Naprosto souhlasím s výše uvedeným komentářem. Překvapila mě náročnost posledního úseku od rozcestí. Nejsem nijak zvlášť sportovně zdatná, ale vzhledem k tomu, že nás s manželem míjeli souputníci v 6., či 7.dekádě, pokračovali jsme ve vytouženém cíli dál. Přiznávám bez mučení, že na několika místech, kde bylo třeba dobře rozmyslet, kam dát nohu či ruku, aby člověk neskončil v propasti,se mi rozklepala kolena. Ale ten pocit, když jsme dorazili na vrchol stál rozhodně za to! Za sebe bych doplnila, že dobrá obuv je výhodou. Já jsem obula průměrnou a cestou dolů jsem udělala asi 200 dřepů,abych neuklouzla ( pršelo). Přesto tento výlet nad oblaka doporučuji a doufám,že brzy zopakuji!