Vojenským prostorem Březina

Kam a jak jedeme?

Vojenský prostor Březina byl, podobně jako jiné vojenské újezdy, před nedávnem částečně zpřístupněn veřejnosti. A protože jsme se sem v létě nedostali, rozhodli jsme se pro zimní výlet.

Začínali jsme v obci Malé Hradisko na severní hranici újezdu, naším cílem byla obec Vícov, ležící na východ od Malého Hradiska. Protože ve vojenském újezdu nevedou žádné značené turistické stezky, rozhodli jsme se pro variantu, kdy půjdeme po lesních cestách z tím, že se budeme držet směrem na východ. I proto nejsem schopná zrekonstruovat přesn průběh cesty - ale ani by to za to nestálo, je lepší si cestu volit sám podle momentální nálady.

Většina cest byla neprošlapaná a neproježděná, víc než jen často jsme byli prvními, kdo od napadnutí po cestě šel. Je potřeba mít sebou alespoň buzolu - mapa, pokud se nejedná o podrobnou vojenskou, vám příliš k užitku nebude. Občas člověk narazí na stopy někoho dalšího, ale to spíše výjimečně, mnohem častěji narazí ale na stopy lesní zvěře - od zajíců přes lišky až po srnčí. Pokud se v lese budete chovat tiše, tak se vám povede i nějakou tu zvěř zahlédnout (my se dostali poměrně blízko k srnám).

Největším úskalím cesty je řeka Hloučela - jak jsme ale zjistili, přes říčku byl zbudován mostek, takže není nezbytně nutné spoléhat se na brody. Od Hloučely už vede k Vícovu prošlapaná lesní cesta.

Za čím jedeme?

Jdeme za tichem a krásou lesů na severu vojenského prostoru Březina. Když zvolíte zimní období, případně když budete mít přes léto štěstí, je víc než pravděpodobné, že zde nepotkáte nikoho dalšího.

Cesta zasněženými lesy po neznámých cestách poskytuje pocit poznávání zapomenutých končin - když procházíte místy, kam třeba už několik let lidská noha nevkročila a podobně.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Chtěli jsme se zastavil na jídlo po cestě zpět v Malém Hradisku nebo Protivanově, ale měli jsme smůlu - nikde nevařili. Jinak je hospoda i ve Vícově, ale bohužel nebyla otevřená.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Výlet jsme šli na dvakrát - v sobotu, kdy jsme zjistili, že s výbavou, kterou jsme měli, to nepůjde, a poté v neděli, již podstatně lépe vybavení. Takže to chce boty a kalhoty uzpůsobené na brodění se ve sněhu, který místy může dosahovat až ke kolenům. Také pozor na potůčky, skrývající se pod sněhem.

Co se nám ale opravdu líbilo, to byl už zmíněný klid v lesích. Nikde nikdo, všude ticho, maximálně se ozývaly zvuky zvěře a ptáků.

Ostatní informace

Pokud disponujete vlastním vozidlem, doporučuji zajet do Vícova, tam auto nechat a autobusem se dopravit do Malého Hradiska nebo Protivanova. V cíli cesty na vás pak (v případě ošklivého počasí) může čekat suché oblečení a teplo vlastního auta.

Severní část vojenského prostoru Březina je otevřená celý rok, existuje řada míst, kde se dá do prostoru pohodlně vstoupit po některé z lesních cest. Určitě se vybavte Buzolou nebo kompasem - budou se při hledání cesty hodit.