Zámek a zámecký park Vrchotovy Janovice.

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Vycházka - půldenní • Do přírody

Vrchotovy Janovice, zámek • Fotografie (66) • Foto: Bohumir

Vstoupit do fotogalerie (66 fotografií)

Vrchotovy Janovice, pohled na zámek od rybníka

Vrchotovy Janovice, pohled na zámek od východu

Vstoupit do fotogalerie (66 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Cílem tohoto výletu je jedno ze zajímavých a hezkých míst Sedlčanska, Vrchotovy Janovice. Od nás ze Šumavy jedeme po silnici č.4 a před začátkem její rychlostní části odbočujeme za Dubencem vpravo. Pokračujeme po velmi dobré silnici č. 18 s menším provozem, na které lze ještě označit jízdu požitkem. Přejíždíme Vltavu, míjíme Sedlčany a za Kosovou Horou odbočujeme vlevo. Krátký sjezd do údolíčka končí na parkovišti ve Vrchotových Janovicích, nedaleko zámku. O tomto místě je první písemná zmínka v roce 1243 a v této době bychom zřejmě navštívili tvrz obehnanou vodním příkopem. O pár století později by to již byl renesanční zámek, od roku 1860 bychom se dívali na barokní a rokokovou stavbu. A po roce 1896 by jsme měli před očima novogoticky upravený objekt a v této podobě jej vidíme také i dnes.

Při pohledu do historie se dozvídáme, že se místo původně jmenovalo Herbertovy Janovice a jeho prvními majiteli byli páni z Janovice. Ti zde sídlili až do roku 1453 a v tomto roce získává panství Štěpán Vrchota z Vrchotic. Následuje rod pánů z Vrtby, kteří zde sídlí až do roku 1807. Dalším majitelem je František Josef Vratislav z Mitrovic. Ale nejvýznamnější osobností z řad majitelů byla jistě až poslední majitelka zámku, Sidonie Nádherná. Té patřil zámek až do roku 1950, kdy byl vyvlastněn. Baronka byla štědrou mecenáškou a organizátorkou kulturního života.. Na zámek často přijížděly významné osobnosti tehdejší doby. Mezi ně patřila Alice Masaryková, Karel Čapek, Adolf Loos, Max Švabinský. Častým hostem býval rakouský žurnalista a dramatik Karl Kraus a ten sem zajížděl celých dvacet let. Třikrát tu byl hostem i R. M. Rilke. V roce 1944 byl zámek zabrán pro SS a byly tady velitelství a kasárna. Němce vystřídala sovětská a československá armáda a zámek spěl ke svému konci. Jeho záchranou byl až převod do majetku Národního muzea v roce 1958, což platí až do dnešních dnů.

Za čím jedeme?

Předpokládaná návštěva zámku se bohužel neuskutečnila. Bylo to docela překvapení, české zámky a hrady jsou v září ještě každodenně přístupné, jen ten zdejší, díky řediteli Národního muzea, je výjimkou. Od místních jsme se dozvěděli, že je to v rámci šetření finančních prostředků ! Ale i tak vycházka okolím zámku a jeho parkem měla své kouzlo. Při vstupu do parku k nám napochodovalo hejno kachen a manželka musela jít koupit sáček rohlíků. Kačky mají zajímavý rituál, když je nikdo nenakrmí, jdou si pro své oblíbené rohlíky až do krámu. Rohlíky zmizely jako mávnutím čarovného proutku a byli jsme propuštěni. Z hráze rybníka je hezký pohled na zámek a ten lze celý obejít. Zámek samotný má tři křídla kolem uzavřeného, nepravidelného nádvoří. Přístup do zámku je po mostě z jižní strany a druhý je od severu. Lze jej celý obejít a pohledy ze všech stran na zámek nemají chybu. Stále je patrný vodní příkop z dob, kdy zde stávala tvrz. Na louce mezi hrází rybníka a Zámkem je krásný liliovník tulipánokvětý.

Cesta parkem začíná u rybníka, na mostě přes Janovický potok. Procházíme pod korunami starých stromů, kterými jsou lípy, duby, buky, jasany a stáří některých lze odhadnout na stovky let. Jehličnany jsou zastoupeny v menší míře, mezi nimi je i nádherný hadí smrk. V parku je i několik drobných staveb v podobě můstků, kamenných stolů a několika dalších. V severní části je u brány do parku barokní socha sv. Jana z Nepomuku. Obcházíme park při východní straně do jeho jižní části a poté jdeme k rodinnému hřbitůvku rodiny Nebeských. Ten je při zdi hřbitova a v jeho středu stojí kříž. Je tu několik hrobů, mezi nimi i hrob Sidonie Nádherné. Její ostatky byly převezeny v roce 1999 z Anglie, kde zemřela. Společně s příslušníky rodu jsou kolem hřbitůvku hroby jejich pejsků. Hezké a dokáže to dojmout. Po hrázi rybníka se vracíme k zámku. Kachny spokojeně spí na hrázi a my se loučíme s hezkým místem tohoto drsného kraje. Ještě zbývá zajít ke zdejšímu, původně románskému kostelu sv. Martina. Ten tu stojí již od 12. století, ale z původní stavby zůstala jen věž. Ve 14. století byl kostel upraven v gotickém slohu a i období baroka něco změnilo. Kolem kostela je hřbitov obehnaný zdí. Zajímavé jsou náhrobní kameny ve zdech kostela, dva z nich při východní straně jsou výjimečné. Náš výlet končí a jdeme najít místo k posezení.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Tím se stal obchod s cukrárnou u brány do zámeckého parku. Mají tu výborné zákusky a kávinka také neměla chybu. Při pobytu na Sedlčansku jsme bydleli v hotelu Vltava na levém břehu řeky Vltavy v osadě Hrdlička u obce Čím, kde jsme se i stravovali.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Vrchotovy Janovice při cestě na Sedlčansko není možné vynechat. Jen to uzavření zámku ještě v plné sezóně se hůře překusuje. Ale jinak se nám tu líbilo.

Ostatní informace

V zámku je expozice zvonařství a druhá o životě posledních majitelů panství, především baronky Sidonie Nádherné, což jsme se dozvěděli na panelu u zámku. K úplnosti zbývá dodat, že byla v roce 1949 donucena k emigraci. Park je volně přístupný a i když jeho rozloha není velká jen 16.5 ha, rostou tu nádherné staré stromy, které se jen tak nevidí. A to ostatní nechám na fotografiích.

Poslední aktualizace: 5.10.2015

Zámek a zámecký park Vrchotovy Janovice. na mapě