Výprava na jižní Moravu

Kam a jak jedeme?

Na 1. a 2. čeven 2013 jsme plánovali dvoudenní vzdálenou trasu do středního Podyjí s přenocováním ve Znojmě; o tomto víkendu však mělo tak pršet, až se z toho budou zvedat hladiny řek, což se nakonec opravdu stalo; na Moravě mohlo být o něco lépe, ale raději jsme trasu přeložili na červenec. Předpověď na víkend 27.-28. července však pro změnu zněla přesně opačně a i teplomilný jedinec jako já uznal, že dlouhá trasa bezlesou krajinou středního Podyjí by asi nebyla zrovna nejpříjemnější, hlavně pro ostatní účastníky.

Úplně trasu zrušit se nám však nechtělo, a tak jsem se jal připravit zcela jiný plán s tím, že zůstane v podstatě pouze nocleh ve Znojmě a původně zamýšlenou variantu projdeme někdy později (nejspíš na podzim 2014). Výsledkem této improvizace byla výprava, o jejíž podobě, dokonce ani přípravě, jsem týden předtím neměl nejmenší tušení, a zde vám ji nabízím k inspiraci. Může být dobrá jak v podobném horku, jež jsme měli my, tak jako oddychový výlet v kteroukoliv roční dobu, na němž poznáte mnoho zajímavostí.

My jsme vyjížděli z Prahy, ale výprava je realizovatelná z většiny našeho území. Z Prahy do Znojma jezdí dálkové autobusy - my jsme jeli spojem v 7:00 z Florence a v 10:15 jsme přijeli na znojemské náměstí Svobody, situované výhodně k cestě do podzemí města, kam vede vstup ze Slepičího trhu 2. Když jsme tam dorazili, bylo nám řečeno, že volno je až na prohlídce v 11:00.

Koupili jsme tedy vstupenky a ve zbylém čase jsme zamířili k radniční věži. Za výstup na její ochoz nás odměnila nádherným výhledem na Znojmo a okolí. Vyšlo nám to akorát, abychom pak sešli do podzemí a absolvovali prohlídku, kterou mohu vřele doporučit. Potom ještě zbylo trochu času na cestu k rotundě a hradu, kde jsme při naší minulé návštěvě Znojma bohužel nebyli.

Ve 12:56 nám odjížděl autobus linky IDS JMK 820 do Hevlína; projeli jsme se i objížďkou přes Velký Karlov a potom jsme ve 13:53 dorazili do této pohraniční vesnice. Prohlédše si ji, vyrazili jsme po cyklostezce podél silnice k řece Dyji. Před mostem přes tuto řeku jsme cylostezku opustili směřujíce vpravo po cestě podél Dyje. Nad řekou jsme potkali řopíky a došli k pohraniční mezi, kde pohodlná cesta skončila - podíval jsem se, zda lze obejít mez zprava, ale tam se to schůdné nezdálo, a tak jsme přešli val napravo a následně odbočili doleva - vedla tam přes křoví cesta na rakouskou stranu; kdybychom se dali uvnitř porostu po cestě doleva, asi bychom došli zpět k řece, kde bychom narazili na cestu po valu, ale cesta křovím působila v horkém létě nevábně a pole bylo posekané, tak jsme to vzali po něm - došli jsme na jeho levý okraj, kudy vede cesta, jež později vystoupá vlevo na val. Po něm jsme už bez problémů přišli ke dřevěnému mostu, jenž spojuje tento výběžek Rakouska, zvaný příhodně Hinter der Thaya (v překladu Za Dyjí), se zbytkem státu.

Most jsme přešli, podívali se na soutok Dyje s Pulkau i naučný panel a pokračovali rovně vzdalujíce se od Dyje k dalšímu rohu hranic, u nějž se cesta stočila Doprava a po chvíli nás přivedla na křižovatku, kde jsme se dali doleva. Podél konopných polí jsme přišli k lesíkům, za nimiž jsme přešli Pfaffengraben a po chvíli odbočili doleva na cestu, z níž jsme již viděli cílové město této procházky - Laa an der Thaya, neboli Lávu nad Dyjí. Cesta Hevlína do centra Laa byla dlouhá přibližně 9,5 km.

V Lávě se nám nabídla řada zajímavostí - jako první jsme uzřeli hradby, posléze jsme došli ke hradu, který tou dobou nebyl přístupný a podle cedule na bráně tam probíhaly nějaké opravy, následně jsme zamířili k velikému kostelu sv. Víta a mírným okruhem se dostali na náměstí s velmi pěknou novou radnicí i památnou starou radnicí. Zde také staví autobusová linka 104 do Brna (začínající u lázní), již jsme plánovali využít k návratu na české území, ale zatím jsme měli dost času na poznávání města. Celou dobu jsme se snažili najít zde otevřenou hospodu, nejlépe se zdejším pivem Hubertus Bräu, což se nám podařilo až úplně nakonec, a sice kousek jižně od starého centra - u hlavní ulice (Staatsbahnstraße, za světelnou křižovatkou) měli otevřeno v pensionu. Odtud jsme se už opravdu vrátili na zastávku na náměstí a počkali na autobus odjíždějící v 17:52.

Využili jsme přestupní tarif a koupili si šestizónovou jízdenku až do Znojma. Nevýhodou je, že ač se vlastně jedná jen o krátký přesah české linky do zahraničí, platí se na rakouském území výhradně v eurech, ceny však vycházejí postejně jako v korunách, na delší vzdálenosti jsou dokonce trochu výhodnější, a navíc je mezinárodní jízdné osvobozené od DPH, takže celý obnos jde na financování Dopravy. Zaplatili jsme tedy 1,90 €/os. a vyjeli linkou 104 ke hranicím, odkud jsme pokračovali přes Hevlín až na nádraží u Hrušovan nad Jevišovkou, kde jsme vystoupili v 18:13 a v 18:25 pokračovali osobním vlakem do Znojma.

V 18:53 jsme dorazili na nádraží do Znojma a zamířili k pensionu. Ačkoliv jsme byli domluveni, že přijedeme, museli jsme chvíli počkat, než přijede recepční, pak jsme se ubytovali a vyrazili do centra na večeři.

Přiševše k restauraci, kde jsme byli před několika lety, jsme zjistili, že se stala příšerně drahou, pročež jsme se na ni vybodli a pokračovali dál hledajíce lepší podnik. Cestou přes staré centrum se nám to vůbec nedařilo, až jsme došli na náměstí Svobody a všimli si bloku sídlištní vybavenosti u Pražské ulice. Tam by mohla být nějaká hospoda - pomysleli jsme si vydajíce se tím směrem. Minuli jsme několik podniků a narazili na restauraci Praha. Na první pohled se jevila trochu dražší, ale brali stravenky a nebylo to tak strašné, abychom nevyzkoušeli, zda cena odpovídá kvalitě. Odpovídala. Najedli jsme se velmi dobře, a tak vám tuto restauraci mohu vřele doporučit; až budeme zase někdy ve Znojmě, rozhodně nebudeme litovat cesty sem - na druhý konec centra; posezení venku je sice vystaveno nepříjemnému ruchu ulice, ale uvnitř je prostor pěkně upravený a klidný.

Povečeřevše, jali jsme se pokračovat v procházce večerním městem. Znojmo mám s každou jeho návštěvou raději - je to město, jež mě nepřestává uchvacovat...

Tentokrát jsme to vzali nejprve podél hradeb, Kovářskou ulicí jsme vstoupili do vnitřního centra a směřovali k hradu, kde byla Jižní přístupová cesta stále ještě otevřená. Pokochali jsme se rotundou i nádhernými pohledy na noční město, chvilku se potočili na kolotoči a pak jsme zamířili ke kostelu sv. Michala. Chtěli jsme ochutnat také zdejší (tedy původně zdejší, dnes už se vaří jinde) pivo Hostan, ale nikde jsme hospodu s ním neviděli, na jednu jsme narazili až poblíž zmíněného sv. Michala, mám pocit, že to bylo v ulici Velké Michalské - takový malý podnik pro místní s tomu odpovídajícími cenami. Odtud jsme zamířili na Horní náměstí a přes Václavské nám. jsme pomalu pokračovali ke Kostelu sv. Mikuláše, v jehož sousedství stojí kaple sv. Václava. Překvapivě byla kaple mimořádně i v takto pozdní hodinu otevřena, a tak jsme vstoupili. Nejvíc jsme však byli překvapeni ve chvíli, kdy nám paní, která zde hlídala a informovala návštěvníky, řekla, že pod touto kaplí je ještě jedna, o cca 200 let starší. Sešli jsme tedy i o patro níž a podivili se...

Od kaple jsme pozvolna pokračovali malými uličkami až na jižní okraj Masarykova náměstí, z nějž jsme už zamířili nejkratší cestou do pensionu, kam jsme dorazili kolem půl jedné.

Ráno jsme museli vstát brzy, protože v 6:58 nám odjížděl spoj l. 432 směr Ivančice, další jel až za 6 hodin, ačkoliv odpoledne byl takt 2 h. Z tohoto autobusu jsme vystoupili v 7:49 v Moravském Krumlově, pokračovaboše do Ivančic pěšky.

V Moravském Krumlově je nové autobusové nádraží neprakticky v údolí pod centrem, a tak jsme na úvod museli vyjít na kopec, a pak jsme si prohlédli nejzajímavější památky centra města; prohlídku jsme ukončili u zámku, který je velice zpustlý; obeševše jej, vstoupili jsme do tunelu pod zámeckým parkem. To už jsme byli na modré značce, po níž jsme pokračovali povodím Rokytné přes stejnojmennou vesnici a pod Budkovicemi až do Ivančic. Tato cesta byla dlouhá 16,5 km.

Ivančice jsme si prohlédli, i když nám to zkomplikovala pouť konaná na náměstí; došli jsme si na oběd (jelikož točili Staropramen, dali jsme si pivo později jinde) a pak jsme se vrátili k nádraží, odkud jsme jeli náhradním autobusem do Brna. Ten odjížděl ve 13:18 a po zajímavé cestě se zajetím k nádraží Moravské Bránice nás dovezl do Brna, přičemž za Silůvkami už jel nejkratší cestou; do Brna měl přijíždět jako nahrazovaný vlak ve 14:08, ale ve skutečnosti díky rychlejší trase přijel mnohem dříve; vysadil nás v zastávce MHD Soukenická přímo u bistra s dobrým levným pivem, pročež jsme se občerstvili a pomalou procházkou došli na staré autobusové nádraží u hotelu Grand, odkud jsme ve 14:30 odjeli expresním autobusem do Prahy, kam jsme dorazili v 17:00.

Za čím jedeme?

Za poznáním historických památek i přírody, geniem locí, projížďkou hromadnou Dopravou a lehkou, zdravou turistikou.

- město Znojmo - podzemí, radniční věž, rotunda, hrad, několik kostelů, kaple sv. Václava ve dvou úrovních, úžasné malé uličky, které lze nazvat Stínadla
- obec Hevlín s kostelem Nanebevzetí Panny Marie
- trasa Podyjím z Hevlína do Laa (9,5km)
- město Laa an der Thaya - hrad, kostel sv. Víta, náměstí s radnicí (novou a starou) a další zajímavosti
- město Moravský Krumlov
- trasa údolím Rokytné a jeho okolím z Mor. Krumlova do Ivančic (16,5km)
- kostel a hradiště Rokytná
- město Ivančice

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

- nocleh v pensionu Morava - Hakenova 16, Znojmo (http://www.penzionmorava.cz)
- večeře v restauraci Praha - Pražská 2, Znojmo
- druhý den oběd v restauraci Marek - Komenského nám. 18, Ivančice
- pivo: Laa an der Thaya (Staatsbahnstraße 16), Znojmo (poblíž sv. Michala), Ivančice (u autobusového stanoviště), Brno (Hybešova 1)

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Celá výprava se nám velice líbila. Nemá smysl nic vyzdvihovat ani snižovat.

Ostatní informace

Vstupné (Znojmo): podzemí - 95 Kč; radniční věž - 35 Kč