Ukrytý poklad na hradě Okoř

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Za kulturou • Do přírody

Okoř

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (4 fotografie)

Kam a jak jedeme?

Hrad Okoř otevře své brány návštěvníkům i mimo sezónu. Navštívit ho můžete v období od října do prosince. Tak neváhejte a využijte možnost navštívit tuto krásnou zříceninu hradu, která se nachází v údolí Zákolanského potoka.

Jak na hrad:

Autem: parkoviště se nachází 250 metrů od hradu

Vlakem: do zastávky Noutonice a odtud cca. 2 km k hradu

Autobusem: jede z Prahy, přímo do obce Okoř

Za čím jedeme?

Trocha z historie:

hrad nechal vystavět v první polovině 13. století František Rokycanský. Hlavním znakem byla obytná věž, která tvořila komplex s palácovými křídly.

Od roku 1414 byl majitelem Mikuláš z Prahy, který byl královský podkomoří. Hrad vlastnilo několik majitelů, v roce 1421 byl dobyt táborským vojskem.

Roku 1494 byla na hradu provedena velká gotická přestavba, která měla hrad ochránit pro případ války. Vznikly zde dvě dělostřelecké bašty a chráněné nádvoří. K hradu byly také dobudovány dvě hradní brány. Do současnosti se nám dochovala pouze brána, která tvoří vstup do hradu.

V době třicetileté války byl hrad dobyt, zůstali zde pouze rozvaliny. Jezuité se rozhodli hrad opravit a přistavěli zde dva nové mosty. Jezuité byli poslední obyvatelé hradu, kteří zde sídlili. Po zrušení jezuitského řádu (1773) začal hrad chátrat.

Do současné doby se nám zachovala část opevnění, bašta, zbytky první brány, obvodové zdivo, refektáře, východní část pětipatrové hranolové věže, zbytky gotické kaple a obdélné stavby obou paláců.

Pověst o ukrytém pokladu pod Okoří:

V dávných dobách žil na Okoři Mnislav s dcerou. Mnislavova dcera byla krásná a již měla věk na to najít si ženicha. Ovšem žádný nápadník jí nebyl dost dobrý a všem se jen vysmívala. Sama na vdavky ani nechtěla pomyslet, nejraději totiž uháněla lesem na svém oři oděná do lovecké kamizoly.

Jednoho dne na Okoř dorazil rytíř s družinou a žádal Mnislava o ruku jeho dcery. Dívka však i tohoto rytíře odmítla. Ten z toho byl tak rozlícen, že slíbil dívce pomstu.

Rytíř podplatil všechny sloužící, aby mohl potupit za temné noci krásnou dívku v jejím vlastním loži. A vskutku se mu podařilo zařídit, aby všechny stráže a služebné onemocněli. Dívčin pokoj strážil pouze jeden strážný.

Pomalinku se blížila půlnoc a strážný byl již hrozně unaven, protože po celý den strážil hrad sám a tak si sedl k dívčině pokoji a usnul. Rytíř vycítil svou příležitost a ještě z několika kumpány vtrhl do hradu. Zamířil přímo do pokoje Mnislavovi dcery, tu zde ovšem nenašel. Prohledal celý hrad, ale dívku nenašel. Po krásné dívce jako by se zem slehla.

Všichni sloužící se ovšem uplatit nenechali a dívce o rytířově plánu řekli. Ta se na celou noc ukryla do podzemí hradu, kde jí nikdo nemohl najít.

Jezuité s touto pověstí byli obeznámeni, a proto v těchto místech ukryli poklad.