Loading...
Tipy na výlet • Romantika • Pro zdatnější • Celodenní výlet • Do přírody
Bojanovické sejpy jsou více než velkým lákadlem na výlet. Vždyť se tu rýžovalo zlato již před více než 2000 lety. První lidé, kteří to zde zkoušeli někdy ve 4. až 2. století př. n. l., patřili k laténské kultuře. Zřejmě v řece bylo zlata dost, protože rýžování zde probíhalo i v době hradištní mezi 5. a 9. stoletím n.l. Hodně nám o tom napověděly nálezy různé keramiky kolem řeky mezi Žichovicemi a Horažďovicemi. Sejpy se nenacházejí jen v tomto prostoru, ale prakticky je najdeme kolem celého toku Otavy. Ale u Bojanovic přibírá Otava do své náruče z levé strany Černičský potok a samotná řeka u Malých Hydčic vytváří několik ramen. A to je již hodně poznatků k tomu, uvidět vše na vlastní oči. Navíc u Bojanovic je nejvýchodnější bod přírodního parku Buděticko a velká pravděpodobnost neobyčejných výhledů na hory této oblasti. A tak jednoho dne vystupuji z vlaku na nádraží ve Velkých Hydčicích se záměrem jít proti proudu řeky.
Samotné Velké Hydčice jsou ukázkou, že asi nejde skloubit nové se starým. Vesnička s kaplí a několika domy selského baroka a obrovská vápenka na jejím okraji, jsou dva zcela odlišné světy. Začátek cesty není nikterak povzbudivý, ještě projít kolem hospody z dob socialismu a jsem u řeky. Nová lávka, která spojuje Velké a malé Hydčice je postavena na místě původní, kterou zničila povodeň v roce 2002. Velkorysé pojetí je zde na místě a lávka bude dalším povodním jistě lépe odolávat. Malé Hydčice přivítají turistu zříceným domem, ale i tady je jeden hezký bývalý statek. Obavy z cesty podél řeky se ukázaly zbytečné. Krásná pěšinka ve stínu olší a topolů, sem tam s odbočkami k řece, je parádní. V některých místech jsou močály a malé vodní plošky. Sluneční paprsky si tu hrají na schovávanou a občasné žblunknutí žabky či přelet ptáka jsou jediným porušením přímo posvátného klidu. Ale je tu i druhá strana mince v podobě komárů, kteří si vždy najdou příležitost k bodnutí. Bývalý mlýn je signálem, že se blíží sejpy a soutok. Vstupu k soutoku brání náhon k mlýnu a všude přítomné kopřivy a vysoká tráva. Sejpy se dají spíše tušit než vidět a tak si to budu muset zopakovat v zimě. Bojanovice jsou rozloženy na svahu za silnicí z Horažďovic do Sušice. Velmi hezká obec mile překvapí. Krásná barokní kaplička na návsi spolu s křížem a pomníkem padlým ve světové válce jsou skutečně mimořádné. Z náhodného rozhovoru se dozvídám, že na štědrý den se kaplička převléká do slavnostního hávu a je osvětlená. Vesničku nechávám za sebou a polní cestou se dávám na západ. Cesta mezi poli s výhledy do všech světových stran v jednou místě otevírá zcela neobvyklý pohled na hrad Rabí. Pozvolna se představují vrcholy Šibeníku, Semliny, Líšné, Džbánu a nejvyšší Čepičné. Další hodina je pryč, když se proplétám mezi auty a turisty na Rabí. Hradu dnes věnuji jen pohled a pod jeho hradbami nabírám směr Žichovice. Letní den nedá nic zadarmo a po malém osvěžení v podobě pivka v hospodě u nádraží se jde na vlak.
Jídlo a pití jsem si ponechal na konec cesty a využil hospody u nádraží v Žichovicích. Mohu doporučit. Hospoda je i ve Velkých Hydčicích a několik se jich najde v Rabí. Ubytování je zde bez problémů. Hezký je kemp na břehu u Žichovic nedaleko nádraží. Je zde i stánek s občerstvením.
Úsek cesty kolem Otavy, hlavně v místech, kde řeka vytváří několik ramen. Kolem vrchu Šibeník je několik remízků a luk porostlých křovinami. Kaplička v Bojanovicích je zcela jistě tou nejhezčí na celém Sušicku. Vápenka ve Velkých Hydčicích je zařízení sice potřebné, ale v této krajině v podstatě pěst na oko.
Ze všemi zastávkami během cesty jsem se vešel do tří hodin a ušel přibližně 10 až 12 km. Kromě cesty za Bojanovicemi, která je dosti narušená a kamenitá se jde po travnatých stezkách. Jsou vidět i vzdálenější hory Javornické hornatiny. Vše je na mapě KČT č.68 Pootaví.
Na výlet jsem jel vlakem do Velkých Hydčic a znovu jej využil k cestě zpět ze Žichovic. Jedná se o trať č. 185 z Horažďovic předměstí do Klatov a vlaky tu během dne jezdí v dvouhodinových intervalech.