Vánoční výstup na Hřeben.

Kam a jak jedeme?

Vánoce bez výstupu na některý z kopečků v okolí našeho města si ani nedokáži představit. Letošní výběr padl na Hřeben ( 674 m.n.m.) ve Svatoborské vrchovině. Ten je menším bratříčkem vrchu Kalovy ( 727 m.n.m.) a nachází se východně nad městem Sušicí. I když jsou spojeny hřbetem, dělítkem je rokle, která se vklínila do svahu na severní straně obou vrchů. Roklí protéká potůček, jehož pramenem je studánka mezi oběma vrcholy. Především odlehlejší Hřeben je domovem fauny a setkat se tady s divočákem nebo srnami je dosti běžné. Lesy ve vrcholové partii jsou většinou listnaté s převahou buků, v nižších patrech převládají lesy smrkové.

Za čím jedeme?

Při letošním výstupu mně dělá společnost jen naše rotwajlerka. Přecházíme po železničním mostě na pravý břeh řeky Otavy. Hned za řekou začíná stoupání přes velkou louku. Slunce začíná ozařovat vrcholy na sever od nás. Je odtud hezký rozhled na Svatobor, Stráže, část Budětické vrchoviny a na Sušici. Nad loukou vstupujeme do lesa a po přejití silnice ze Sušice do Chmelné nás čeká krátký úsek po betonce. Procházíme kolem chátrající stavby, která tu zůstala po armádě. I tady jsme svědky stále vrůstajícího kácení, které asi jen tak neskončí. K dosažení hřebene využíváme cesty příkrým svahem. V okolí je několik menších skalních útvarů. Jsme na rozcestí, od kterého pokračujeme ke studánce. I když je studánka ve vrcholové části, je v ní i po letošním suchu voda, kterou lze bezpečně pít. Od studánky jdeme k cestě se zelenou, která prochází hřebenem. Na rozcestí u pomníčku odbočujeme vlevo a pokračujeme na vrchol. Kolem nejvyššího bodu je mladý bukový les a jediný výhled je k severozápadu na Vidhošť ( 759 m.n.m.).

Chvilku na vydýchání máme za sebou. Z okolních buků nás pozorují desítky sýkorek, je záhadou co tam mají dobrého. Rozhoduji se tentokrát pro sestup do rokle. Ten je sice krátký, ale hodně příkrý. V horní části rokle je několik hezkých skalních útvarů. V jedné ze skal je uložen vícebarevný obraz z kamenů. Některé další jsou pokryty mechem. Potokem protéká hodně málo vody, ale i tak je v některých místech slyšet jeho šumění. V dolní části je rokle hůře přístupná, cesta tu chybí a okolní les je většinou husté mlází. Odbočujeme vlevo na širší lesní cestu, po níž se dostáváme na louky, ze kterých jsme vyšli. Lom na druhé straně údolí je ozářen sluncem a do údolí již pronikly sluneční paprsky. Náš vánoční výstup v nezvykle teplém dni dospěl ke svému konci.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Sušice je město pohostinné a i o vánočních svátcích je velká část restaurací otevřena. Stačí si vybrat. Jinak je dobré vzít si s sebou alespoň něco málo k pití anebo věřit studánce.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

I když bylo tentokrát rekordní teplo, výlet na Hřeben se vydařil. Tato část Svatoborské vrchoviny je více než zajímavá, ale zima bez sněhu, to prostě není to pravé ořechové.

Ostatní informace

Ušli jsme něco kolem 8 až 10 kilometrů a trvalo nám to skoro tři hodiny. Cesty na Hřebeni nejsou značené a je jich tam poměrně hodně, ale zabloudit tady nejde. Popisovaná oblast je na mapě KČT č. 68 Pootaví.