Žáby, skalní útvary na hoře Úliště.

Kam a jak jedeme?

V Šumavském podhůří se o zajímavá a známá místa přímo zakopává. Jsou tady ale i taková, kam lidé často nezavítají. Jednou velmi hezkou a zároveň tajemnou horou v této oblasti je Úliště ( 691 m.n.m. ). Nachází se v severní části podhůří nad údolím Drnového potoka. A pokud se člověk do těchto míst rozhodne jet vlakem je o hezké zážitky postaráno nasednutím do zelenožlutého vláčku. Ze Sušice vlak projíždí údolím říčky Ostružné, se kterým se loučí za Kolincem. Odtud začíná stoupat k nejvýše položené stanici Malonice, aby se v několika obloucích pozvolna „dokodrcal“ do údolí Drnového potoka. Poté se již jen hlídají zastávky a když ženský hlas ohlašuje Neznašovy, je čas vystoupit. Ještě pohled na červená světla odjíždějícího vlaku a jsme sami na nástupišti a můžeme vyrazit.

Za čím jedeme?

Od zastávky scházíme k silničce a hned objevujeme žlutou značku. Procházíme pod železničním mostem do západní části obce Neznašovy. Vítá nás vůně rozkvetlých lip v jejichž korunách hučí snad miliony včel. Nedaleko staletých stromů je křížek, za kterým necháváme žlutou stoupat k vrcholu a my jdeme úvozem polní cestou k severu do osady Černé Krávy Naše cílová hora se vypíná před námi a na druhé straně údolí je táhlý hřeben s nejvyšší Boudovkou ( 729 m.n. m. ). V okolí cesty se střídají louky a pole, nad kterými je pás lesů. Přicházíme k nehezkému, dosti velkému hospodářskému objektu ještě z doby socialismu. Jednotlivé stavby odolávají zubu času a podle toho také vypadají. Kladem je, že stále slouží k ustájení krav. Za objektem odbočujeme vlevo a po úzké asfaltce stoupáme k již zmíněné osadě. Několik stavení je utopeno v okolní zeleni. Po levé straně je rybníček s hejnem kachen, porosty leknínů a na všechno dohlíží místní vodník. Nás sem ale přilákala tvrz, která stojí nad rybníčkem. Stará, vysoká kamenná budova je bez oken a zakrývá ji stanová střecha. Zdi jsou částečně porostlé břečťanem a je vidět, že čas tvrz moc nezměnil. K tvrzi je přistavěna novější stodola a k tomu ještě patří větší dvůr a malá zahrádka.

Tak ještě pozdrav rozpustilým kachnám a vodníkovi a po hrázi rybníčku pokračujeme k lesu. Otevírá se nám hezký výhled do údolí Drnového potoka a pásmo hor nad ním. Vstupujeme do vysokého lesa a travnatou lesní cestou stoupáme napříč svahem. Mezi stromy se objevuje louka přímo pohádková. Nad travnatou plochou vystupují vysoké stvoly náprstníku červeného ( Digitalis purpurea ). Sešla se tady skutečně vybraná společnost tohoto druhu. Kvetou v mnoha barevných odstínech od sněhově bílé až po sytě červenou. S květy zápasí čmeláci od velkých bručounů až po miminka. nádhera, na kterou by se člověk mohl dívat celé dny. Za loučkou je opět les a stoupání na hřeben je o něco příkřejší. Setkáváme se opět se žlutou, po které docházíme na hřeben. Jsme na louce při okraji lesa a před námi se otevírá jeden z nejkrásnějších výhledů v této oblasti. Nad Klatovskou kotlinou je na severu hřeben Chudenické vrchoviny s nejvyšší Doubravou ( 727 m.n.m.). Na severozápadě ji střídá vrchovina Korábská s horou Koráb ( 773 m.n.m.) a celé jeho okolí. Na západě se modrá pásmo Českého lesa s Čerchovem ( 1042 m.n.m.). Nejblíže k nám jsou stavení Horní Lhoty a velká pastvina. Při podobných pohledech si člověk uvědomuje v jak krásné zemi prožívá život.

Měníme cestu za pěšinu, která prochází hřebenem Úliště. Jeho hřeben má tři vrcholy, je protažen od severu k jihu a je celý pokrytý většinou smrkovým lesem. Po několika desítkách metrů jakoby někdo mávl čarovným proutkem. Pohledné lučiny se proměnily v divokou spleť křovin, pokroucených stromů a všude v okolí jsou balvany různých tvarů a rozměrů. Ty postupně přecházejí ve větší skaliska a zabírají stále větší část hřebene. První kamenná Žába se náhle objevuje těsně u pěšiny. Je to nádherné skalisko, přibližně 5 metrů vysoké. Její kamenné boky jsou zaoblené a zčernalé. Hra slunečních paprsků, které občas mezi mraky zamíří k zemi oživuje celé okolí a dává mu kouzelný nádech. O několik desítek metrů dál je další Žába, skoro stejně vysoká a také tak hezká. V jejím okolí ale roste hustá smrčina, ve které se schovává. V jakém vztahu obě Žáby jsou, možná řeší písmeno M na té vzdálenější, zřejmě Žába matka. O pár kroků dál se okolí znovu mění ve smrkový les bez kamenů. Nad povrch vyčnívá sotva metrová hromada, které je vrcholem této tajemné Hory. Okolí třetího, jižního vrcholu si oblíbili mravenci a postavili si tu celé mravenčí město. Sem tam je ještě několik kvetoucích zvonků broskvolistých ( Campanula persicifolia).

Krásný výlet se pomalu blíží ke svému závěru. Sestupujeme svahem Hory k jihovýchodu po úzké pěšince, která najednou končí. Nezbývá, než držet směr, obcházet husté smrčiny a projít lesem na louky na svahu. To se nám skutečně daří a z louky se díváme na Běšiny, kam musíme dojít. Louky jsou rozděleny pásy křovin. Jeden takový je nad malým potůčkem, kolem kterého scházíme do údolí a nedaleko železniční trati se dostáváme na polní cestu. Ta nás provází až k vísce Kozí. Pod vískou musíme projít krátký úsek po silnici a poté již po stezce kolem trati jdeme na běšinské nádraží. Krásné kvetoucí keře ostružiníků v jejím okolí jsou plné včel a dalšího hmyzu. Sluncem vyhřátá lavička na nádraží je konečnou tohoto zajímavého výletu.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo a pití je nutné mít v batohu anebo držet dietu a novou sílu načerpat až v Sušici. V Běšinách je sice restaurační a ubytovací zařízení, ale hodně daleko od nádraží.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Úliště, to je hora ze staré pohádkové knížky, takové co ilustroval Mikuláš Aleš nebo Josef Lada. Prostě místo, které je plné hezkých překvapení. Některá místa ve vzpomínkách občas vyblednou, ale tahle hora se mně dostala pod kůži. Je to místo kam se rád vracím.

Ostatní informace

Celá cesta je dlouhá 9 až 10 kilometrů s celkovým převýšením okolo 200 metrů. Značené cesty se hřebeni vyhýbají, žlutá prochází východním svahem a červená západním. Osadu Černé Krávy značky míjí. Setkání s s lidmi je skoro vyloučené. Spíše se tu člověk setká s obyvateli lesa. Je to takový malý ráj pro romantické duše. Chodí se po neznačených cestách, volně lesem nebo po loukách. Tvrz Černé Krávy je soukromým majetkem a není přístupná. Popisovaná oblast je součásti mapy KČT č. 64 Šumava – Železnorudsko.