Zámek Jezeří a zřícenina mauzolea, Čertova kaple

Stále se pohybujeme v podhůří severní části Krušných hor, kde se nám moc líbí. Máme ještě trochu času a tak mimo plán zajíždíme k zámku Jezeří, o kterém jsme toho hodně slyšeli, ale ještě ho neviděli. Je sice pondělí, dovnitř se nedostaneme, ale ani nevíme, zda je veřejnosti přístupný. Snad ho aspoň uvidíme ze zámeckého parku. To jsme však netušili, že tam najdeme ještě zajímavou zříceninu mauzolea.

Jezeří bývala osada, která se nacházela cca 4,5 km na jihozápad od Horního Jiřetína, kam dnes její území patří. Dřív však byla součástí obce Albrechtice, obojí však zaniklo na počátku 80. let 20. století, když těžba hnědého uhlí postupovala směrem k horám.

Ze všeho nejdříve zde však byl hrad. Ještě dříve však zdejší svahy krušnohorského úpatí osídlili Keltové, kteří zde měli své oppidum i svatyně. Později se zde usadili Slované. Kdy přesně byl založen hrad, to se bohužel neví. První doložené písemné zprávy jsou z let 1363 - 1365, kdy podle německého názvu lze předpokládat, že již tehdy se zde těžila železná ruda. Majitelé se střídali, hrad přežil husitské války, ale byl svědkem jiných více měně politických bojů.

Nad hlavní bránou je letopočet 1549, který pravděpodobně znamená dokončení přestavby hradu na renesanční zámek. Další letopočet 1696 na kamenné desce nad vstupní bránou znamená dokončení další, tentokrát raně barokní přestavby. Současnou barokní podobu vytvořili Lobkowiczové při přestavbě r. 1802, kdy zámek měl umožnit pohodlný život tehdejší šlechtické společnosti. Bylo zde i zámecké divadlo. Na koncerty se sjížděla řada hostů, mezi nimi i Johann Wolfgang Goethe, Ludwig Beethoven, Joseph Haydn. R. 1805 byla postavena zámecká kaple Bolestné Panny Marie.

Na začátku války Němci zámek zabavili. Usadil se tu štáb SS, později byl využit i jako vězení, převážně pro vysoké francouzské důstojníky, bylo zde pracovní komando. Zámek byl natřen zelenou maskovací barvou, okolo byly strážní budky, které byly propojeny elektrickými drátěnými ploty.
Takto zničený zámek byl po válce vrácen Lobkowiczům, ale pouze do tzv. Vítězného února 1948. Zámek se pak dostal do vlastnictví státu, ale údajně ve špatném stavu byl dán k dispozici ministerstvu národní obrany – sídlo zde měla Posádková správa Chomutov. Není třeba ani psát, jak to dopadlo. Co se dalo, bylo rozkradeno nebo zničeno, interiéry byly znehodnoceny. Prostě armáda si zámek přizpůsobila k obrazu svému. Sice tam vojáci dlouho nebyli, ale to neznamená, že by zámek někdo chtěl zachránit. Od r. 1955 si ho předávali jako horký brambor – ministerstvo vnitra, ministerstvo školství a kultury, odbor památkové péče, Státní památková správa, Krajský národní výbor v Ústí nad Labem. Po celou tu dobu až do r. 1960 byl zámek ponechán na pospas vandalům. Pak byl sice vypracován projekt na rekonstrukci objektu, ale tím to také skončilo. Havarijní situaci zámku nikdo neřešil. Jen r. 1972 byla zrekonstruována vrátnice na provizorní obydlí hlídače. Od r. 1973 se v okolí dělalo inženýrsko-geologické mapování. Hnědé uhlí se těžilo nedaleko. Vše nasvědčovalo tomu, že zámek už nikdo nezachrání. Ještě v polovině 80. let byla prioritou těžba uhlí. Zámek byl z nových map již vymazán. Přece jen však zámek něco zachránilo – a to jeho poloha na skále. Naštěstí někdo rozumný přišel s názorem, že těžba by mohla způsobit  ohromný sesuv krušnohorských svahů a v nejhorším případě i zával hnědouhelného velkolomu.

Již r. 1986 se vytvořila skupina zapálených ekologických nadšenců, kteří se po listopadu 1989 přeměnili v oficiální Společnost za obnovu Jezeří. Podařilo se jim vytyčit ochranný pilíř, kterým zachránili i spodní okraj zámeckého parku a v další etapě vrátit torzu zámku památkovou ochranu. Naštěstí r. 1990 byly přijaty ekologické těžební limity. Tím bylo zachráněno i těžbou ohrožené městečko Horní Jiřetín a sousední osada Černice.

R. 1991 uplatnili dědicové Lobkowiczů restituční nároky a zámek jim byl vrácen, jenže obnova byla nad jejich finanční možnosti. Prováděli pouze drobné stavební práce. R. 1996 nastal další zlom - Martin Lobkowicz daroval zámek státu a ten se vrátil do správy Památkového ústavu v Ústí nad Labem.

Aby došlo ke zviditelnění památky a tím snad i k přísunu výrazných finančních prostředků, byl zámek v červnu téhož roku zpřístupněn veřejnosti. Vybrala se ta nejzachovalejší část, kde návštěvníkům nehrozilo nebezpeční úrazu. Výklad historie byl doplněn přehráním krátkého dokumentárního filmu o historii zámku a okolí. Druhou součástí prohlídky byla prohlídka zámecké stříbrnice a sklepení, kam byla později nainstalována strašidla a pohádkové bytosti. V současné době stále probíhá rekonstrukce objektu a samozřejmě i jeho prohlídky. Kdy je otevřen a co se na zámku děje je možno najít na jejich stránkách

https://www.zamek-jezeri.cz/cs.
U zámku byl i zámecký park. Na vrchní terase byla barokní zahrada - loubí a aleje doplňovaly sochy s motivy z antické mytologie a rozličná vodní díla, jako kaskády, různé bazénky a fontány. V zahradě zvané Lustgarten byla oranžérie a fíkovna. R. 1836 byl založen rozlehlý anglický park. Ve spodní části bylo arboretum s různými dřevinami a třemi rybníky, ale také květinovými záhony, fontánami a vodotrysky. Ve sklenících byly palmy a jiné teplomilné rostliny. Do dnešních dnů se dochovala pouze spodní část parku, ale v silně zanedbaném stavu. Co nezničil čas a špatná údržba, to zničila ničivá bouře, která se v noci z 29. na 30. července 2005 přehnala přes toto území. Svah nad zámeckou zahradou se stal obrazem apokalypsy. Zmizely staleté mohutné stromy, které pamatovaly nejslavnější časy zámku. Nyní sem každé léto jezdí skupina mladých lidí, kteří se snaží mu vrátit alespoň částečně jeho původní krásu.

Zámek Jezeří patřil k našim největším zámkům, bylo tam 244 místností v 9 výškových úrovních. Celé jedno křídlo zámku bylo určeno k přípravě jídla a ke stravování. Tři jídelny v jednotlivých patrech byly spojeny jídelním výtahem. Snad se podaří mu jeho krásu a slávu vrátit. My jsme viděli jen kousek od branky a pak z dálky. Stavba vypadá hezky, tedy z dálky, ale i tak je vidět, že práce je tam potřeba udělat ještě spoustu.

K zámku patřila ještě jedna stavba, jejíž zřícenina je v lese necelý 1 km jihozápadním směrem. R. 1753 si tam chtěli Lobkowiczové postavit barokní hrobku. Střecha kaple se vždy po dostavění přes noc propadla, během stavby prý tragicky zemřeli oba bratři - na Josefa spadl padající kámen, Oldřich Felix byl smrtelně zraněn káceným stromem. Stavbu provázaly finanční těžkosti, dokonce se stala zdrojem pověr o čertu, takže nakonec zůstala nedokončená. Mezi lidmi se jí neřeklo jinak než Čertova kaple. Do dnešní doby se z kruhové stavby zachovaly obvodové zdi a před kaplí sloupy, které měly být použity na podepření předsíně. Ve svahu nad kaplí je malá výklenková kaplička. Obě stavby jsou chráněné jako kulturní památka.

Ke kapli nevede značená cesta. Z parkoviště vede lesní cyklotrasa, v první zatáčce je vpravo vidět chátrající bývalou vodárnu, která zásobovala zámek. Za další zatáčkou cyklotrasa odbočuje vlevo a spojuje se se žlutou turistickou trasou, která přišla z opačné strany. Jenže po chvíli se cesty oddělují, žlutá i cyklotrasa vedou vpravo – ke kapli se jde vlevo. Všechno je to kousek. Pohled na zříceninu shora vypadá skoro strašidelně. Nic tak velkého jsme rozhodně nečekali. Tato cesta pokračuje od zříceniny dál lesní pěšinou, která nás dovedla na silnici, po které jsme přijeli na parkoviště. Z cesty se v jednom okamžiku otevřel i hezký výhled na zámek a Mosteckou pánev.

Zda je na zámku nějaká možnost občerstvení, když je otevřen, to nevím. Ale moc bych na to nespoléhala.

Na zámek jsme se dostali, při našem putování podhůřím Krušných hor o rok později. Občerstvení je prý otevřené jen o víkendu.

Překvapilo nás, jak je zámek skutečně mohutný, a to jsme toho zase tak moc neviděli. Ale ta nedokončená stavba mauzolea nás snad překvapila ještě víc. O tom jsme neměli ani tušení a byla náhoda, že jsem si toho na mapě všimla.
O rok později jsme se na zámek konečně dostali. Prohlídka byla zajímavá a moc hezky komentovaná. Některé části jsou již opravené, např. sál, kde probíhají např. i svatební obřady. Řada jich je však v zoufalém stavu. Je fajn, že dochází k záchraně majetku, který byl už málem odepsán. Bude to však trvat ještě hodně a hodně dlouho.

Je zde již zmíněná cyklotrasa, které vede např. okolo Mostecké pánve – na jednu stranu se dostanete do Litvínova nebo do Mostu, na druhou do Jirkova a okolo rozhledny Maják ve Strupčicích se můžete vrátit zpátky do Mostu. Je to zhruba 50 km, ale nechá se to i zkrátit, příp. jet úplně jinam.

U zámku je turistický rozcestník žluté, zelené a modré trasy, kterými se můžete vypravit na různé strany. Jsou tady Dolní a Horní vyhlídka, Liščí a Tremské skály, Josefina a Medvědí skála, zřícenina hradu Alberk, bývalý lovecký zámeček Lniště v katastru Nové vsi v Horách, rozhledna Hláska. Ke všemu nevedou značené cesty, je tady však i řada neznačených cest. Takže na výlety je to tu jako dělané. My to tady zatím neprošli, ale máme to v plánu. Moc se nám tu líbilo.
O rok později jsme si tady udělali cca 6 km dlouhou zajímavou okružní trasu přes vyhlídku na zámek. Snad brzy ji doplním.

Zámek Jezeří a zřícenina mauzolea, Čertova kaple na mapě