Z Letov k Novému rybníku a na vrch Levina.

Kam a jak jedeme?

Letovy jsou menší vsí, která se nachází jeden kilometr jihozápadně od Nalžovských Hor. Moc se o minulosti tohoto místa neví. V první písemné zmínce z roku 1373 jsou zmiňováni tři bratři, Břeněk, Bušek a Jan z Letov. V této době tu již mohla stát tvrz, která zřejmě byla na jižní straně současné návsi. V pozdější době byla ves součástí nalžovského panství a dnes je jednou z místních částí Nalžovských Hor. Starší část obce se rozkládá okolo návsi na mírném svahu. Druhá část obce je na západ od starší části vsi.

 

Za čím jedeme?

První, co návštěvníka obce zaujme, je jistě kaplička ve středu návsi. Kaple byla postavena v pozdně barokním slohu a je zasvěcena sv. Starostě a sv. Janu z Nepomuku. S touto světicí se u nás moc často nesetkáme. Bývá většinou zobrazena jako ukřižovaná dívka a její tvář je porostlá vousy. V dolní části návsi je hasičská zbrojnice a na druhé straně domek, kde kdysi měla být tvrz. Ostatní stavení jsou z pozdější doby nebo byla přestavěna. Nepřehlédnutelný je vysoký stříbrný smrk nedaleko kaple. Ze vsi se jde po silnici směrem na Ústaleč. Na konci obce je po levé straně v zahrádce s kovovým plůtkem větší kříž na kamenném podstavci. Hned za vsí začíná klesání do údolí Černíčského potoka. Okolo silnice jsou větší pastvina se stádem krav a menší lesík. Dole v údolí se leskne hladina Nového rybníka a hráz s mohutnými stromy. Jedná se většinou o lípy a duby.

Z hráze je moc hezký pohled na rybník a pod hrází je budova starého mlýna. Tady jej nazývají Hlaváčkovým mlýnem a píše o něm spisovatel Ladislav Stehlík v „ Zemi zamyšlené“. A je to povídání přímo kouzelné. Mlýn je kamenná budova, na kterou navazují již jen zdi bývalé stodoly. Cesta pokračuje po severním břehu rybníka Na této straně je pás rákosí, na něž navazují husté porosty křovin a stromů. Je tady i menší rybníček a poté následuje krásná cesta loukou pod lesem. Na rybník tu není moc vidět, zato kraj lesa na svahu se překonává podzimním šatem. Rybník končí a cesty se tady rozebíhají do tří směrů. Ta správná stoupá k lesu. Při jeho okraji je malý rybníček s hezkým jménem Javůrek. Je vidět, že i na výši jeho hladiny se podepsalo letošní sucho. Velkou část jeho plochy pokrývá rákosí. Odtud cesta pokračuje stoupáním lesem. Několik vývratů dává vzpomenout na nedávnou vichřici.                                                                                                                            Lesy jsou tady převážně borové s menší příměsí smrků a listnatých stromů. Mezi nimi převládají břízy. Po průchodu lesem je velká louka a je odtud vidět Nový rybník. Tady již začínají jižní svahy Leviny ( 575 m.n.m.). Cesta odtud vede na Buzník a tak je nutné ji opustit a jít po louce k severu. Svah přechází do roviny. Po levé straně je les, který ukrývá zcela nedostupný vrchol. Je tu tolik překážek, že je lepší držet se okraje lesa. Navíc se zde otevírají výhledy k východu a SV. Jsou vidět Nalžovské Hory a za nimi vrch Prašivice. O něco dále k východu jsou Hradešice se štíhlou věží kostela. Jižním směrem jsou louky orámované okraji lesů. Mezi tím pásy křovin, ze kterých se ozývá ptačí štěbetání. Místo skoro pohádkové. Po krátkém sestupu se objevuje cesta a po té se jde na severní okraj výchozí vsi. Prochází se kolem dalšího křížku, který tu je od roku 1843. Ještě zbývá ujít několik desítek metrů po silnici z Nalžovských Hor a kruh se uzavírá.

 

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Občerstvení i ubytování nabízejí nedaleké Nalžovské Hory. Restaurace i obchod jsou ve středu obce. Další možnost se najíst je nedaleko obce v restauraci U sv. Antonína při silnici do Horažďovic.

 

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

O tomto koutku naší země se hezky čte v již zmíněné „ Zemi zamyšlené“. Tento kraj jako by hladil. Kopečky, louky, sem tam rybník či ves, je to tak trochu i tajemné. Líbí se mně tady a rád se sem vracím.

 

Ostatní informace

Délka této cesty je přibližně do deseti kilometrů. Celkové převýšení je okolo sta metrů. Jde se většinou po loukách a cesty tady nejsou značené. Je tady dosti pastvin a nedoporučuji je procházet, když jsou na nich stáda. Býci se těžko přemlouvají. Jediná turisticky značená cesta, která tudy prochází je modrá z Kolince do Pačejova. Houbaři si také přijdou na své. Co se mapy KČT týče, tak se jmenuje Pootaví a má číslo 68.