Loading...
Tipy na výlet • Romantika • Pro zdatnější • Vycházka - půldenní • Do přírody • Na hory
Přírodní park Buděticko je malou perličkou na území sušicko – horažďovických vápenců. Turisté sice berou útokem nejvýznamnější památku na tomto území, Hrad Rabí, ale ostatní místa zůstávají na okraji zájmu. Samozřejmě k jejich škodě. Park se může pochlubit i dvěma přírodními rezervacemi a v neposlední řadě rozmanitou flórou i faunou. Nedaleko přírodní rezervace Čepičná je další ze zajímavých míst parku, hora Svat ( 640 m.n.m.). Strmě se vypíná nad zlatonosnou Otavou, je pokryta převážně borovým či smíšeným lesem a nepostrádá ani místa překrásných výhledů. A jsou zde i krásné vápencové skály, ale i místa naprosto neprostupná, kde vládnou křoviska a dosti často přítomný ostružiník. Překvapí i stromy zcela obrostlé břečťanem, nebo již dávno odumřelé stromy s vybělenými větvemi. I když zde je nejkrásnější jaro a podzim, tak i v době, kdy jaro začíná nesměle ťukat na dveře, lze objevit často nečekanou krásu.
Z nedaleké Sušice se po modré vydáváme od nádraží k řece Otavě. Modrá nás asi po 20 minutách přivádí do Dobršína. Obec je dnes vesnickou památkovou rezervací. Hezké staré statky a kaplička jistě okouzlí každého. Zde opouštíme modrou značku a pokračujeme silnicí na Budětice. Těsně před koncem obce, před posledními domky odbočíme na lesní cestu. Ta nás vede po svahu Pumperku ( 556 m.n.m.). Jdeme borovým lesem a nabíráme výšku. Vlevo máme zcela zarostlý vrchol a před námi se objevují nádherné louky. Scházíme do sedla a po chvíli již stoupáme po JZ svahu naší cílové hory. Několik nádherných jalovců a louka se stovkami mravenišť jsou zajímavým podíváním. Louka končí a snad jen stezkou zvěře se vydáváme k vrcholu. Pupava z minulého léta svítí mezi borovicemi a po chvilce již stojíme u skalního stupně. Ostružiník se nám snaží zabránit v další cestě. Jeho několika metrové šlahouny mají obdivuhodnou schopnost podtrhávat nohy. Ale všechno jednou končí a cesta po hřebeni je naším vysvobozením. Občas se objeví zajímavý výhled k západu. Z jednoho místa vidíme nedaleké Strážiště. Nedaleko vrcholku se dostáváme k průseku s překrásným výhledem k východu do údolí řeky Otavy. Svítící bílé skály lomu na Líšné a za nimi mohutná věž Hradu Rabí. Hřebenem odtud pokračujeme k severu a po několika stech metrech začínáme sestupovat, no sice klouzat po sněhu, kterého je tu ještě dost. Přicházíme do Sedla pod Čepičnou a začínáme se vracet po loukách na západním svahu Svatu. Následuje Dobršín a stejnou cestou se vracíme do Sušice.
Vycházka není tak dlouhá, abychom se zásobovali jídlem. Měli jsme jen pití, což považujeme za nutné, vzhledem ke stoupání, které nejen zahřeje. Najíst i ubytovat se dá v Sušici.
Krásný březnový den s modří nad hlavou, samotná řeka Otava a ves Dobršín jsou více než zajímavé. Borové lesy, mohutné buky a další listnáče kouzlí se slunečními paprsky hru světel a stínů s mnohonásobnými tóny barev na svých kmenech. Louka zcela obsazena mravenci anebo mnohaleté jalovce se často nevidí. Pohled ze Svatu do údolí Otavy patří jistě k těm nejhezčím na celém jejím toku. Snad jen ten ostružiník se sem tam zakousne trnem, ale i to sem tak nějak patří. Flóra sice v této době mnoho neukáže, ale hlavně srnčí zvěř a ptáci všechno v této době vynahradí. Obec Dobršín patří mezi ty skutečně ukázkové.
Celá cesta je dlouhá kolem 6 km, od řeky na vrchol se musí překonat asi 200 metrový výškový rozdíl. Nejpohodlnější přístup na vrchol je od severu. Popisovaná cesta je na mapě KČT č. 68 Pootaví.