Výlet do Domažlic.

Kam a jak jedeme?

Volba padla tentokrát na vlak. Nevýhodou je, že se musí brzy vstávat a tak ještě před svítáním jdeme na sušické nádraží. Spojení máme výborné a motoráček je po ránu příjemně vytopený. Jízda na těchto tratích má v sobě ještě nějakou tu romantiku. Nejezdí to tady rychle, ale vše nahradí pohledy na okolí tratě. V Klatovech jdeme z vlaku do vlaku a v Janovicích chvilku čekáme. Po dvou hodinách máme 79 kilometrů za sebou a vystupujeme na domažlickém nádraží.

Domažlice jsou již od raného středověku centrem Chodska. Poprvé se o místě píše jako o trhové a celní osadě na obchodní stezce z bavorského Řezna do Čech. To mělo být v roce 993 v listině knížete Boleslava II. Ve druhé polovině 13. století, nedaleko původní osady, založil král Přemysl Otakar II. královské město. Uvádí se, že se tak stalo kolem roku 1265. Město již od počátku bylo opevněno. Za panování Jana Lucemburského bylo město oblíbenou zastávkou krále při jeho cestách do zahraničí. Tehdy již stál hrad, který byl spravován purkrabím a Jan Lucemburský tady často a rád pobýval. Domažlický purkrabí měl ve své pravomoci i některé chodské obce na hranicích království. V roce 1431 byla u města na nedalekém návrší poražena husity 5. křižácká výprava. Rozvoj obchodu a řemesel ve městě nastal v 16. a 17. století. Bohužel, město také postihlo několik požárů. Ještě horší pohromou byla třicetiletá válka. Nejvýraznější změny nastaly až v 19. století. Požár města v roce 1822 byl příčinou obnovy, při níž město dostalo zcela novou podobu. Byly zbourány hradby a město se světem spojila železnice. Obě světové války se tak trochu Domažlicím vyhnuly. 5. května 1945 bylo město osvobozeno americkou armádou. Po roce 1948 byly Domažlice na okraji přísně střežené hranice. Město je v současné době městskou památkovou rezervací a stalo se zajímavým turistickým cílem.

 

Za čím jedeme?

Domažlické nádraží je ve východní části města a první dojem je spíše rozpačitý. To samé platí i o Masarykově ulici, která je složena z několika patrových domů a zamořená reklamou. Za mostem přes říčku Zubřinu následuje Husova třída a tady je už něco k vidění. Vlevo na kovové věži nás vítá čapí rodinka a na druhé straně stojí uprostřed starého hřbitova kostel Zvěstování Panny Marie. Tady zřejmě stála původní osada. Samotný kostel je výrazná gotická stavba, ale není přístupný. Další kroky vedou k muzeu Jindřicha Jindřicha. Budova muzea stojí v malém parčíku a lze se podívat na národopisnou sbírku a v přízemí je obrazová galerie bratří Špillarů. Před budovou v parku je kašna a sousoší obětem světové války. Odtud je již hezký pohled na Dolejší bránu, která je pozůstatkem jedinečného opevnění města. Po projití bránou se objeví jedno z nejhezčích náměstí v zemi. Po obou stranách je podloubí a přibližně ve středu je kostel Narození Panny Marie a na druhé straně budova Radnice. Domy mají ve velké většině původ ve středověku a podloubí přibylo až v první polovině 16. století. Domažlice mají kolem dvou set památkově chráněných domů a na náměstí to budou zřejmě všechny. Kostel je barokní a byl postaven mezi lety 1751 – 1758 na místě původně gotického kostela, který v roce 1747 vyhořel. Radnice se stavěla na místě staré Radnice v letech 1891 až 1893 v novorenesančním slohu. V podloubí je řada krámků kaváren a několik restaurací.

V západní části náměstí je augustiniánský klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Klášter byl pravděpodobně založen králem Přemyslem Otakarem II. V roce 1420 zničili klášter husité. Řád získal zdevastovaný klášter opět v roce 1621 a se stavbou se začalo o 50 let později. Klášter v roce 1747 vyhořel ale byl obnoven a v této podobě jej vidíme i dnes. Od kostela je to jen kousek na Chodské náměstí. Chodský hrad je sídlem muzea a to již od roku 1931. Hrad při opravě střechy v roce 1995 vyhořel a ohněm byly poškozeny jak interiéry tak i část sbírky. V současnosti je muzeum přístupné a za návštěvu určitě stojí. Po prohlídce je možné podívat se na město z věže hradu a je to pohled moc hezký. Další kroky patří uličkám jak v jižní tak i v severní části města. Zajímavým místem je okolí říčky Zubřiny. Nepřehlédnutelné jsou domažlické pomníky, pamětní desky a plastiky. Uvádí se, že patří mezi nejzajímavější v celé republice. Výjimečnými díly jsou dva pomníky válečné historie. Jedná se o práce významného sochaře Otakara Švece. O prvním je zmínka v předchozích řádcích, druhý je na Chodském náměstí. Ve městě je také pivovar. Nachází se v severní části starého města. Pivo se tady vařilo až do roku 1996. Od roku 2002 je majetkem města. V roce 2004 byla část pivovaru zbourána. Ve zbylé části je dnes kulturní centrum města. Zajímavé jsou i dva parky, Příhodův a Steidlův nedaleko kláštera. Najdou se také zbytky původního opevnění a občas se narazí na drobnou sakrální stavbu. Domažlice sú pěkné městečko...

 

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Najíst se lze na několika místech. K posezení u kávy jsme si vybrali kavárnu při klášteře. K obědu nás přitáhla vůně masa z čínské restaurace v ulici Msgre B. Staška. Najít ubytování v Domažlicích jistě nebude problémem.

 

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Domažlice mají návštěvníkům města co nabídnout. Jak světské tak i sakrální stavby jsou většinou opravené. Rád se sem vracím a třeba jen tak se toulat starými uličkami nebo se procházet pod podloubím. Jedinou vadou na kráse náměstí jsou zaparkovaná auta. Ale s tím se moc dělat nedá.

 

Ostatní informace

Když projdete do města z nádraží a následně i starým městem, nějaký ten kilometr to dá. Informační centrum je v podloubí u Radnice na náměstí. Do kostelů lze přes mříž nahlédnout. V arciděkanském kostele na náměstí je nyní lešení. Věž u kostela je otevřena až od května. Snížené vstupné do muzea je 30,- Kč a je v tom i výstup na věž. Domažlice mají dobré vlakové spojení jak s vnitrozemím tak i s Německem. A to je tak ve stručnosti vše.