Unikáty zemských muzeí a kostnice u sv. Jakuba (Brno)

Kam a jak jedeme?

Cílem našeho výletu je Brno, které se stalo místem konání závěrečné části „tříetapové“ výstavy nazvané „Unikáty zemských muzeí“. První část hostila slezská Opava, druhou česká Praha a na závěr přišla ke slovu moravská metropole. Původně jsme sice chtěli jet do bližší Opavy, ale nakonec nám to nějak nevyšlo. I proto, že propagace výstavy byla prachmizerná a nebýt upoutávky, kterou jsem zahlédl v televizi, asi bychom nejeli nikam. Byla by to škoda, když už vystavované exponáty na chvíli opustily trezory, i když naší peněžence pustila tato atrakce řádně žilou. Nemůže za to ale naše muzejnictví, ale poloha Šumperka. O tom však až později.

Do Brna jsme dorazili v pátek 5. září okolo 10,45 hod. Hned jsme se přesunuli na Zelný trh, kde se nachází místo konání výstavy, tedy Dietrichsteinský palác. Jedná se o raně barokní palác, který nechal postavit kardinál Dietrichstein v letech 1614 až 1620, pravděpodobně podle projektu Giovanniho Giacoma Tencaly. Dnes jej však již vidíme hlavně v podobě radikální přestavby Domenica Martinelliho, provedené okolo roku 1700. Z této doby pochází také nový portál a vestibul, kterým jsme do budovy vstoupili. Dnes zde totiž sídlí MZM, tedy Moravské zemské muzeum.

Za čím jedeme?

Celou výstavu tvoří jedna – přepážkami uměle vytvořená – temná místnost, ve které se nacházejí tři prosklené vitríny se třemi největšími klenoty českých muzejních sbírek. Vlevo se nachází hlava Kelta ze Mšeckých Žehrovic, reprezentující Národní muzeum v Praze, které v roce 2018 oslaví dvě stě let své existence. Uprostřed si můžeme prohlédnout slavnou Věstonickou Venuši, reprezentující domácí MZM Brno (dvoustovky dosáhne o rok dříve). A vpravo se usídlily vzácné meteority z Opavy - Kylešovic. Ty zastupují Slezské zemské muzeum v Opavě (dvě stě let slaví letos). Zmíněné tři unikátní předměty máte možnost takto pohromadě vidět poprvé v historii. Výstava je součástí projektu „Strážci paměti: 200 let muzejnictví v České republice 2014-2018“, jehož smyslem je připomenout veřejnosti význam muzejnictví a paměťových institucí v ČR i důležitost uchování a prezentace kulturního dědictví. Její brněnská část potrvá až do 30. září 2014. Komentované prohlídky s odborníky Moravského zemského muzea můžete navštívit 10., 17. a 30. září, vždy v 18.00 hod. A všechna muzea slibují, že v rámci pětiletých oslav připraví pro své návštěvníky i další společné akce.

O jednotlivých exponátech si prozraďme alespoň několik základních informací.

Nejstarším exponátem (snad mi teď kyprá Venuše odpustí) výstavy je nejslavnější keramická soška z období lovců mamutů, tedy Věstonická venuše. Pochází z období téměř před 30 000 lety, kdy osídlení Moravy představovalo vrchol kulturního vývoje v rámci celé Evropy. Soška ženy je vymodelovaná z hlíny a vypálená. Byla nalezena v Dolních Věstonicích, je vysoká 11,5 cm, její šířka je 4,4 cm a tloušťka 2,8 cm. Nalezl ji Emanuel Dania z týmu Karla Absolona roku 1925, a to v popelišti velkého ohniště, kde možná byly umělecké předměty úmyslně ničeny. Soška byla rozlomená na dva díly a představovala druhý nález paleolitické lidské plastiky ve střední Evropě. Dodnes patří mezi nejvýznamnější umělecká díla lovců starší doby kamenné, tedy paleolitu. Naposledy byla Věstonická venuše vystavována v loňském roce v Londýně. Vzhledem k tomu, že je Věstonická venuše stále rozlomena na dva kusy, je soška vystavena v otevřené etui, do které byla po svém objevu uložena.

Druhým exponátem je kamenná hlava keltského héroa z Mšeckých Žehrovic. Jedná se o jednu z ikon keltského neboli laténského umění a je jednou z nejčastěji fotografovaných keltských památek na světě. Pochází z konce 3. nebo počátku 2. století př.n.l., je vytvořena ze středočeské opuky a představuje nejdokonalejší dílo tohoto typu, vzniklé mimo oblasti klasických civilizací. Stylizovaný účes v podobě mnišské tonzury navazuje na tradice kněžského stavu keltských druidů předkřesťanského období. Zdobí jej nákrčník zvaný torques, který bývá zobrazován i na dřevěných sochách božstev nebo zlatých mincích. Provedení křivek očí a kníru je údajně typickou ukázkou stylizace umění středoevropské mladší doby železné. Hlava je rozlomená na pět kusů a byla objevena náhodně v roce 1943 v pískovně nedaleko Mšeckých Žehrovic, kde se zřejmě nacházel opevněný areál rezidence tehdejší kmenové aristokracie.

Poslední unikát je „několikadílný“. Jedná se o železné meteority z Opavy - Kylešovic, přesněji řečeno o několik kusů železných meteoritů, nalezených v bývalé Lundwallově cihelně v Opavě-Kylešovicích roku 1925. Meteoritická železa ležela v kulturní vrstvě sídliště paleolitických lovců a podle pazourkových nástrojů byl nález datován do doby před 18 000 lety. Je otázkou, zda lovci byli přímými svědky pádu meteoritu nebo jeho fragmenty sesbírali až po nějaké době. Meteority objevili dělníci pod metrovou vrstvou sprašové hlíny a o svém nálezu informovali Ing. G. Stumpfa, který usoudil, že by snad mohlo jít o železné meteority. Zjistil také, že podobných kamenů bylo vykopáno mnohem více, ale byly buď zasypány nebo rozebrány. Postupně jich bylo „zachráněno“ sedm a celková hmotnost nálezu přesáhla 21 kg. S malými odchylkami mají opavské meteority stejné složení, v němž naprosto převažuje železo (94,00 %). To doplňuje zejména nikl (5,5 %). Téměř stejné složení jednotlivých částí nasvědčuje tomu, že se jedná o úlomky jednoho tělesa a kromě devíti zlomků, uložených ve sbírkách Slezského zemského muzea, je několik menších fragmentů uloženo také v Národním muzeu v Praze a v Moravském zemském muzeu v Brně.

Po prohlídce obejdeme rozkopaný Zelný trh, dáme si skleničku burčáku (nebo lépe řečeno tekutiny, kterou v Brně za burčák vydávají – ale pitný režim se dodržovat musí), nahlédneme k radničnímu krokodýlovi, do domu pánů z Lipé a přes Náměstí Svobody vyrazíme k mé nejoblíbenější brněnské památce. Tou je kostel sv. Jakuba. Ten ale dnes není naším cílem. Sice zkontroluji, jestli je nemravný mužíček – alias Nehaňba – s partnerkou na svém místě a i do interiéru krátce nahlédneme, ale hlavně chceme navštívit podzemní kostnici, která byla v kostelní kryptě a pod někdejším hřbitovem na dnešním Jakubském náměstí v roce 2012 zpřístupněna.

Uvidíme tak unikátní podzemní prostory, které byly objeveny při průzkumných pracích v roce 2001. Počtem kosterních ostatků je údajně brněnská Kostnice u sv. Jakuba druhou největší kostnicí Evropy, hned po té pařížské. Počet pohřbených, jejichž ostatky zde byly použity, se odhaduje na více než 50 tisíc. Pocházejí z obětí morových a cholerových epidemií i bojů v třicetileté války a švédského obléhání. Kosterní ostatky doplňují – mimo jiné – různé náhrobky z období renesance a baroka i moderní skulptury a město Brno si dokonce pro své podzemí nechalo složit hudbu, jejímž autorem je Miloš Štědroň, proslavený zejména Baladou pro banditu. Více informací o tomto zajímavém místě – včetně obsáhlé fotogalerie – najdete na odkazu https://www.turistika.cz/mista/brno-kostnice-u-sv-jakuba-chramova-krypta-a-svatojakubske-podzemi.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Pak už nás čeká oběd v nedaleké – a mé oblíbené - pivnici Pegas. Je součástí stejnojmenného hotelu s malým pivovarem a vysloveně levnou záležitostí není. Například pivo má cenově podstatně blíže ke 40 korunám než ke 30. Je ovšem silné a velmi dobré. I guláš tady přijde na nějakých 150 Kč, ale dobré polední menu se tu dá pořídit za 75 Kč, což se podařilo i nám. Frankfurtská polévka a smažené žampiony s bramborem neurazí. Tak rychle ještě jednu třináctku na cestu a odchod. Máme ještě chvilku čas, kterou plánovaně využiji k pořízení několika snímků svatojakubských chrličů a ve 13,18 hod. (tedy samozřejmě o 10 minut později, znáte České dráhy …) jihomoravskou metropoli opouštíme. Před 16. hodinou jsme v Šumperku, stihneme ještě koupit burčák, stavit se na Koupáku na pivo a můžeme v klidu očekávat příjezd syna s chotí a jejich divokou čtyřnožkou.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo se nám všechno. Výstava byla přesně taková, jakou jsme ji čekali. Brněnské památky mám rád a sv. Jakuba přímo "zbožňuji". Kostnice je místem pietním, krásným, určittě navštíveníhodným ... ale silně předraženým. A je tu překvapivě teplo. U Pegase jsme byli naposledy před srpnovým odletem do Bulharska a opět jsme byli spokojeni. Jenom ten dezert nám zapomněli přinést, ale nijak nám nechyběl. A z vlaku jsem si navíc alespoň konečně vyfotil nejvyšší stavbu ČR, tedy 111 metrů vysokou AZ Tower. Až k ní jsem totiž ještě pořád tak jaksi nedošel.

Ostatní informace

Samotná výstava „Unikáty zemských muzeí" je takříkajíc za hubičku. Vstupné přijde na 30,- Kč a stejnou částku zaplatíte i za možnost fotografování. Je zakázán externí blesk, ale paní u vitrin nás požádala, ať blesk nepoužíváme vůbec. V Kostnici u sv. Jakuba po vás budou chtít 140,- Kč za osobu, čímž pouze potvrdí fakt, že Brno cenově předstihlo Prahu. Focení je pak již zdarma, za pohled jsem dal 10,- Kč. Největším problémem je Doprava, protože ze Šumperka je daleko všude, snad jen s výjimkou Olomouce. Za vlak jsme zaplatili přes 730,- Kč, takže se nám ty tři malé unikáty opravdu prodražily. Možná je to jen záležitost pro nadšence, ale my jsme tentokrát opravdu nelitovali ...