Z Velké Úpy do Obřího Dolu.

Kam a jak jedeme?

Velká Úpa ve východních Krkonoších se stala na několik dní místem, ze kterého jsme podnikali výlety v této oblasti. Jednou z možností, kterou jsme chtěli využít, byl i výlet na Sněžku. V 78 letech už to je s chůzí trochu horší a tak jsme se rozhodli, že pojedeme lanovkou a veřejnou dopravou. Vstříc nám vyšlo i počasí a tak jsme mohli po snídani vyrazit. Chtěli jsme jít pěšky až na stanici lanovky, ale jel zrovna autobus, tak jsme ho pro úsek do Pece pod Sněžkou využili. Nutno dodat, že jsem tady naposledy byl skoro před padesáti lety a byl jsem moc zvědavý, jak se to tady změnilo.

 

Za čím jedeme?

První překvapení se odehrálo hned po vystoupení z autobusu. Musel jsem si položit otázku, jak je možné, že došlo k tak velkým změnám. Kdysi typická a moc hezká horská obec se změnila v lidské mraveniště, jehož dominantou je několikaposchoďový hotel a další stavby, které se sem podle mého mínění nehodí. Po krátké procházce obcí vycházíme po silnici ke stanici lanovky. Kaplička Panny Marie stojí za krátké zastavení a můžeme nahlédnout i dovnitř. Dalším překvapením je bobová dráha a lanový park na druhé straně řeky. Mám-li být upřímný, jsem docela rád, že Pec máme za sebou. Jdeme po pravém břehu Úpy a snažíme se pojmenovat okolní hory. Jistotou je Studniční hora, ty menší vyvolávají rozpaky. Konečně máme dolní stanici lanovky před námi. Po chvilce zkoumání je jisté, že výlet na Sněžku se konat nebude. Před stanicí je dlouhá fronta, odhadem kolem 400 lidí. Čekáme asi dvacet minut a fronta za námi jen narůstá a vpředu se nic neděje. Sem tam odjíždí kabinka lanovky a tak se rozhodujeme pro cestu do Obřího Dolu.

Po chvilce přecházíme řeku na levý břeh. Procházíme kolem kříže a několika objektů. Řeka je tady nádherná a moc hezký je soutok s Modrým potokem. Okolní lesy jsou i zde postižené kůrovcem a z rostlin má tady hlavní slovo starček Fuchsův. Vycházíme z lesa, před námi se vypíná v celé kráse Studniční hora a první stavení Obřího Dolu. Jdeme kolem kamenné kapličky se sochou Panny Marie a na opačné straně je několik stavení a transformátor. Tělo má první poruchu, pravé koleno se rozhodlo, že mě potrápí. Okolní louky jsou z části spásány a na zbytku by mohlo něco kvést. Je to chudé, jen jediná violka sudetská je v květu. Docházíme k Boudě v Obřím Dole a je čas trochu si odpočinout. Je tady rušno a lidé stále přibývají. Dál to dnes už asi nepůjde a tak se stejnou cestou vracíme. U stanice lanovky je fronta o mnoho delší a navíc se tvoří fronty na jídlo a pití. Přecházíme na levý břeh řeky a jdeme hezkou stezkou k Peci. Z několika trsů vrbovky úzkolisté je jeden nádherný přímo nad řekou. Chvíli pozoruji procházející, ale nikoho vrbovka nezlákala. Pokračujeme k lanovému parku a k přehradě v Bukovém údolí. Pohled na dva plavce vyvolává mrazení. Každý podle své chuti. Procházíme Pecí a rozhodujeme se, že půjdeme po modré až do Velké Úpy. Při cestě je několik rébusů pro děti. Jdeme kolem několika chat a před Velkou Úpou je kaple a naše cesta pomalu končí.

 

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Byli jsme ubytováni a stravovali jsme se v hotelu Atlas ve Velké Úpě. Můžeme jen doporučit. Na tomto výletě jsme si vystáli frontu na párek v rohlíky v bistru u lanovky a další frontu na polévku a pití. Chtěl jsem ochutnat i zdejší pivo Krakonoš a nabízela je pouze Lovecká chata před Velkou Úpou.

 

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Krkonoše jsou hezké hory, ale o prázdninách mě sem už nikdo nedostane. Pocity byly smíšené, něco nadchlo a něco zklamalo.

 

Ostatní informace

Ušli jsme kolem 6 až 7 kilometrů s menším převýšením. Překvapilo nás informační centrum v Peci pod Sněžkou, kde měli k dispozici jen mapu západních Krkonoš a námět na výlety také v západní části Krkonoš. A veřejná doprava je také prazvláštní, autobusy jezdí sice na čas, ale většinou se v nich stojí. Závidět by se daly zdejší silnice.