Vlašimský zámek a zámecký park.

Kam a jak jedeme?

Bylo to kolem roku 1303, když se na ostrohu nad řekou Blanicí začal stavět hrad. Původním záměrem byla ochrana obchodní stezky z Jihlavy do Prahy, ale postupem času zde vyrostlo rozsáhlé panské sídlo. Ale pojďme od počátku. O prvních majitelích je zápis z roku 1318, kdy je uváděn Hynek z rodu Vlastislaviců, kteří se psali z Vlašimi. Významný rod, který se také píše z Vlašimi, přichází na hrad po roce 1360. Z tohoto rodu též pocházel druhý pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi. Mimo jiné byl i rádcem Karla IV. V té době dochází i k velkolepé přestavbě hradu. Stavba byla provedena ve stylu francouzského kastelu. Měl několik věží a uzavřené čtvercové nádvoří. Z této doby se zachovaly obvodové zdi západního křídla, vnější zeď paláce na jižní straně a klenby v paláci při věži. Další přestavbu v renesančním slohu nechali provést Ostrovicové z Kralovic v letech 1580 až 1620. Bohužel Jan Ostrovec z Kralovic byl aktivním v době stavovského povstání. Po Bílé Hoře je jeho majetek zabaven, on sám je odsouzen k smrti, ale tento rozsudek je změněn na doživotí. Zámek kupuje Bedřich z Talmberka. Je to náboženský fanatik a jeho snaha o rekatolizaci je natolik necitelná a krutá, že vyvolává velké povstání poddaných v letech 1626 – 27. Vzbouřenci zámek vypálili a popravili panského hejtmana. Zámek je opraven a kolem roku 1700 je barokně přestavěno jižní zámecké křídlo. Od roku 1744 přicházejí na panství Auerspergové, kteří tu jsou až do roku 1945. V roce 1755 zakládají v Čechách první romantický krajinářský park. Vzniká ze staré obory a patří k největším v zemi. Bohužel do dnešních dnů se některé ze staveb v parku nedochovaly. Zámek poslední úpravou prochází v první polovině 19. století, kdy dostává klasicistní podobu. Po roce 1846 jsou postaveny novogotické brány. Dnes je v zámku muzeum s vlastivědnou expozicí.

Za čím jedeme?

Poznávání tohoto místa začínáme v parku. Před zámkem jistě upoutá Vlašimská brána, ve které můžeme vidět i erby všech dvanácti rodů, které se na panství vystřídali. Při cestě parkem můžeme poznávat asi 10 druhů jehličnanů a kolem 40 druhů listnatých stromů. Zajímavé jsou především javory či dřezovec trojtrnný a nahovětvec kanadský. Cestou obdivujeme stavbu Starého hradu a pokračujeme ke Znosinské bráně. Hezké je i okolí vodního toku. Naše kroky dospěly až k Domašínské bráně, která je nejdále od zámku. Při návratu ještě obdivujeme Čínský pavilon. Okruh parkem končíme u zámku a posledním bodem je návštěva muzea. Zajímavá je i sbírka soch svatých v zámecké kapli.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Během cesty parkem je možné zajít jak do Znosinské tak i Domašínské brány. My jsme zvolili k posezení i k občerstvení Domašínskou a byli jsme spokojeni. V samotném městě je možností jak k jídlu, tak i k ubytování několik.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Zámek a procházka parkem uspokojí i náročnější turisty. Stavby v parku jsou pohádkové a zámek v tomto směru nezůstává pozadu. I když 75 ha parku jistě dá „zabrat“ z pohledu údržby a my jsme se snažili projít a vidět co nejvíce, musíme jen chválit. Navíc jsme celkem ušli asi 5 km a udělali něco pro zdraví, což je také chvályhodné.

Ostatní informace

Na internetu a v některé literatuře je uváděn datum vzniku parku rok 1775. Považuji jej za chybný. Zcela jistě platí mnou uváděný rok 1755. Ceny vstupného, již v tomto roce nemusí platit, proto je neuvádím. Vlašim je na mapě KČT č. 40. Parkování je možné nedaleko zámku. Na závěr ještě malou pověst. Když na svátek sv. Petra a Pavla bude člověk ještě před východem slunce pod velkým dubem, který roste ve středu parku a při příchodu se neohlédne, může zažít zvláštní setkání. Bude-li mít štěstí, uvidí hada s krásnou zlatou korunkou, na které se třpytí diamanty. Ale i když k tomuto setkání nedojde, je zde kolem tolik pohádkové krásy, na kterou se hezky vzpomíná.