Výlet z Heřmanic na Trójmorski Wierch.

Kam a jak jedeme?

Naše cesta do oblasti kralického sněžníku se pomalu blíží ke konci. Naším cílem je tentokrát méně známá malá ves Heřmanice. Ta se nachází přibližně pět kilometrů severně od Králík a jediná úzká okreska sem míří z Prostřední Lipky. Dostat se do těchto míst veřejnou Dopravou je skoro nemožné a tak auto, případně kolo, jsou tím nejvhodnějším dopravním prostředkem.Poslední úsek se projíždí krásnou alejí a tato podívaná je malou náplastí za špatné silnice v tomto zapomenutém koutě země.

Heřmanice byly ve středověku hornickou osadou, která se postupně změnila na zemědělskou obec. Ta je dnes nejmenší vsí regionu a je jednou z místních částí města Králík. První písemná zpráva je z roku 1568 a v jejich držení se vystřídalo několikrodů. Mezi ty významnější patří Žampachové z Potštejnaa Valdštejnové. Největšímu rozmachu došlo po 1. polovině 19. století. Například v roce 1836 tady žilo 517 obyvatel. Odsun po druhé světové válce a následné osídlení byly příčinou úpadku. Dnes ve vsi žije kolem dvaceti stálých obyvatel. Z několika málo místních památek to jsou novorománský kostel z let 1896 až 1897, budova bývalé hospody z roku 1864 a několik drobných sakrálních staveb.

Za čím jedeme?

Výlet na rozhlednu na Klepém ( 1144 m.n.m.) začal za nádherného letního rána. Prošli jsme vsí na její severní okraj, lesní silničkou údolím Heřmanického potoka. Za vsí procházíme po loukách na svazích Jeleního vrchu směrem k západu, se záměrem dojít ke statní hranici. Tady se dostáváme na zeleně značenou cestu z Mladkovského sedla Na Kralický Sněžník ( 1424 m.n.m.). Z luk se nám otevřely nádherné pohledy k jihu. Se stoupající výškou se začaly objevovat známe hory v nejjižnější části Orlických hor s nejvyšším Suchým vrchem ( 995 m.n.m.). Je odtud vidět i Jeřáb ( 1003 m.n.m.), nejvyšší vrchol Hanušovické vrchoviny. Za loukami vstupuje cesta do lesa a začíná stoupání na Jelení vrch. Po jeho dosažení se pokračuje skoro po rovině na rozcestí pod Klepým. Tady se setkávají cesty z české a polské strany.

Odtud začíná zase stoupání, které končí až na vrcholu Klepého. Z počátku se prochází hezkým jehličnatým lesem, ve kterém převažuje smrk. Občas se objeví i jedle, z listnáčů převažuje bříza a jeřáb. Čím se dostáváme výš, stromy ztrácejí na výšce a je zde i větší množství mrtvých stromů. Stezka je kamenitá a jsou z ní nádherné pohledy k západu na Orlické hory. Stoupání přechází do roviny a nad vrcholky stromů se objevuje rozhledna. Klepý je hora tajemná a magická. Z pramenů na svazích hory odtéká voda do tří moří a proto se v Polsku nazývá Trójmorski Wierch. Ale zpět k této cestě. Výstupem na rozhlednu dovršujeme onu pověstnou třešničku na dortu. Člověk neví, na kterou stranu se má dívat. Severovýchodně je před námi Kralický a Malý Sněžník ( 1338 m.n.m.). Sever patří Polsku, tam upoutá Szeroka hora ( 871 m.n.m.) a nekonečná rovina. Na severozápadě jsou Bystřické hory a jestli to málo viditelné v dáli je Sněžka, zůstává hádankou. Západ a jihozápad, to jsou Orlické hory v celé kráse. Jih patří Jeřábu, pod nímž je vidět Hora Matky Boží nad Králíky. Východ to je hřeben se Sušinou ( 1321 m.n.m.), Podbělkou ( 1307 m.n.m.) a lyžařským areálem na Horní Moravě. Jen krátký výčet z toho, co je vidět, ale popsat vše je nad síly autora.

Rozloučit se s vrcholem není tak snadné a posedět si nad kamenným mořem je také hezkým zážitkem. Ještě poslední pohled do údolí a jde se dolů. I když procházíme stejnou cestou, je to trochu lehčí a lépe se vnímá okolí. Občas se objeví keřík vřesu mezi všude přítomným borůvčím. Vrbovka úzkolistá se svými červenofialovými květy rozsvěcuje kouzelné paloučky mezi stromy. V jednom místě procházíme hezkým porostem hasivky orličí. U cesty, nedaleko rozcestí, je malý dřevěný kříž připomínající tragickou událost. Cesta lesem je u konce a odtud již jdeme po louce, tak trochu nazdařbůh, užít si krásný den pod modrou oblohou. Od lesa nad louku přiletěli krkavci a světe div se, po spočítání nám krouží nad hlavami sedmero krkavců. Připadá nám, že si také užívají tento slunečný den. Bublající potůček nám oznamuje, že jsme sestoupili do údolí a provází nás až k našemu penzionu.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Tam si hned dáváme zaslouženou sklenici pěnivého moku. Penzión Heřmanice, takový je správný název, byl naším dočasným domovem. S jídlem, pitím i obsluhou jsme byli spokojeni a totéž platí i o ubytování.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Z tohoto výletu nelze vyjímatžádnou část. Byl prostě nádherný a moc se nám líbil.

Ostatní informace

Celá cesta je na mapě KČT č. 53, Králický Sněžník. Od Heřmanicke hranici není značená, poté jsme šli po zelené značce až na vrchol Klepého. Její délka je kolem 10 kilometrů a je jistě hezčí než tradiční a více využívaný výstup z Horní Moravy po modré. Rozhledna je volně přístupná a to ostatní již necháme fotografiím.