Za sněženkami do Věřňovic

Kam a jak jedeme?

Každý zná Věřňovice ze zpravodajství ČRo a ČT jako nejznečištěnější obec v republice. Vždycky se zde lámou rekordy co do znečištění ovzduší, hlavně o Věřňovicích je slyšet, i když vedle je Bohumín se svým průmyslem, Ostrava...

Ve Věřňovích je měřící stanice pár metrů od zástavby a tak se není čemu divit, že Věřňovice znají v celé republice...

Ale není tomu tak, je to hezká čistá obec, místní říkají "malá Prajská" (tím, jak je čistá a upravená, v překladu "malé Prusko") a navíc má v okolí krásnou přírodu a právě ta, bude naším cílem. V katastru obce je přírodní památka, výrazná říční terasa řeky Olše.

Dostaneme se sem snadno, vlakem z Bohumína nebo Karviné vystoupíme v zastávce Dolní Lutyně a jedeme nebo jdeme na Věřňovice, v obci se musíme dostat k mostu přes Olzu a za rodinným domem za mostem odbočíme na lesní cestu doleva a ta nás dovede k malému rybníčku s chatkou a přímo před námi je přírodní památka. Autem je to ze vzdálenějších míst (od Ostravy a jižněji) nejlépe po dálnici, odbočka na Bohumín, pak na Karvinou, a na Věřňovice, je to značené.

Ideální místo pro návštěvníky Ostravy, kteří mají dost městského ruchu a potřebují odpočinek v přírodě, do Věřňovic je to asi 20 km, navíc po dálnici...

Za čím jedeme?

Cesta nás povede z obce přes most přes řeku Olši a pak odbočíme na lesní cestu, která vede podél krásné řeky Olše. Olše je zde také moc hezká, není regulovaná a tak přirozeně proudí, zařezává se do břehů a vytváří kamenité ostrůvky a písčité okraje. Na březích můžete dokonce nalézt pazourky a další horniny, které sem zanesl ledovec ze severu.

Lesní cesta nás dovede k malému rybníčku u louky, kde stojí pěkná rybářská chatka s terasou a lavičkami na břehu rybníčka. Na okraji rybníka na jaře rostou žluté divoké kostatce. Přejdeme přes louku, která je na jaře plná různých květin včetně vzácných druhů jako je zeměžluč obecná, hrachor obecný, dobromysl obecný, česnek viničný (je pravidelně kosena, aby se udržela její druhová diverzita) a dostaneme se na svah, na mohutnou říční terasu, kde je zachovaný téměř původní lužní les, v sušších částech má charakter dubohabrového háje, ve vlhčích částech jilmového luhu. Les je velice pěkný a na jaře doslova obsypaný sněženkami, rostou jich zde celé koberce, mezi nimi medvědí česnek a další typické rostliny lesního podrostu. Ovšem i v jiných měsících je místo krásné, protože les se mění a protékají ho malé potůčky, jeden z nich krásně meandruje v malebné rokli a vlévá se do rybníku dole u louky. Pokud se vydáme projít celou říční terasu lesem, dorazíme až k dálničnímu tělesu a nad námi na vrcholu říční terasy je bývalá hraniční stážní věž. Věž je docela zrezivělá, neudržovaná, nicméně stále pevná a pokud jste odvážní, můžete vylézt nahoru a pokochat se výhledem na dálnici a lužní les pod vámi. Nazpět se můžete vrátit stejnou cestou nebo po louce pod lesem, zpět k rybníčku a zpět do Věřňovic.

Místo je nejkrásnější na jaře, kdy zde kvetou koberce sasanek a sněženek.

Vždy v srpnu zde pořádá Ekolyceum Ostrava kosení louky spojené s posezením u ohně, koupání v řece a někdy i se sjezdem po Olši na loďkách. Ve Věřňovích je u mostu totiž nástupní a výstupní místo pro vodáky při sjezdu Olše.

Navíc můžete návštěvu přírodní památky spojit s návštěvou nedalekého dřevěného kostela v Laziskách, který je velmi cennou stavbou lidové architektury ve Slezsku.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V obci jsou dvě hospody, obchod, přespávat jsme nepotřebovali.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Krásné místo, člověk má pocit, jakoby se ocitl v jižních Čechách...Pokud přijedete od vlakové stanice Lutyně, pojedete po cestě, která je vybudovaná na bývalé hrází dvou velkých rybníků. Rybníky byly původně totiž na polích, kolem kterých pojedete, ale byly v 19. století vysušeny a později odvodněny.

Ostatní informace

Vstupné se neplatí, kdo by chtěl pomoci s kosením louky, může se podívat na www.ekolyceum.cz