Z Pece přes Růžohorky na Sněžku

Kam a jak jedeme?

Sněžka patří od pradávna mezi cíle mnoha výletníků. Kdo by také nechtěl zdolat nejvyšší horu naší země. Míst, ze kterých je možno Sněžku zdolat je povícero. My jsme zvolili tu, která začíná v Peci pod Sněžkou a vede kolem Růžohorek, přes Růžový vrch na Sněžku.

Za čím jedeme?

Automobil jsme nechali zaparkovaný na hlídaném parkovišti u kapličky a odsud jsme se vydali po modré turistické značce. Zpočátku jsme šli téměř po rovině, ale zhruba po kilometru, jsme změnili turistickou značku za žlutou a začali postupně stoupat podél říčky Úpy. Po chvíli jsme její tok opustili a vystoupali k dolní stanici lanovky na Růžový vrch.

Od lanovky nás čekalo nejhorší stoupání z celého výletu. Během třech kilometrů bylo totiž třeba zdolat zhruba 400 výškových metrů. Vzhledem k tomu, že velká část stoupání vedla lesem, cesta neutíkala. Krátce poté, co se nám ukázal pohled do údolí Růžového potoka, jsme spatřili Růžohorky. V jejich těsné blízkosti se nachází ještě Děčínská bouda, o několik desítek metrů opodál je ohrada s malými ovečkami, u kterých zejména Vaše ratolesti budou chtít určitě nějakou dobu posečkat.

Od Růžohorek jsme se dále vydali po žluté turistické značce směrem k Růžové hoře. Cesta vedla po asfaltce a patřila mezi nejsnazší úseky výletu. Jak by také ne, když se jedná o cyklostezku, která vede „téměř“ po rovině. Nebylo tomu ale věčně. U koncové stanice lanové dráhy Pec pod Sněžkou – Růžová hora, se k nám připojil dav nedočkavců, který se rozhodl, že zdolá Sněžku také, ovšem jaksi s co nejmenší námahou.

Od Růžové hory jsme pokračovali stále po rovině. Nejednalo se ovšem již o cyklostezku, ale příjemnou pěšinu klečovým porostem. Po chvíli se před námi zjevil cíl naší cesty – Sněžka. Byla jako magnet, který každého přitahuje. Nešlo to jinak. Museli jsme pokračovat dále. Zhruba po kilometru jsme došli k poslednímu rozcestníku pod Sněžkou. Bylo to poslední místo, kde si mohl člověk odpočinout a načerpat ještě trochu sil.

Odsud jsme šli po kamenité cestě vzhůru. Šlo se těžce, schody, které nás mají dovést na vrchol, se totiž po velmi krátké době stali monotónními a my stoupali vzhůru jako stroje. Touha být nahoře byla ovšem silnější než podstoupená námaha.Stalo se a my vystoupali až na nejvyšší horu České Republiky - na Sněžku.

Na jejím vrcholu se nachází známá poštovna, která dnes slouží jako prodejna suvenýrů. Na polské straně Sněžky se nachází horská chata, kde si každý může koupit na co má zrovna chuť. Zřejmě nejzajímavějším místem na vrcholu je ovšem kaple sv. Vavřince, kde se dokonce konají občasné mše.

Ze Sněžky se můžeme vrátit dolů buď stejnou cestou, my se ovšem vydali kolem Slezské chaty k Luční boudě a dále okolo Výrovky zpět do Pece. Zvolit lze rovněž sestup Obřím dolem po modré turistické značce.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Cestou jsme využili restauraci na Luční boudě, najíst jsme se ovšem mohli i na Sněžce, Růžohorkách či Výrovce...

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Stoupání na Sněžku bylo náročné, ovšem pohled z ní směrem dolů byl naprosto impozantní a proto nelze než doporučit.

Ostatní informace

Při výletu jsme nenavštívili žádná zpoplatněná místa.