Kam a jak jedeme?

Velká Bystřice a okolí

Velká Bystřice, leží v nadmořské výšce 244 m(radnice) na počátku údolí řeky Bystřice v podhůří Nízkého Jeseníku, vzdálena 5 km od Olomouce. Má necelých 3 tisíce obyvatel a je sídlem mikroregionu. Na město byla povýšena v r.1998. První zpráva o Velké Bystřici pochází z roku 1275. Ve 13. a 14. století bylo panství rozděleno a bystřické zboží patřilo zpravidla současně několika majitelům, mezi něž patřil olomoucký biskup, kapitula a také světská vrchnost. Ze světských držitelů se již v r.1222 připomíná Bojna.R.1276 se psal Lambert z Bystřice. Roku 1360 získal část Bystřice markrabě Jan, který Bystřici povýšil na městečko se 4 výročními trhy a dal své zboží Smilovi z Kunštátu. První zmínka o bystřické tvrzi je z roku 1381.V té době drželi části vesnice také Hynek z Bystřice a po něm jeho dědicové Ondřej, Vítek a Aleš, na jiných částech vládli bratři z jiného rodu Achník, Bohuslav a Erazim,kteří měli mezi sebou stálé spory,které vedly k jejich zadlužování,čehož využil Václav z Doloplaz. Ten postupně odkoupil do roku 1397 od světských pánů i olomoucké kapituly téměř celé bystřické zboží, které posléze zdědil jeho syn Václav ml. Václav z Doloplaz ml. musel soudně donutit město Olomouc,aby znovu postavilo na vlastní náklady tvrz ve Velké Bystřici, která byla za husitských válek zbourána,aby se na ní nemohli usadit husité a nemohli tak ohrožovat Olomouc. Roku 1447 je pak prodal Lukáši Salczarovi z Olomouce a potom se majitelé často střídali. Za vlády krále Vladislava II. Jagellonského kolem roku 1502 byla obec na žádost tehdejšího majitele panství Jana z Kunovic povýšena opět na městečko a obdržela erb (štít s půlměsícem a pod ním tři hvězdy) s pečetí. Další pán Bystřice, Karel Herbort z Fulštejna usadil r. 1564 ve Velké Bystřici protestantského faráře a prodal roku 1578 velkobystřické panství Hynkovi z Vrbna a na Bruntále.Hynek ale nakonec tento majetek prodal již roku 1589 olomoucké kapitule a došlo k opětovnému dosazení katolických duchovních ke kostelu. Olomoucká kapitula vlastnila velkobystřické panství až do roku 1848. Velká Bystřice byla odjakživa významným hospodářským centrem, kromě pivovaru,který byl založený již v r.1579, zde byly čtyři mlýny, dvě pily, olejna, octárna, cihelna, slévárna, jeden z nejstarších cukrovarů na Moravě,který byl vybudován v letech 1850-51, lomy na břidlici a stavební kámen, chmelnice, velkostatek (5027 ha), maj. metropolitní olomoucká kapitula, mnoho živností a obchodů. R.1827 tu založil Jakub Strouhal chemickou továrnu.

Původní tvrz ve Velké Bystřici byla po husitských válkách obnovena již na pohodlnější a representační sídlo. V 16. století za Karla Herborta z Fulštejna a Hynka Bruntálského z Vrbna byla tvrz postupně přestavěna na renesančí zámek u kterého byly vysázeny dvě zámecké zahrady, z nichž jedna byla později přeměněna na zámecký park. V r.1610 prodal Hynek Bruntálský z Vrbna městečko Velkou Bystřici s tvrzí a sedmi vesnicemi olomoucké kapitule, které patřilo až do r.1943. Malý renesanční zámek přestal nové vrchnosti vyhovovat, byl také v dost zuboženém stavu a tak došlo na začátku 17. a v první pol.18.stol. k jeho postupnému rozšiřování o barokní přístavby. Rozsáhlý zámecký komplet byl neustále upravován pro hospodářské účely. Východní část byla přeměněna na sladovnická humna velkobystřického kapitulního pivovaru a palírnu, hlavní a západní trakt sloužil k letnímu pobytu kanovníků a správě statků a lesů. Velkobystřický hejtman se stal v r.1679 vrchním hejtmanem všech komunních statků. Panský pivovar měl největší pánev na Moravě o obsahu 41,6 hl a produkoval ročně 3800 hl piva. Po zrušení pivovaru v roce 1944 budova postupně chátrala. Záchranu přineslo až přebudování na dnešní tříhvězdičkový hotel Zámek. V zámku je také obřadní sál a zámecké (pivovarské) sklepy jsou upraveny na zámeckou vinárnu. Před zámkem je sousoší sv.Floriána a sv.Jana Nepomuckého.

K dalším pamětihodnostem patří zámecký park. Na východním okraji zámeckého parku stojí Kapitulní dům, znehodnocený novějšími úpravami. Byl sídlem vrchního hejtmana všech komunních statků i ředitelství kapitulních statků a lesů Velká Bystřice, vytvořeného po r.1850. Část velkobystřického zámeckého parku kapitula poskytla v pol. 19.stol. lesmistrovi Karlu Molínkovi na vybudování skleníku a školky, která se rozkládala na 6,22 ha. Semena byla objednávána u nás v Praze, ale i v zahraničí z Erfurtu. Kolem roku 1870 se pěstovalo 24 druhů jehličnatých stromů, 201 druhů listnatých stromů a keřů a ve skleníku 14 druhů rostlin. V parku byla též sušárna semen lesních stromů, která však roku 1871 byla zrušena a přeměněna v obydlí zahradníka. V r.1884 bylo veškeré pěstování ukončeno, ale Kapitulní dům dále sloužil lesní správě.

Farní kostel Stětí sv.Jana Křtitele je jeden z nejstarších na Moravě. Má gotické kněžiště ze 14.století, zvenčí opěrné pilíře.Přestavěn byl koncem 17.stol.Před kostelem je památkově cenná socha sv.Bartoloměje i sousoší sv.Floriána a Jana Nepomuckého z r.1709. Ve středu města má kostel také Husův sbor československé církve husitské. Budova Radnice byla postavena v r.1825. Památky doplňují Boží muka, řada křížů, pomníků a soch. Každoročně město pořádá mezinárodní folklórní festival Lidový rok, cykloturistickou výpravu na Libavou -Bílý kámen, festival trampské písně Bystřické banjo a další akce. Tradice udržuje zejména národopisný soubor Haná, který je jedním z pořadatelů festivalu Lidový rok a vystupuje i za hranicemi České republiky. Obec má chrámový pěvecký sbor vedený P. Josefem Olejníkem, skladatelem liturgické hudby. Velkobystřický sbor zpíval např. při návštěvách papeže Jana Pavla II. na Velehradě a v Olomouci, v jeho repertoáru jsou i národní písně.

Velká Bystřice je rodištěm malíře Karla Žadníka (1847-1923) a akad. sochaře Mořice Černila (1859-1930).

Ve Velké Bystřici může turista občerstvit a najíst v místních restauracích: Nadační, U pekaře,Mlýn ,Cafe Bar,hostinci U kovárny,U Evičky a hotelu Zámek. Ubytování slouží především hotel Zámek a penzion Morava u silnice do Svésedlic

Z Velké Bystřice vede několik značených turistických a cyklistických cest po blízkých i vzdálených zajímavých místech v okolí. Přes Přáslavice do Lipníka nad Bečvou, Hranic a na Ostravu. Jižně přes Velký Týnec do Přerova, Kroměříže atd.Na východ do Olomouce,Prostějova a dále a na sever na Svatý Kopeček,Šternberk a dále do Jeseníků. Východně od Velké Bystřice jsou 3,5 km vzdálené Mrsklesy s místní částí Kovákov. Vesnice leží v nadmořské výšce 290 m v jihozápadním podhůří Oderské vrchoviny na hranici vojenského prostoru Libavá. Osada Mrsklesy je v dostupných pramenech poprvé zmiňována k roku 1364. Aleš, který užíval i přídomek „z Mrskles“, zde měl dvůr a tvrz. Vlevo u křižovatky na začátku obce je kříž se sochami sv. Floriána a sv. Jana Evangelisty. Na dolní návsi je kaple sv. Šebestiána a na horní návsi památník padlým. Do Mrskles vede pěší turistická trasa údolím Vrtova, stravování zajišťují dvě místní restaurace.

Z Mrskles vede přímá cesta do vojenského prostoru Libavá se vstupem jen na zvláštní povolení a jednou ročně při cykloturistické akci Bílý kámen a vpravo do 2 km vzdálených Přáslavic.

Obec Přáslavice,která je dlouholetým sídlem vojenské posádky. Místní částí Přáslavic je také osada Kocourovec, vzdálena 2 km ve směru na Lipník nad Bečvou. Severovýchodně od Přáslavic jsou kasárna Hanáckého pluku. Podle archeologických vykopávek zde bylo sídliště již před 5000 –2000 lety před Kristem. Přáslavice samotné jsou jednou z nejstarších obcí na Olomoucku, poprvé je ves zmiňována již k roku 1131 (dle novějších názorů 1141) v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka. Osada Kocourovec v znikla na místě vyklučeného lesa v r.1799, v jehož blízkosti bývala vojenská střelnice. Pro veřejnost zde funguje posilovna. Z památek mohou turisté obdivovat kapli sv. Rocha, zvonici Československé církve husitské na návsi, Boží muka při polní cestě ze Svésedlic do Kocourovce, druhá při cestě do Velké Bystřice. V Kocourovci je kaple Panny Marie Lurdské. Pěkná pěší turistická trasa vede z Velké Bystřice údolím Vrtova kolem břidlicové skály do Mrskles. Ubytování a pohostinství nabízí motel Lammel v Kocourovci po levé straně silnice na Lipník a stravování v několika dalších restauračních zařízení v Přáslavicích. 2 km jižně od Přáslavic je obec Svésedlice. Se 180 obyvateli je nejmenší obcí mikroregionu. Obcí protéká potůček Beroňka, na kterém je vybudována přehrada a rybník. První zmínka o Svésedlicích je z roku 1370. Vesnice má tvar okrouhlice. Nejstarší pamětihodností v obci je smírčí kříž z roku 1547, který se nachází před bývalou školou. Na návsi je kaple sv. Františka z Assisi, zbudovaná v závěru 19. století, kříž před ní pochází už z roku 1855. Svésedlicemi a jejich okolní půvabnou krajinou vede značená mezinárodní cyklistická Jantarová stezka. Občerstvení najdou turisté v místní restauraci.

Z Kocourovce se dostaneme po 2 km do Daskabátu s proslavenou restaurací U Matesa. V místech dnešní vesnice Daskabát dříve stávala ves Otěhřiby, zmiňovaná již v listině biskupa Roberta roku 1232. V letech 1281-1283 se jmenuje Vran z Otěhřib. Za zatím neznámých příčin Otěhřiby zanikly a koncem 15. století z nich zůstal pouze opuštěný dvůr a rychta. V 16. století byla zaniklá obec znovu osazena, nazývala se nejprve Nová Ves (1568) a krátce nato, od roku 1581, je již nazývána Daskabát. Název obce podle jedné historie vznikl při sporu mezi obyvateli obce, kteří byli osvobozeni od robot a novým tršickým majitelem panství, který požadoval roboty a platy, které osadníci samozřejmě odpírali. Odpor vyjádřili na tršickém zámku údajně slovy, že „raději dají kabát nežli jediný groš". I když se stali poddanými, jméno Daskabát obci jako připomínka těchto událostí zůstalo.Turisty zve k posezení vyhlášená místní restaurace „U Matesa", známá svou originální výzdobou a pověstným čertovským gulášem. V letním období je otevřena letní restaurace na hřišti, kde je prostor a zařízení pro malou kopanou, volejbal, tenis a pod. Z památek v Daskabátě, kromě pomníku obětem 1. světové války a několika kamenných křížů, Kaple sv. Jana Nepomuckého, polní kaple Panny Marie Svatokopecké je třeba upozornit i na zbytky dvou středověkých tvrzí v těsné blízkosti obce. Tvrz Otěhřiby se připomíná poprvé v r.1447 ve vkladu do zemských desek, kdy Eliška z Býkovic postoupila Otěhřiby s tvrzí Janu Lapkovi ze Starého Jičína. Po smrti Jana Lapky se Otěhřiby s tvrzí dostali postuně až v r. 1481 Bohušovi z Kokor. R.1481 se uvádí již pustá ves, pravděpodobně v důsledku českouherských válek, a spolu s ní zpustla nepochybně i tvrz, která ztratila funkci zemanského sídla, neboť Otěhřiby naležely v letech 1482-1532 k tršickému panství.

K tvrzi se dostaneme v Daskabátě po odbočení vlevo(ve směru na Hranice) za parkovištěm u obchodu.Jedeme stále přímo po silnici a před nadjezdem přes dálnici odbočíme na polní cestu,po které se vydáme co nejblíže k potůčku.Od potůčku jdeme asi 560 m vlevo k malému hájičku,kde najdeme stopy příkopu,napájeného z nedalekého potůčku,valu a okolo 4 m vyvýšené jádro tvrze.

Po založení nové obce, dnešní vsi Daskabát, již stará tvrz nebyla obnovena, ale 2,15 km východně a asi 600 m severovýchodně od konce obce Daskabát, v místě kde stávala ves Sedlec s tvrzí je okrouhlé tvrziště. V době kdy vznikl Daskabát tj. v 16.stol. byla tvrz Sedlec již pustá. V okolním rovinatém terénu nebyla tvrz přírodou nijak chráněna a tak její obranu zajišťoval příkop s valem. Val má výšku kolem 1 m a jádro kruhový tvar o průměru 15-20 m a je oproti dnu příkopu vysoké kolem 2 m. Výzkumem byla zjištěna dřevěná stavba asi o rozměrech 8 x 8 m.

Ke druhé tvrzi se dostaneme,když na konci obce odbočíme vlevo na silničku vedoucí přes lesík za podjezd pod dálnicí,kde je možno zaparkovat. Vlevo na pokraji lesíka asi ve vzdálenosti 150 m,kolmo k dálnici, ve vysokém lese uvidíte zdálky vyvýšené, mírně zarostlé jádro tvrze a val. Je zachovalý i příkop. Na vrcholku jádra je řada nerovností,neurčitého původu.

2 km za obcí Daskabáty se dostaneme do bývalého městečka Velkého Újezda, které se nachází v nadmořské výšce 371 m u staré obchodní cesty s brodem mezi Olomoucí a Lipníkem nad Bečvou, na pozvolně sestupujícím svahu úpatí Oderských vrchů. V současnosti zde žije 1073 obyvatel. Pouhých 6 kilometrů od obce pramení řeka Odra. Zmínka o vsi Újezd je v Moravských zemských deskách v r.1301. V tomto roce je doložena postava Žibřida, sladovníka na Libavé, známého v r.1324 s přídomkem „z Újezda. Velký Újezd byl v minulosti významnou stanicí na hlavní „císařské“ silnici, kde se měnívala přípřež. V roce 1749 zde byl postaven vrchnostenský špitál, z roku 1785 pochází budova někdejší poštovní přepřahací stanice. Městysem byl až do roku 1957. K významným rodákům patří Jaroslav Švarc, jeden ze sedmi parašutistů, kteří zahynuli v Gorazdově kostele v Resslově ulici v Praze po atentátu na Heydricha. Na počest Jaroslava Švarce pořádá TJ Sokol od roku 1968 vždy v červnu „Memoriál Jaroslava Švarce“ – dálkové pochody s účastí stovek turistů z celé republiky. Narodil se zde básník nezvalovské generace František Nechvátal. Většinu života prožil ve Velkém Újezdě akademický sochař Vladimír Navrátil. Hasiči pořádají každoročně „Silvestr na Kamenné boudě“, kdy se setkávají v lese mezi Újezdem a Tršicemi občané z okolních vesnic. Kolem 15.srpna se konají tradiční velkoújezské hody, pravidelnými akcemi jsou i červnová Beat party s ohňostrojem. V někdejším vrchnostenském špitále, architektonické památce, lze strávit prázdniny na venkově. Ubytování turistického typu nabízí rovněž družstvo Velký Újezd, komfortnější ubytování lze nalézt v penzionu Myslivna. K památkám patří také farní Kostel Sv. Jakuba Staršího nebo bývalá poštovní přepřahací stanice. Nedaleko v kamenolomu ve Výklekách je krásné přírodní koupaliště.

Z Velké Bystřice, přes Přáslavice se z Kocourovce po odbočení vpravo dostanete do Doloplaz a dále do Tršic se zámkem,Čekyně se zámkem a do Přerova se zámkem a muzeem lovců mamutů s mnoha dalšími kulturními památkami. Doloplazy leží v Tršické pahorkatině, která je součástí Nízkého Jeseníku, na pramenech říčky Týnečky. Název obce se odvozuje od typu zástavby, neboť domy vesnice byly vystavěny po obou stranách silnice z Kocourovce k Tršicím na svažitém terénu. Nejstarším písemným dokladem o vsi Doloplazy je darovací listina moravského markraběte Přemysla z roku 1233.O rok později již patřily s přestávkami až do r.1719 klášteru na Velehradě. Klášter měl v Doloplazích velký dvůr, ale část Doloplaz vlastnil také i zemanský rod s přídomkem „z Doloplaz“. Václav z Doloplaz skoupil několik okolních vsí, např. Svésedlice, Varhošť a také část Velké Bystřice, kde založil velkobystřický statek. Jeden z členů tohoto rodu, Adam Štolbalský z Doloplaz, má pomník na místě své tragické smrti (1521) v Olomouci nedaleko hlavního nádraží. Římskokatolický kostel je z let 1894–96. V obci pořádá každoročně hanácký folklórní soubor Olešnica, červencové národopisné slavnosti Jízda králů. Nedaleko je Tršická přehrada u pěkného lesa Bělá. Občerstvení je zajištěno ve třech pohostinstvích. Dominantou obce je Kostel Sv. Cyrila a Metoděje. Na katastru obce se nachází řada kamenných křížů a jeden dřevěný kříž, Boží muka, socha Panny Marie Lourdské a pomníky TGM, obětem 1. světové války se sochou sv. Václava a pomník na místě popravy tří mladých mužů z konce 2. světové války. Zámek patřící k někdejšímu dvoru se bohužel nedochoval. Severně od obce je pomník legionáře Jana Novotného.

Z Doloplaz se po 3,5 km dostaneme do moravského střediska pěstování chmele, bývalého městečka, obce Tršice, ležící v Tršické pahorkatině. V blízkosti obce se nachází Tršická přehrada. Přímo v obci je Zámecký rybník a říčka Olešnice, v nejjižnější části katastru pak rybník zvaný Dolní. Nejstarší písemný doklad o obci z roku 1282, je listina olomouckého kláštera Hradisko, kde Oneš z Tršic vystupuje jako svědek. Roku 1526 byla ves králem Ludvíkem povýšena na městečko. Tršice se staly centrem panství a administrativním i ekonomickým střediskem okolí. Renesanční zámek v Tršicích vznikl ke konci 16.stol. přestavbou pozdně gotického hrádku na skalách nad rybníkem. V zámku je OÚ a Vesnické muzeum, které představuje dobový nábytek, oblečení, množství dokumentů, fotografií a podrobnou novodobou historii chmelařství a zemědělství s řadou unikátních hospodářských předmětů. Zámecký dvůr je využit jako kulturní areál ve „Dvoře“. Původně gotický kostel byl v 17.stol. přestavěn v novobarokní a r.1905-06 opraven. Výzdoba je od Jana Koehlera. Fara je z let 1520-1532. Významnou událostí v dějinách Tršic, bylo vysazení první chmelnice rolníkem Hynkem Florykem (1861), ustavení Chmelařského spolku (1883) či založení Zemské odborné zemědělsko-chmelařské školy (1927). Nositelem hudebních tradic je Smíšený pěvecký sbor Chorus Marianum. Turisté mohou v obci zhlédnout památky lidové architektury, sochy a kříže. Stavebně hodnotný je rodný dům(č.41) zakladatele moravského chmelařství Hynka Floryka (1834-1921). Stravování je možné v místních restauracích.

1,5 km východně od Tršic v Zákřově je u dřevěné zvoničky zákřovský památník. Na místě památníku na sklonku 2. světové války, ve dnech od 18. do 20. dubna 1945 Vlasovci pod záminkou, že Zákřov je střediskem partyzánů, mučili a následně upálili v lesní boudě u Kyjanice 19 zákřovských mužů. Autory památníku na místě tragédie vybudované v r.1949 jsou akademický sochař Vladimír Navrátil a architekt Lubomír Šlapeta.

Jižně od Velké Bystřice je 4 km vzdálené městečko Velký Týnec s řadou kulturních památek, zámkem a pomníkem na vrchu Hradisko a dále přes Brodek u Přerova, známého zvonařskou dílnou do poutního místa Dubu nad Moravou, Tovačova, Chropyně a Kroměříže nebo také do Prostějova.

Velký Týnec je stará slovanská obec založená v místech staršího,pravděpodobně keltského sídliště, jak svědčí i název obce povstalý z keltského slova tun - týn. Písemnou formou je Týnec poprvé připomenut v latinské listině z roku 1207, kterou český král Přemysl Otakar I. daroval tři popluží v Bukovanech patřící dosud Týnci klášteru augistiniánek u sv. Petra v Olomouci. R.1274 udělil král Přemysl Otakar II. dědičné rychtářství v Týnci olomouckému měšťanu Jindřichu z Ivanovic a přidělil mu pole, hospodu, mlýn a železité lázně a zbavil rychtu všech zemských břemen i poplatků a udělil mu nižší soudní moc. V r. 1275 seděl v Týnci Martin z Týnce, snad zeměpanský úředník a pravděpodobně již tehdy tu stála tvrz. Zdejší fara a kostel vznikl před rokem 1286. V r.1361 postoupil markrabě Jan Týnec olomoucké kapitule a Týnec patřil od té doby mezi prebendy určené k osobnímu užitku nejstaršího z kapitulních hodnostářů. Prvním z kanovníků byl (do roku 1376) Vojtěch z Otaslavic. Tvrz stála vedle dvora a je jmenovitě zmíněna ve smlouvě mezi kapitulou a olomouckým měšťanem Zichem o pronájmu týneckého dvora z r.1457. V r.1752 dal kanovník František Řehoř Giannini zchátralou tvrz přestavět. Tvrz však byla v r.1765 stržena a na jejím místě dal kanovník hrabě Karel Martinec, jak ukazuje jeho kamenný znak nad vjezdem, vystavět pozdně barokní zámek. V r.1780 byl Matyášem Butzem z Rollsberku přestavěn. Nyní je zde hotel a OÚ. V zámecké zahradě nad silnicí do Grygova stojí prostý obdélníkový letohrádek, jehož průčelí je obráceno do zahrady. Letohrádek nechal postavit v r. 1755 probošt František Řehoř Gianninino v jehož osobním znaku je lev. Symbol lva je zachycen v nástropní malbě, která představuje Vergilia s lyrou a čtyři roční období, z nichž Jaro klade na hlavu lvu věnec a sype květiny. Je to symbolická oslava budovatele altánu. Výjev je doplněn neméně vzletným latinským hexametrem: „Ten vládne a pase, jejž zdobíš květinami na něj kladenými“.Nad vchodem je nápis se znakem Gianninim a letopočet 1755. Původně užitková zámecká zahrada se v r. 1787 se připomíná jako okrasná barokní zahrada. Z jihu je přístupná vjezdem ohraničeným dvěma vyzděnými pilíři s pískovcovými bustami. U zahrady je sýpka z r.1776. Před zámkem je sousoší Panny Marie z r.1724. Na dvou hranolových sloupcích balustrády osazeny sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Sarkandra.

Mezi léty 1922 až 1936 byla obec známa pořádáním pravidelných zemědělských výstav i péčí o pěkný vzhled veřejných prostranství. Husův sbor Církve československé husitské s přilehlou budovou fary je z r.1924. Katolická tělocvičná jednota Orel si v témže roce postavila vedle Husova sboru pěknou orlovnu. Není bez zajímavosti, že v těch časech byl nejvyšším moravským představitelem římskokatolické církve týnecký rodák Mons. Leopold Prečan, olomoucký arcibiskup v letech 1923-1947 a v čele Československé církve stál (1925-1946) moravský biskup ThDr. Rostislav Stejskal, rodák z přifařených Hostkovic. Týnec je rodištěm historika města Olomouce Václava Nešpora (1883). Významná je činnost národopisného souboru Týnečáci

K významným památkám patří dominanta Týnce, farní kostel z let 1751-1760 se starší věží, Nanebevzetí Panny Marie vedle zámku. Hlavní vstup je barokním portálem s kamenným znakem. Před vchodem do kostela jsou umístěny na dvou samostatných podstavcích sochy sv.Cyrila a Metoděje, které pocházejí z 2. pol. 19. st. Za kostelem je kamenný kříž s korpusem Ukřižovaného Krista z r. 1840. U ohradní zdi kostela je vsazena křížová cesta v podobě samostatných kapliček z r. 1867. U vchodu do kostela umístěna pamětní deska arcibiskupa Leopolda Prečana z r. 1947.

Z dalších památek je třeba upozornit na hrobku hraběcí rodiny Pöttingů z r.1889 na zdejším hřbitově; sousoší Vyučování Panny Marie z r.1899;socha sv.Jana Nepomuckého z r.1857;sloup se sochou Panny Marie z r.1754;socha sv.Floriána z r.1723;socha sv.Marka z r.1872;polní kaple Panny Marie z r.1755 s trojúhelníkovým štítem s erbem;boží muka z r.1865 a dalších 6 kamenných křížů a jeden dřevěný z r.1900 v různých částech Týnce.

Na kopci hradisko na východním okraji obce,z dálky viditelný je památník obětem světových válek,slavnostně odhalen T.G.Masarykem v r.1921. Monumentální stavba z lomového kamene s ohradní zdí a schodištěm ve svahu situována na čtvercovém půdorysu. Poblíž monumentu je volně ložený pamětní kámen u příležitosti návštěvy T. G. Masaryka v r. 1921.

Dalšími památkami je pomník padlým sovětským vojákům;pamětní deska na rodném domu akademika Antonína Klobouka z r.1966.

V Týnci je zachovalá lidová architektura v podobě několika budov statků a jejich hospodářských budov se zachovalými arkádami náspí s pískovcovými nebo zděnými cihlovými sloupy.

V místní části Vsisko, 1 km západně od Týnce dala olomoucká kapitula postavit v roce 1792 zámek. Jednopatrový pozdně barokní zámek byl postaven uprostřed trojstranné vsi v souvislé statkové zástavbě. Uprostřed rizalitu je vchod, k němuž vede dvojramenné otevřené schodiště s kamenným kuželkovým zábradlím, předloženým před příčlem. Nad vchodem do zámku je znak hraběte Emanuela Pötting-Persinga, k jehož kanovnické prebendě náleželo Vsisko až do jeho smrti r. 1897. Kapitula držela statek se zámkem, který však dávala do nájmu, do r. 1948. Dnes je soukromým majetkem.

Na návsi je kostel sv.Matouše z r.1867 s pamětní deskou obětem 1.světové války.

Ve Vsisku je několik kamenných soch a křížů.Socha sv.Matouše a socha sv.Barbory z počátku 18.stol.;kamenný kříž Ukřižování Krista z r.1765;kamenný kříž Ukřižování Krista z r.1887;kamenný kříž Panny Marie z počátku 19.stol. a sousoší Rodina z r.1950.

2 km východně od Týnce je místní část Čechovice s kaplí Narození Panny Marie osázena kamennou deskou s letopočtem 1901 a dalšími památkami: kamenným křížem Ukřižování Krista z r.1915,pomníkem obětem světových válek a dům č.p. 36, bývalá myslivna z r.1756.

Severně se z Velké Bystřice dostaneme přes Bukovany nebo přes Lošov s hvězdárnou na Svatý Kopeček s poutním kostelem a ZOO zahradou a dále přes Droždín do Dolan s golfovým hřištěm mezi Véskou a Pohořanama a dále do Jeseníků,nebo z Dolan přes Bělkovice do Šternberka.

O vesnici Bukovany se historické prameny zmiňují již k roku 1131 v souvislosti s vysvěcením olomoucké katedrály biskupem Jindřichem Zdíkem. Tehdy připadly Bukovany tomuto kostelu darem. Později část obce patřila knížecímu hradu v Olomouci a sloužila hlavně k vydržování královských lovčích, z nichž je roku 1203 konkrétně připomínán lovčí jménem Gogol. Brzy se vesnice dostala do držení olomouckých biskupů a zůstala jim až do roku 1848, kdy bylo v českých zemích zrušeno poddanství. Obec se pravidelně účastní Srazu obcí s názvem Bukovany. Nová výstavba obce je zastoupena i v oblasti sakrální architektury – farníci zde vlastním nákladem zbudovali kostel sv. Antonína Paduánského. Stejného zasvěcení je barokní polní kaple, státem chráněná památka. K zajímavostem obce dále patří pomník k výročí vzniku ČSR s Masarykovou sochou, lidová architektura (např. domy č. p. 10 a 28) a několik kamenných, litinových či dřevěných křížů. Stravování pro turisty i místní nabízí restaurace Koliba.

Severně od Velké Bystřice je ve vzdálenosti 4 km obec Lošov s malou hvězdárnou z r.1948, přehradou,zvonicí z počátku 19.stol.a několika kříži. V minulosti se v prostoru mezi Lošovem a Mariánkým Údolím dolovalo zlato. Pokus o obnovení těžby v 18.stol. byl neúspěšný.

Z Lošova jsou 2 km na Svatý Kopeček s poutním kostelem a ZOO zahradou.

1 km východně od Velké Bystřice jsou Bystrovany . Pro svou polohu, vzdáleny 3 km od krajského města Olomouc a výborným dopravním spojením jak po silnici, tak vlakové spojení,městská Doprava,cyklotrasy(mimo jiné Jantarová trasa) a turisticky značené cesty jsou Bystrovany vyhledávaným místem pro bydlení i na výlety. Jsou rozloženy na úpatí Nízkého Jeseníku, v rovině na obou březích řeky Bystřice. Již ve 13.stol. byly Bystrovany majetkem kláštera Hradisko. Z r.1277 písemná zpráva o urovnání sporu mezi velehradským klášterem,kterému patřily Chvalkovice a klášterem Hradisko, kterému patřily Bystrovany o čtyři lány polí a křovisek. Oběma obcím připadlo po dvou lánech a hranice byla označena „kopci“ ,tj. kopečky z hlíny.Za českého a uherského krále Matyáše Korvína v r.1473 byly Bystrovany přiděleny Olomoučanům a k Olomouci patřily s přestávkami až do r.1993,kdy se osamostatnily. Ke konci 19. a na začátku 20.stol. zde byly dvě cihelny firmy Mačák a Durit,která byla zničena na konci 2.světové války a nebyla již obnovena. Udržují se zde lidové zvyky jako tzv. honění medvěda nebo velikonoční průvod chlapců-klapačů po obci. Za zhlédnutí stojí několik památek. Na návsi kaple sv. Barbory a sv. Bartoloměje, dvojí Boží muka, několik křížů a blízký permanentní fort č. IV – součást opevnění Olomouce z poloviny 19. století. Zdejší arboretum- přírodní ráj Horizont je malým ostrůvkem exotiky na Hané, zpřístupněný veřejnosti od roku 2000 vždy v období od 1. dubna do 15. října. Je zde park s umělým vodopádem, barevné rybičky v jezírku, lavičky a altánek k odpočinku, ptačí voliéra a výběh zvířat, a více než 200 druhy cizokrajných dřevin a rostlin označených cedulkou s názvem a popisem. K posezení a občerstvení je restaurace Artemis a dvě cukrárny. Vše doplňuje zásilkový obchod Horizont a stylová prodejna květin a okrasných keřů a stromů.

V obci je možnost ubytování v penzionu U Sklenářů a stravování ve dvou restauracích a bistru.

3 km od Bystrovan je Olomouc ,s druhou největší městskou památkovou rezervací v ČR.

Za čím jedeme?

Za krásnou romantickou a čistou přírodou kolem řeky Bystřice a v posledních kopcích Nízkého Jeseníku. Návštěva kulturních a historických památek, tajemných tvrzí, zámků, sakrálních staveb i lidové architektury. Koupání na přírodním koupališti v přehradách a bývalých lomech. Zúčastnit se některé z řady společenských a kulturních akcí.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Občerstvení a stravování s posezením v předzahrádkách s dětskými hřišti nalezneme v restauračních a hotelových zařízeních v jednotlivých obcích.V atraktivním prostředí se můžete najíst v restauraci Semiramis v přírodním ráji v Bystrovanech Ubytování je pro náročnější v Zámeckém hotelu ve Velké Bystřici,pensionu Morava nebo penzionu Myslivna ve Velkém Újezdu a penzion U Sklenářů v Bystrovanech.Pro méně náročné turisty je vhodná družstevní Turistická ubytovna ve Velkém Újezdu.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Čistá příroda a romantická procházka lesem z Bystřice přes Lošov na Svatý Kopeček a lesem u Tršické přehrady.Lidové veselice ve Velké Bystřici, Velkém Týnci,Velkém Újezdu a Tršicích. Nádherně udržované statky a množství božích muk a soch a kapliček zdobících zvlněnou krajinu i obce. Nádherný výhled z kopce Hradisku u Velkého Týnce.Projížďka na koních v Radíkově a návštěva ZOO na Svatém kopečku.Při návštěvě přírodního ráje Horizont v Bystrovanech budete myslet,že jste v jiném světě.

Ostatní informace

Cestovat lze na kole nebo pěšky po značených turistických trasách nebo automobilem,vždy do středu některé z obcí a dále podle turistického značení, nebo výše popsané trase.Jídlo,občerstvení i ubytování lze vybrat podle osobní náročnosti. I v hotelích s vyšší cenovou skupinou nabízejí tak zvaná menu za přijatelnou cenu.