Z Dobronic do Bechyně
3.8.2020 23:28
Opět jsem se prošel po trase stezky, po které jsem chodil jako dítě. Bohužel, to, čím jsem musel projít, se zdaleka nevyrovná té stezce mého mládí. Je až s podivem, jak je tato část zanedbaná v porovnáním se stezkou pod Táborem. Původní stezka, která byla částečně vyskládána z kamenů, je z velké části zarostlá náletovými dřevinami, lískami a kopřivami. Lidé si proto museli vyšlapat pěšinu ve svahu nad řekou ve vysoké trávě. Srdce mi krvácelo, když jsem se klouzal po zarostlém břehu a nade mnou vedla pěkná stezka, jenže neprůchodná kvůli převislým lískám, náletovým dřevinám a kopřivám. Nad největším potůčkem je vidět rozpadlý můstek, jenže potůček se musí přeskakovat po kamenech. Představoval bych si, že tato tak vychvalovaná mezinárodní stezka bude aspoň minimálně udržovaná. Vrátit ji na původní trasu by nebyl problém, stačil by jeden nebo dva studenti s křovinořezem, mačetou, případně motorovou pilou. Pod Táborem je několik můstků, tady ani jeden. Rovněž nově přeložená část od rozcestníku U Hutí k bechyňskému hřbitovu by měla vést po polní cestě. Jenže ta je zarostlá do pasu, takže se chodí oranicí. Opět by stačilo projít po cestě s křovinořezem. Mně je 70 let, ale už nevěřím, že se ještě projdu po mezinárodní stezce hodné toho jména.