Z Velké Úpy do Temného Dolu.

Kam a jak jedeme?

Východní část Krkonoš je v některých oblastech hodně navštěvovaná. To platí i o Velké Úpě, kde jsme byli ubytováni v hotelu Atlas. Vychází odtud několik turistických cest a ta nejvíce využívaná míří do Pece pod Sněžkou. Ale najdou se tady i cesty, po kterých moc turistů nechodí. To platí i o cestě z Velké Úpy do Temného Dolu. Stezka je nazývaná podle hrádku Aichelburg , který se nachází nad Temným dolem. Podle mapy by se mělo procházet především lesem. Nabízí se i několik míst, ze kterých se otevírají výhledy především do údolí řeky Úpy. Zbývá se nasnídat, naplnit batoh a může se jít.

 

Za čím jedeme?

Stezka začíná nedaleko hotelu Atlas a je značená žlutou značkou. Po vstupu na stezku začíná stoupání nad místní kostel. Je odtud hezký pohled na obec a její okolí. Za loukou s kravičkami vstupujeme do lesa a stále stoupáme. Okolní les je převážně smrkový a kůrovec sem zatím nedorazil. Květena je tady dosti chudá, za zmínku stojí kvetoucí starček Fuchsův a lesklé listy podbělice alpské. Stoupání se mění ve šplhání, které se zdá být nekonečné. Mezi stromy občas zazáří květy odkvétajících náprstníků. Konečně se cesta trochu rovná a docházíme na Hlušiny. Je tady rozlehlá louka, několik stavení a pohled do údolí. Vítaná je zastávka u potůčku. Za loukou pokračujeme lesem a opět stoupáme. Tabule u cesty nám oznamuje, že jsme došli na Fucknerovu paseku. Je tady malá obora, ve které přezimuje zvěř. Odtud pokračujeme po úzké asfaltce na Vlašské boudy. Je zde opět několik chat, zvonička, dřevěná socha Krakonoše a výhled do údolí.

Počasí se dosti zhoršilo, ale občas vykoukne i sluníčko. Po asfaltu pokračujeme na nejvyšší bod naší cesty. Tabule nám oznamuje, že tady jsou Velké Tippeltovy boudy. Začínáme sestupovat do údolí a konečně opouštíme asfalt. Cesta místy prudce klesá. Opět tady jsou kvetoucí náprstníky, které se střídají s trsy kapradin. Přecházíme na pěšinku a zastavujeme se v místě zvaném Nad křižovatkou. Sem tam jsou trsy rozkvétajícího vřesu a obalené borůvčí, kterému nejde odolat. Navíc je tady i lavička a opět výhled do údolí a na protilehlé svahy. Chvilka odpočinku je za námi a po pěšině docházíme k hrádku Aichelburg. Tabulka oznamuje vstup na vlastní nebezpečí, ale hrádek je stejně uzavřen. Sestupujeme do Temného Dolu a končíme na autobusové zastávce.

 

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo a pití je nutné mít v batohu. Jinak jsme bydleli a stravovali jsme se v hotelu Atlas ve Velké Úpě k naší plné spokojenosti. Vaří se tady moc dobře, obsluha je výborná a s pivem to tady také umí.

 

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

I když cesta z pohledu seniora byla náročná, moc se nám líbila. Občas se otevřely velmi hezké a zajímavé výhledy a lesy tady jsou ještě zdravé.

 

Ostatní informace

Délka této cesty je kolem 9 až 10 kilometrů s převýšením okolo 400 metrů. Je vedená po žluté značce. Nejvyšší bod cesty byl 1073 m.n.m. Trochu mě zklamala poměrně chudá květena. Turistů jsme potkali jen několik a na asfaltce i pár cyklistů. Další povídání je také ve fotogalerii.