Za výhledy do Chmelné.

Kam a jak jedeme?

Bývalé královské město Sušice nabízí turistům výjimečnou nabídku k výletům do okolí. Výběr je skutečně lahůdkový, trasy jak pro dálkoplazy, tak i pro ty pohodlnější se najdou v nepřeberném množství. Pozvánka do nedaleké Chmelné je malou procházkou do zajímavé obce, především ale za výhledy na krásné horažďovicko – sušické vápencové vrchy, které odsud vidíme jako na dlani. Obec se dělí na dvě části, Malou a Velkou Chmelnou. Obě se rozkládají na svahu Hřebene, nad pravým břehem Otavy. Je vidět, že zástavba probíhala postupně bez pravidel a tak jsou domky rozhozeny podél cest, jak to jejich stavitelům vyhovovalo. Zajímavější je větší část obce, kde se nad malou návsí vypíná pseudogotická kaplička P. Marie. Náves ještě zdobí kříž a stará pumpa. V okolí je několik starých stromů, mezi ty nejstarší jistě patří dub u bývalého mlýna v Malé Chmelné, kterému do 300 let moc nechybí. Kolem starých polních cest, které obě části propojují, najdeme několik hezky umístěných křížků. Zlatým hřebem této cesty jsou ale pohledy na jižní hranici přírodního parku Buděticko a k východu po proudu řeky.

Za čím jedeme?

Tato cesta začíná u sušického nádraží. Odtud se jde po žluté pěšinkou k řece a po Černém mostu přecházíme na druhou stranu. U vlakového přejezdu za mostem značku opouštíme a polní cestou se dostaneme nad trať. Asi po 50 m je hezký výhled k západu na Svatobor ( 845 m.n.m.) a Hory na severu s nejvyšším Strážištěm (670 m.n.m.). Jižním směrem se nad námi tyčí Kalovy ( 727 m.n.m.). Asi po 200 m se u křížku, mezi starými lípami, vracíme na značku. Rovinku střídá stoupání lesem a za ním jsme na dohled V. Chmelné. Jeden z nejhezčích výhledů Sušicka máme před sebou. Pumperk ( 556 m.n.m.), Svat ( 640 m.n.m), výjimečná a nejvyšší Čepičná ( 670 m.n.m) a vše končí Chanovcem. Údolí uzavírají bývalé vápencové lomy na Líšné ( 580 m.n.m.). V obci, z Rozcestí U kapličky, jdeme po zelené do kopce. Když se během stoupání občas ohlédnete, stačí se jen dívat. V horní části vsi se na východě objeví Bubečná ( 570 m.n.m). se svým okolím. Zelená stoupá na Hřebeny, ale my jdeme vpravo kousek po silnici a dále travnatou, z části úvozovou, cestou do Malé Chmelné. Za ní jsme znovu na žluté a po slabší půlhodince zase na nádraží.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Najíst se dá hned na sušickém nádraží. Ve Velké Chmelné je hospoda, zatím jsme ji vždy našli otevřenou. Ubytování v létě jistě v kempu u Černého mostu a jinak v samotné Sušici je možností hodně.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Tato cesta je hlavně za výhledy na vrchy v údolí Otavy. Hlavně Čepičná je známá svým převlékáním. Na jaře ji zastihneme v jasné zeleni, v létě si potrpí na větší množství odstínů zelené. S podzimem se naplno rozzáří v paletě barev od červené přes žlutou, hnědou a zelenou. V zimě se z ní stává usedlá dáma v šedém plášti, který občas přizdobí bělostí sněhu. I když ani ostatní vršky nezůstávají pozadu, na první dámu nemají. A co se nám nelíbí. Letos se proměnila popisovaná nádherná travnatá polní cesta v páchnoucí asfaltovou cyklostezku. Bohužel krásné polní cesty mizí ve jménu moderní doby, která si žádá asfalt. Domov tak ztratili tisíce rostlin a živočichů, v případě této stezky i chráněný druh orchideje. Prostě, po nás potopa. Proč jde západní Evropa jinou cestou, na bavorské straně Šumavy jsou cyklostezky prašné, je mně po vstupu do unie záhadou.

Ostatní informace

Pokud se projde celý popsaný okruh i s různými zacházkami, tak máme na účtu pro zdraví asi 6 km a jako prémii příjemný pocit z hezké procházky. Kdo musí mít u sebe neustále mapu, což je i můj případ, tak je z edice KČT, má číslo 68 a jmenuje se Pootaví. Když se spojí návštěva města Sušice s tímto výletem, je to na celý den.

Na výlet vlakem

Sušice má zatím dobré vlakové spojení hlavně s Plzní a Českými Budějovicemi. Z obou měst to trvá kolem 1,5 hod. a jednou se přestupuje a nikde se nečeká. Z Klatov je to bez přesedání a trať má číslo 185 a spojuje Horažďovice-předměstí – Klatovy a Domažlice.