Veliš, kdysi významný hrad východních Čech.

Tipy na výlet • Romantika • Vycházka - půldenní • Do přírody

Veliš, vrchol • Fotografie (35) • Foto: Bohumir

Vstoupit do fotogalerie (35 fotografií)

Veliš, čedičový lom

Veliš, torzo hradu

Vstoupit do fotogalerie (35 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Při našem pobytu v Českém ráji jsme měli vrch Veliš skoro stále před očima. Na jeho vrcholu jsou zbytky hradu, který patřil k těm nejvýznamnějším v rámci východních Čech. I když první písemná zmínka je z roku 1316, kdy král Jan Lucemburský hrad zastavil Půtovi z Frýdlantu, dá se předpokládat, že hrad tu stál již před tímto rokem. Z některých pramenů lze vyčíst, že jej nechal postavit král Václav II. Zástava přešla v roce 1327 na Vartemberky, kteří jej o deset let později získali dědičně. V roce 1452 hrad kupuje král Jiří z Poděbrad a poté jej získává Mikuláš starší Trčka z Lípy. Význam hradu potvrzuje skutečnost, že od roku 1500 byla na hradě dalších 100 let uložena basilejská kompaktáta. Koncem 16. století Vilém Trčka z Lípy nechal hrad výrazně přestavit. Za třicetileté války dokázal odolat i švédským vojskům. To zřejmě pro hrad mělo neblahé následky a na základě císařského příkazu se začalo v roce 1658 s jeho rozebíráním. Je ale pravdou, že hrad byl v této době dosti zpustlý. Jeho zánik uspíšilo otevření čedičového lomu v 17. století. V následných dvou stoletích byl kopec doslova provrtán a z hradu zůstaly jen nepatrné zbytky.

Takovému pozvání se nedá odolat. I když cesta na mapě vypadá jednoduše, opak byl pravdou. Odbočit z okruhu kolem Jičína se nám podařilo až napodruhé a to směrem na Čejkovice. Na křižovatce před Vokšicemi jsme odbočili doleva a po vystoupání do městyse Podhradí již zbývalo najít vhodné parkoviště. V horní části obce u kapličky bylo to správné místo. Nedaleko stojící krásná, barokní socha sv. Salvatora z roku 1770 by stačila, abychom s návštěvou Veliše byli spokojeni. Ale to byl teprve začátek.

Za čím jedeme?

Vycházíme po polní cestě a vrchol nad námi slibuje, že se trochu zapotíme. Slunce má celkem slušnou sílu a stín nikde žádný. Za posledním domkem obce je vchod do lomu, od kterého začíná stezka prudce stoupat. Chytit se okolních hlohů se nedoporučuje a tak šplháme jak se dá. Písčitá zem dělá divy a tak jsme rádi, když se dotýkáme observačního sloupu na nejvyšším místě vrchu. Před námi se otevírá nádherný výhled na Jičín a jeho okolí. Český ráj s hradem Trosky máme jako na dlani. Na severu je Kozákovský hřbet a ještě o něco dál se bělejí Krkonoše. Rozhled skutečně čarokrásný. Pohled do opuštěného lomu pod námi má také něco do sebe. Čedičové stěny jsou jistě kolem 50 metrů vysoké. Vrchol je porostlý trávou a nízkými keři. Na svazích byly dříve ovocné sady, které postupně příroda přetváří na shluky křovin. Pátrání po zbytcích hradu je také úspěšné. Objevujeme zdí, ale moc toho není. Nad hlavami nám občas proletí párek poštolek, jinak je tu, jak se říká, klid a mír.

Výstup byl špatný, o to rychlejší je doslova sešup. Díky Bohu, bylo to bez pádu a zlomenin. Vracíme se před lom a stezka nás vede do světa stínů a chladu. Při pohledu na skály nad námi se tají dech. Procházíme skoro celým lomem. Některá místa slouží i k přespání a rostliny, které tu rostou jsou trochu odlišné. Trs violky vonné v drti čediče je obrázkem síly života. Vracíme se ke vstupu, další vchod jsme nenašli a tak vystupujeme nad lom na severní straně kopce. Kromě pohledu do kraje je odtud pohled na skály a na vrchol. Poštolky se přiblížily a pozorně nás sledují. Asi jsme se dostali blíže k jejich hnízdu někde na skále. Jdeme ke konci lomu a vracíme se zpět. Čas nás začíná tlačit a tak zajímavou obec stejného jména, která je pod jižním svahem, si necháme na jindy.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

S občerstvením v těchto končinách se nepočítá. Náš „základní tábor“ v hotelu Filip v Rybníčku byl pro stravování a ubytování jedničkou.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Hezké místo s vynikajícím rozhledem prostě nemělo chybu. Hrad to musel být výjimečný a když nám paní ve Valdické bráně v Jičíně říkala, že se vyrovnal Karlštejnu, možná nebyla daleko od pravdy. Nám se tento výlet vydařil a velmi se nám tady líbilo.

Ostatní informace

Moc jsme toho nenachodili, délka cesty byla kolem 2 kilometrů, jen výstup a sestup byly obtížnější. Veliš ( 429 m.n.m.) je nejvyšším vrcholem Jičínské pahorkatiny. Na jeho severním svahu je rozložen městys Podhradí a od Jičína to je JZ směrem asi 3 až 4 kilometry. Vše je na mapě KČT č. 19 Český ráj.

Poslední aktualizace: 9.6.2015

Veliš, kdysi významný hrad východních Čech. na mapě