Z Přeštic na vrch Ticholovec.

Kam a jak jedeme?

Současná vedra delším cestám moc nepřejí a tak nezbývá nic jiného, než vyjet brzy ráno a cestu ukončit ještě v dopoledních hodinách. Dané podmínky splňoval i náš výlet na vrch Ticholovec, který se nalézá východně, nedaleko města Přeštic. Navíc samotné město nabízí dosti zajímavých objektů a jeho historie je více než poutavá. I když první písemná zpráva o původně trhové vsi je z roku 1226, jistě se dávno před tímto datem tyčilo nad řekou Úhlavou hradiště významného rodu Drslaviců. Vedla tudy obchodní stezka z Bavorska do Čech. V roce 1232 koupili osadu řeholníci z kladrubského kláštera, kteří zde založili proboštství. A ve druhé polovině 13. století se staly Přeštice městečkem.

Do zástavy Švihovských z Rýzmberka se městečko dostalo v roce 1420 a ti mu po dalších 99 letech udělili městská práva. V roce 1705 se město opět stává majetkem kladrubského kláštera. V roce 1796 dochází k vykoupení města z poddanství. Od ruku 1812 tu mají určitý vliv Schönbornové. Od poloviny 19. století nastává rozvoj zemědělství. Přeštice jsou známy chovem hus a černostrakatým plemenem prasat a k tomu patří obchodování s dobytkem. Stručné povídání o historii města máme za sebou a je čas se s městem a jeho okolím seznámit osobně.

Za čím jedeme?

Naše vycházka začíná na nádraží. Vilkovou čtvrtí a kolem paneláků se dostáváme na Masarykovo náměstí. Tady překvapí několik hezkých barokních soch. Pod lipami, při jižní straně náměstí je mariánský sloup z roku1676. Sochy sv. Václava a Vojtěcha v dolní části sloupu jsou ale jen kopie původních. Ve středu náměstí je kašna se sochou sv. Václava a malým prasátkem na obrubníku. Opodál je sv. Jan z Nepomuku a na východní straně náměstí socha sv. Kiliána, ta je z roku 1784. Nepřehlédnutelná je socha T. G. Masaryka z roku 1995. Pomník obětem války je z roku 1960. Z náměstí jdeme k domu historie Přešticka, ten je ale bohužel zavřený. U zdi domu jsou torza kamenných koulí, z doby dobývání nedalekého hradu Skály v roce 1399 vojskem Václava IV. Na svahu mezi domem a kostelem je pomník zdejšího rodáka J. J. Ryby. Poté již následuje nejvýznamnější památka města, barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Byl postaven v letech 1750 až 1775 podle návrhu K. I. Dientznhofera. Kupodivu můžeme do kostela od mříží i nahlédnout. Od kostela je hezký pohled k severu, kterému v dálce vévodí Hrad Radyně.

Ještě než opustíme město, jdeme se podívat na hřbitov. Procházíme kolem sousoší zdejších slavných prasat, které je dílemsochaře J. Podmola. Na hřbitově je nádherná novogotická hrobka významného rodáka města, Dr. Josefa Hlávky. Zajímavá je i novogotická hřbitovní kaple. Od hřbitova směrem na východ je vidět náš dnešní cíl, vrch Ticholovec ( 482 m.n.m.). Prohlídku města máme za sebou a po žluté jdeme k lávce přes řeku Úhlavu. Modré nebe nad námi slibuje další horký den a tak vítáme skutečnost, že až do Příchovic půjdeme alejí. Tam jsme během dvaceti minut. Poprvé se o této obci píše v roce 1328, kdy ves byla v majetku Dluhomila z Příchovic. Ze šlechtických rodů, které zde působily, lze jmenovat Hanigery a Schönborny. Ti na zdejším zámku žili do roku 1926. Ten byl postaven v barokním slohu v letech 1718 až 1719 podle plánu architekta J. Augustona ml. Dnes je uzavřen a na jeho průčelí je vidět od brány do parku. Na návsi stojí kaple sv. Jana z Nepomuku z roku 1883 a při její východní straně i socha světce. Mají zde zajímavý pomník padlým.

Ještě ve vsi začíná stoupání na vrch Ticholovec. Na jeho jižním svahu roste známá lípa a pod ní je kaple sv. Anny. Pověst říká, že tady byli pobiti francouzští vojáci a v těchto místech byli i pohřbeni. Od lípy jdeme chatovou osadou, za kterou následuje les. Stezka tady mění několikrát směr a konečně stojíme před Skálou s obrazem sv. Vojtěcha. Kdy přesně malba vznikla, je tak trochu hádankou. Dříve tu měla být dřevěná socha tohoto světce a po jejím zániku byl na upravené skále namalován obraz. Ten byl v roce 1942 obnoven malířem Eisenreichem a poslední oprava obrazu proběhla v roce 2009. V letošním roce byl nad obrazem postaven přístřešek. Vrchol hory je porostlý lesem a vládne tu ostružiník s kopřivami a dalším plevelem a tak jej vynecháváme. Jdeme k místu, kde kdysi byly lázně sv. Lamberta, které provozovali poustevníci. Po nich již nic nezbylo a připomínkou lázní je jen několik obrázků na stromech. Vybíráme si lesní cestu, která by nás měla dovézt do Příchovic a odtud se stejnou cestou vracíme do Přeštic.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Do poledne ještě chybí nějaký čas, když vcházíme do Pekla. Tak se jmenuje restaurace na náměstí, do které jsme utekli před vedrem. Najít ve městě ubytování jistě není problémem.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Přeštice jsou celkem hezké město a místní kostel je nádherné baroko. Míst, která se nám líbila bylo ale více. Hezký je pohled od ticholovecké lípy k jihu na Březník a Černý les. Romantické místečko u skály se sv. Vojtěchem má také něco do sebe. Jen ta vedra by už mohla skončit.

Ostatní informace

Škodou je, že se v neděli muzeum otevírá až odpoledne a informační centrum má zavřeno celý den. Z dalších památek tu ještě je na silničním mostě přes Úhlavu socha sv. Jana z Nepomuku, o něco dál poničený pomník připomínající konec války a židovský hřbitov. Přibližně 1,5 km severovýchodně od města je kostelík zaniklé vsi Vícov. Původem románská stavba skrývá uvnitř nástěnné malby. Přeštice jsou na železniční trati z Plzně do Klatov a vede tudy i silnice, která spojuje výše uvedená města. Parkovat lze na náměstí.