Venušina sopka – lávový proud u Meziny – Uhlířský vrch aneb toulání po vulkanitech bruntálských

Kam a jak jedeme?

Díky pozitivní kombinaci krásného počasí a úterního státního svátku jsme dostali možnost oslavit vznik naší samostatné republiky pobytem na čerstvém vzduchu Nízkého Jeseníku. Po dlouhé době jsme se totiž rozhodli opět vyrazit na Bruntálsko s tím, že se středobodem našeho zájmu tentokrát stanou tamní vulkány a přírodní zajímavosti s nimi související. Nějaká ta sakrální památka, vodní nádrž nebo výhled Na Praděd pak byly pomyslnou třešničkou na dortu. A hned na úvod musím prozradit, že výlet se nám velice vydařil a sestoupili jsme dokonce do kráteru sopky. Začněme ale od začátku …

Vyrazili jsme ze Šumperka po 10. hodině (přece jenom už brzo ráno není žádné velké teplo) autem, které jsme následně odstavili v centru obce Mezina, nacházející se nedaleko sedmnáctitisícového okresního města Bruntál. Odsud se vydáme pěšky po modré TZ – a současně také po NS Po vulkanitech - obcí vzhůru. Dalo by se sice ještě asi kilometr pokračovat po čtyřech kolech, ale venku je už krásně a byla by to škoda. Navíc je v obci na co koukat. Nejprve nás čeká úžasné duo faraonských psů, které nás na chvíli v myšlenkách odnese ke královně Kleopatře do Egypta. Je přitom zajímavé, že toto chrtí plemeno ve skutečnosti pochází z Malty a má být žluto až rudo hnědé. Tady však jasně vítězí bílá.

Za čím jedeme?

Poté již stojíme u zdejšího barokního kostela Nejsvětější Trojice, pocházejícího z roku 1722, který obklopuje malý hřbitůvek s ohradní zdí a urnovým hájem. Moravsko-slezská obec Mezina, ve které dnes žije přibližně 300 obyvatel, je však převážně o pamětihodnostech přírodních. Najdeme zde například dva památné stromy, lípu a javor. My postupně projdeme kolem obou. U lípy odbočíme doleva, opustíme obec a vydáme se k PP Venušina sopka. Cestou se nám opakovaně naskytnou výhledy Na Praděd i sopky nad Slezskou Hartou. Za chvíli jsme na místě; tedy v nadmořské výšce 643 metrů. Vyhaslá čtvrtohorní Venušina sopka je charakterizována plochým kráterem s bočními lávovými jeskyněmi. Mineralogicky se jedná převážně o čedič, mnohde zdobený zeleným olivínem. Celkově však vévodí sopečná červenohnědá. A protože jsem si ze všech míst vzal na památku nějaký ten kamínek mohu místopřísežně prohlásit, že všude převládá jiný odstín, ale ty Venušiny kuličky – pardon kamínky – jsou nejvýraznější. Řádně vše prolezeme i nafotíme, a poté se vydáme pomalu zpět k autu. Je poznat, že si počasí a volný den podaly přátelsky ruce, protože ani v jedné části našeho výletu nemáme pocit, že by zde bylo liduprázdno. A přitom jistě víte, co se říká o Bruntálu a jeho okolí.

Krátká zastávka u rodového hospodářství Kohoutů a u rekonstruovaného empírového statku v obci a nabíráme – opět v relativním pohodlí našeho postaršího přibližovala – směr Lávový proud. Tedy ne že bychom se chtěli koupat v magmatu, naší touhou je pouze navštívit takto pojmenovanou přírodní památku, nacházející se asi kilometr od dolního okraje Meziny. Je to vlastně lávový výron Venušiny sopky, zachycený v bývalém stěnovém lomu. Tato přírodní památka o rozloze přibližně 1,22 ha rozhodně stojí za návštěvu. PP je od roku 1997 a svou „varhanní“ podobou může někomu připomínat slavnou Panskou skálu u Kamenického Šenova. I tady se samozřejmě nějakou dobu zdržíme, protože kromě pořízení fotodokumentace musím některé části lomu poznat tak nějak blíže. Na závěr se ještě vydáme po stráni vedle lomu vzhůru, abychom si kamenné varhany prohlédli i shora. Tento pohled však nijak zvláště zajímavý není, stejně jako další menší lom nedaleko odsud. Slunce rychle klesá a vzduch se ochlazuje, takže i my raději zrychlíme krok směrem k nedaleko zaparkovanému autu, protože náš program dne není ještě zdaleka u konce. A přidám ještě malé varování. Při cestě NS k Lávovému prameni vám bude jistě dělat doprovod několik neustále štěkajících a volně pobíhajících pomenších psů. Většina z nich je hodně bojácná, ale některé kousky dovedou působit v těsné blízkosti vašich lýtek dosti nepříjemně …

My se vrátíme zpět do obce Mezina (tento úsek jsem pojal hodně „neekonomicky“ a přehodit pořadí sopky a lomu by náš výlet současně o něco málo urychlilo) a vydali se „silnicí“ k Moravskému Kočovu. Brutální tankodrom, po kterém vede také žlutá TZ, nám silně připomínal srpnový polský výlet s Frantou a Janou. Tady nás navíc obklopovala stáda – nepříliš moudře se tvářícího – skotu, umístěného naštěstí pro naši červenou Berušku za ohradníky. Celý úsek je dlouhý jen asi 1,5 km, ale jsem docela rád, když zase vyjedu na slušné komunikaci. A před námi se již tyčí závěrečný cíl dne, Uhlířský vrch.

Čeká nás tedy opět přírodní památka, navíc místo, které nenabízí jen další vyhaslou sopku, ale mnoho bonusů k tomu. Jedná se o vrchol Bruntálské vrchoviny, umožňující ze svých 672 metrů nadmořské výšky krásné výhledy na pohoří Hrubého Jeseníku, včetně jejich vládce, Praděda. Tisícovek je odsud ovšem k vidění pořádné hejno, včetně Ztracených kamenů, Břidličné hory, Jeleního hřbetu, Kamzičníku, Vysoké Hole nebo Prostředního vrchu. Na severovýchodním svahu Uhlířského vrchu se nachází opuštěný lom, který vlastně je onou PP. Ani ne tak proto, že se zde těžily převážně písčité tufy, ale hlavně z důvodu, že právě tímto směrem ze sopky vytékal čedičový lávový proud.

Na vrcholu jedné z nejmladších vyhaslých sopek na našem území se nachází také barokní poutní kostel Panny Marie Pomocné. Když jsem tady byl naposledy, dalo se „přes mříž“ nahlédnout do jeho celkem vybydleného interiéru. Tentokrát měli zavřeno. Současně s dokončením kostela byla vysázena lipová alej, kterou k chrámu přicházíte. Tehdy se psal rok 1766. Tato informace je ale tak trošku zjednodušena. Správně bych měl napsat, že kostel byl postaven krnovským stavitelem J.F. Gansem v letech 1755 - 1756 a alej nechal vysázet komtur von Riedheim až v letech 1766 – 1770. Památná je alej již od roku 1973.

Součástí aleje je také pozoruhodná křížová cesta. Ta původní – s obrazy Franze Templera z roku 1916 – zmizela po II. světové války, ta současná začala psát svou historii až v roce 2001, a to zásluhou bruntálského uměleckého řezbáře Františka Nedomlela. Ten během čtyř let zhotovil dřevěné plastiky patnácti zastavení z různých druhů dřevin, které se vyskytují v Nízkém Jeseníku. Podstavce jednotlivých zastavení byly pro změnu vyrobeny z různých druhů místních hornin a na jejich čelech jsou umístěny mramorové desky se jménem donátora příslušného zastavení. A najdete zde zajímavou všehochuť, stomatologem počínaje a Řádem německých rytířů konče.

Pohyb po Uhlířském vrchu byl dán opět NS Po vulkanitech, kterou tentokrát doplňovala zelená TZ. Po ní jsme se také vrátili k autu a před návratem domů si udělali ještě jednu malou zajížďku. Vydali jsme se k nejmladší přehradě u nás, tedy k Slezské Hartě. Jedná se o údolní nádrž na řece Moravici, vybudovanou v letech 1987 až 1997. A protože jdou slunce i teplota stále rapidně dolů, uděláme si jen krátkou zastávku v Nové Pláni. Zdejší dominantou je jistá rarita - bývalý kostel z roku 1905 se totiž změnil v Penzion U jelena. A potom už nás čeká opravdu jen cesta přes Bruntál, Rýmařov a Skřítek do Šumperka. Proběhla naštěstí bez nehody, ale díky Ostrému zapadajícímu slunci jsem chvílemi opravdu nevěděl, kde vlastně jsem. Ještě, že tento úsek celkem dobře znám.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Vzhledem k tomu, že první fotografii jsem pořizoval v 11,34 hod. a poslední v 15,50 hod., spokojili jsme se jen s malou svačinkou v podobě tatranky a jablka. Zbytek potřebných živin jsme do sebe nasoukali doma před odjezdem i v podvečer po příjezdu. A tiskovka na Koupáku byla samozřejmě také.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Snad jediným negativem byl fakt, že slunce zapadá rychleji a dny jsou zbatečně krátké. Jinak jen samé perspektivy a pozitiva. Krásná příroda, nadstandartně vydařené počasí, dostatek času ... zkrátka pohodička. A vybrat nejhezčí místo, které jsme v říjnu navštívili, prostě nedokážu. Bylo by to totiž vůči těm ostatním hodně nespravedlivé.

Ostatní informace

Všechna místa našeho výletu můžete navštívit bezplatně. Všechna také mohu každému plně doporučit. A jako dnes již všude, i na Bruntálsku už těžko najdete místo, kterým by neprocházela nějaká ta naučná stezka s množstvím informormačních tabulí. Samozřejmě s pozitivy i negativy z toho vyplývajícími.