Za barokem do Nicova a jeho okolí.

Kam a jak jedeme?

Nicovský poutní kostel Narození P. Marie je jedním z vrcholných děl vynikajícího stavitele v období baroka K. I. Dientzenhofera. Stavba proběhla v letech 1717 až 1726. Centrální dispozice má skoro čtvercový půdorys s obdélníkovým vstupním prostorem. Střed stavby tvoří klenutá kopule, která je zakončena stanovou střechou s lucernou. Průčelí je mírně předsunuté a po jeho bocích jsou dvě nižší věže. Vnitřní vybavení je barokní. Za kostelem, v prostoru hřbitova, je barokní márnice. Kostel je jistě nejhezčí barokní stavbou klatovského okresu. Koho by tyto skutečnosti nezlákali? Ráno předjarního dne je nemastné, neslané, ale vždy to nějak dopadne a tak se vydáváme za tímto nádherným barokem. Vedou nás k němu většinou silničky třetích tříd ze Sušice do Nalžovských Hor a dále přes Velenovy do Zborov. Tady najíždíme na dvojku, která v našem směru míří do Plánice a Klatov. Za Zborovy se objevuje náš dnešní cíl a po chvilce vystupujeme na parkovišti do chladného březnového rána. Prohlídka krásného ale zanedbaného kostela, který volá po opravě, nám zabírá půl hodiny. A protože se dovnitř nedostaneme, jak je v zemích koruny české běžné díky různým zlodějíčkům i nezbytné, rozhodujeme se pro pár kilometrů po okolí.

Za čím jedeme?

Cestu po loukách jsme po prvních krocích museli kvůli vodě zavrhnout a tak si vybíráme silničku na sever. Nad hlavami se nám střídá modř s černými mračny, ale neprší. Po obou stranách jsou pole či louky a několik malých rybníčků. Přecházíme křižovatku, vpravo na svahu máme les a na dohled první cíl, zámeček v Lovčicích. Nechali jej postavit Bořitové z Martinic v roce 1720 a sloužil především v době lovů. Je v barokním slohu a zřejmě i u jeho zrodu byl slavný stavitel nicovského kostela. Zámek je patrová obdélná budova. Zaujme výzdoba oken a nároží. Obdobné dekorace jsou u obou vstupních portálů. zajímavostí je zdejší pobyt velitele rakouské armády Benedecka v roce 1866. Skrýval se zde po prohrané prusko-rakouské válce. Ve vsi potkáváme masopustní průvod a je k nevíře, kde se vzalo v tak malé obci tolik lidí. Ze vsi jdeme polní cestou na západ k blízkému lesu, na vrch Buzrakov ( 641 m.n.m.). Vstup do lesa je i únikem před nenadálou sprškou. Les je jedno mokré místo, a tak se pod vrcholem obracíme k jihu, s úmyslem dojít ke kratické tvrzi. Jsme z lesa venku a máme ji přímo před sebou. Tvrz Barbora byla věžovitá stavba postavená někdy v 15. století. V roce 1580 byla přestavěna Lackem ze Šternberka. Dnes tu vidíme mohutnou třípatrovou budovu v poměrně dobrém stavu, která od roku 1638 sloužila jako sýpka. A jde se dál na Kvasetickou horu ( 616 m.n.m.). Na jejím jižním svahu stojí výrazná zřícenina Barokní sýpky, místo tak trochu plné romantiky. Stavba byla provedena z lomového kamene a doba jejího vzniku je zahalena tajemstvím. Lidé jí tu říkají Maxberk a původ názvu je také neznámý. Od sýpky scházíme do vsi Kvasetice a odtud silničkou k východu na křižovatku se silnicí, kde začínala naše cesta. Jsme na parkovišti a zacházíme ještě ke kapličce, která je odtud asi 300 m při silnici do Plánice. Pramen, který odtud vytéká je prý radioaktivní. Tady končí náš dnešní výlet v oblasti, která čeká na své objevení.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Hostinec naproti nicovskému kostelu byl zavřen. Jídlo a pití je nutné nést na zádech. Pokud by zde někdo chtěl trávit delší dobu, ubytování by jistě našel v nedaleké Plánici.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Dokonalé a krásné baroko kostela se tak často nevidí. Okolní krajina je zajímavá a stavební památky stojí za pozornost. Nelíbil se nám stav kostela v Nicově. Člověk má dojem, že se látají jen ty nejhorší díry. Přitom se jedná o významnou památku. No hlavně, že máme miliardy na pandury a podobné excesy.

Ostatní informace

Ušli jsme přibližně 14 km. Celá trasa byla po neznačených cestách, těch je tu pramálo. Spojení o víkendech veřejnou Dopravou je vyloučené. Zbývá buď kolo či auto. My jsme dali přednost pohodlí. Přímo nutností je mapa KČT č. 68 Pootaví.