Vysoký hřbet na Šumavě.

Tipy na výlet • Romantika • Celodenní výlet • Na hory

Vysoký hřbet, pohled od jihu • Fotografie (38) • Foto: Bohumir

Vstoupit do fotogalerie (38 fotografií)

Vysoký hřbet, paseka pod vrcholem

Vysoký hřbet, pohled k jihu

Vstoupit do fotogalerie (38 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Jedním ze zajímavých vrcholů v západní části Šumavských plání je Vysoký hřbet ( 1078 m.n.m.). Pod jeho jižními svahy protéká řeka Křemelná a na severní straně je hluboké údolí Pstružného potoka. Samotný hřeben hory je protažen ve směru východ – západ, v délce kolem čtyř kilometrů. Ze hřebene vystupují tři výraznější vrcholky a ten nejvyšší je na západní straně hory. Při pohledu z jihu se Vysoký hřbet jeví jako nevýrazný, protažený hřeben, ale z opačné strany je to vysoká a nepřehlédnutelná hora. Celý hřbet, až na několik pasek, je porostlý smrkovým lesem s menším zastoupením listnatých stromů, především v dolní části svahů. Část zabírají louky, které se většinou využívají k pastvě.

Za čím jedeme?

Údolí řeky Otavy je zahaleno mlhou. Z okna autobusu, kterým odjíždíme ze Sušice, je vidět jen nejbližší okolí a tak to trvá až za Hartmanice. U Dobré Vody je vidět snaha slunečních paprsků proniknout až k zemi. Změna přichází na Rovině, kde z mlhy zbývají jen roztrhané cáry. Jen nad údolím Křemelné se mlha stále vytrvale drží. Vystupujeme na křižovatce ve Skelné a odkud jdeme pěšky. Vycházíme cestou mezi pastvinami, směrem k severu. Sledují nás desítky očí zvědavých kraviček, pro které jsou turisté zřejmě raritou. Cesty v této části nejsou značené a z části slouží i jako menší potoky. Po krátkém stoupání vstupujeme do lesa a měníme směr na západ. Je tu několik lesních cest a na každém rozcestí je nutné odbočit vpravo. Překvapuje nás množství hub, včetně pravých hříbků v okolí cesty, kterým se nedá odolat. Taška se plní a s přibývající výškou se mění i les. Celé plochy jsou pokryté buď mechem nebo borůvčím. Poslední odbočení vpravo na užší pěšinu, která nás bezpečně vede na vrchol.

Mezi smrčky je zašlá červenobílá tyč. Zajímavé jsou kupy kamení porostlé mechem, pro které nemáme vysvětlení. Z vrcholu jdeme směrem k východu po hřebeni. Nedaleká cesta se díky svozu dřeva nedá použít a tak jdeme lesem. Procházíme kolem velké paseky. Na jejím okraji je starý křížek zasazený do kamene. Houby jsou snad všude a sebrat je všechny je nemožné. Docházíme k menšímu skalisku a o něco dále jsme na rozcestí. Tudy již vede zelená ze Zhůří na Rovinu. Mezi stromy je z několika míst vidět k jihu. Bohužel dnešní viditelnost má daleko do ideálu. Poslední vrchol na východní straně v podobě větší skály se objevuje po levé straně. Většina zdejší flóry má krásné období za sebou. Kvetoucí keříky vřesu jsou náznakem blížícího se podzimu. Značená cesta se stáčí k JV a tak odbočujeme neznačenou doleva, která by nás měla dovézt na Karlov. Docházíme k cestě se žlutou od Roviny a začíná část, tak trochu hororová. Cesta je rozrytá od těžkých strojů. Všude je hluboké bláto a po několika desítkách metrů už se podobáme černé zvěři. Pracovníkům národního parku musí znít v uších. Tak to jde až na okraj Karlova, kde je již asfaltka.

Na Karlově panuje čilý stavební ruch, zřejmě vzniká další „ šumavská pozoruhodnost“. Místní zámeček z roku 1842 ale za krátké zastavení stojí. Zajímavý je i okolní park a kaplička. Po bahnité zkušenosti opouštíme žlutou do Pekla a jdeme silničkou do Hamižné. Cestou se nám otevírá pohled zpět na naší horu a její okolí. Přecházíme silnici a jsme u vyhlídky na Hamižné. Zdejší přírodní rezervace byla vyhlášena v roce 1995, okolím vede naučná stezka, ale to si necháme na jindy. Pro nás je nejdůležitější studánka s vydatným pramenem. Z vyhlídky do údolí toho dnes moc nevidíme a tak ještě foto kapličky a jde se dál. Sestup na naší konečnou v Hartmanicích je otázkou čtvrthodinky. Místní zajímavostí je původně gotický kostel sv. Kateřiny a horská synagoga. Zajímavá je i barokní socha sv. Jana z Nepomuku, z roku 1731. Zacházíme do místního informačního centra. Je tu příjemná paní a tak se dozvídáme něco o okolí, o čem se nepíše. Do odjezdu autobusu zbývá skoro hodinka, kterou trávíme ve zdejší hospodě se sklenicí Kozlíka.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

K občerstvení jsme si vybraly hospodu u stanoviště autobusů v Hartmanicích. Pivo mají dobré a s obsluhou to také šlo. Ubytovat se v obci jistě není problémem.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Vysoký hřbet je zajímavá hora, kam turisté moc nechodí. Je zde klid a lesy ještě ve větší míře nepodlehly pilám. Nebyli jsme tu poprvé a v těchto končinách Šumavy se cítíme dobře.

Ostatní informace

Celá cesta má okolo 12 kilometrů s celkovým převýšením kolem 250 metrů. Z části jsme šli po neznačených cestách nebo volně lesem a je dobré mít kompas. Překvapily nás hodně zdevastované lesní cesty, prostě hrůza. Většinou již odkvetlou šumavskou květenu nahradil nebývalý počet mnoha druhů hub a to i svou barevností. Oblast je na mapě KČT č.64 Šumava Železnorudsko a dá se využít veřejná Doprava. Nu a něco také necháme fotografiím.

Poslední aktualizace: 22.1.2015

Vysoký hřbet na Šumavě. na mapě