrát jistě s fotoaparátem.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Svačinu jsem měla přibalenou z domova, na nádraží se lze celkem najíst v místním bufetu nebo restauraci "U Mrzáka". Přímo na vrcholu kopce je restaurace "Hostibejk", zde se lze i ubytovat. Náročnějším nabízím hotel "Sport", který je z vyhlídky vidět východním směrem (poblíž tenisové haly).

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: krásná příroda a geologie - pískovce, klid a mír. Příjemná restaurace za přijatelné ceny. Byla jsem ráda za naučnou stezku a dobré místní značení.

Nelíbilo: počmáraná rozhledna a bunkr od sprejerů, také velké množství odpadků kolem vyhlídky.

Ostatní informace

Restaurace Hotibejk - otevřeno denně 11.30 - 22.00 (možno pořádání večírků, svateb...). V okolí doporučuji navštívit zámek v Nelahozevsi (jít Dvořákovou Stezkou nebo po zelené od Lutovníku) - otevřeno celoročně denně mimo pondělí 9.00 - 12.00, 13.00- 17.00. Vybrat si můžete zde dvou okruhů - 1. 80,-Kč vstupenka, snížená 40,-Kč, rodinné vstupné 180,-Kč. 2. - 40,-, 25,-, 70,-Kč. Nebo absolvujete oba, to už záleží na vašem zájmu o prohlídku. Lze i v cizích jazycích.

Kralupy a Hostibejk (i Nelahozeves) nabízejí skrýše pro hru geocaching.

Na výlet vlakem

Kralupy nad Vltavou jsou leží přímo na trati Praha - Děčín, čímž jsou velmi dobře vlakem dostupné. Do osobních vlaků na Masarykovo nádraží ( jezdí každou hodinu) a Ústí nad Labem (cca jednou za 120 minut) možno naložit kolo. Rychlíky z Děčína jezdí každou druhou hodinu.

Samozřejmostí je i spoj do Neratovic (lokálka), Velvar, Slaného, Loun.

Autor: Deneir

Další články autora: 2

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli