Zaniklé Holičky

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Celodenní výlet • Do přírody

Děvín

Památník Antonína Sochora

Stohánek

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (4 fotografie)

Kam a jak jedeme?

K turisticky atraktivním činnostem v bývalém vojenském újezdu Ralsko patří hledání zbytků vesnic.

Za čím jedeme?

Svou pouť začneme v Osečné, kam se dá z České Lípy či Liberce nejlépe dopravit autobusem přes Stráž pod Ralskem. Využijeme-li auto, pak není problém udělat kolečko a nachodit o nějaké tři kilometry více.
V Osečné vystoupíme na návsi u kostela, kde objevíme několik informačních cedulí. Pokud nepojedeme o víkendu, můžeme využít služeb informačního centra, v němž si je možné koupit i publikaci s názvem Obce živé i zaniklé. Ta popisuje 31 zaniklých obcí v bývalém vojenském prostoru, včetně Holiček, do nichž budou směřovat i naše kroky.
Z návsi se vydáme po červené značce ulicí Školní. Zatímco však červená trasa za vsí odbočí Doprava, my budeme pokračovat dále po staré silnici rovně. Asi pod dvou kilometrech musíme zbystřit, abychom nepřehlédli na levé straně cesty starý hřbitov. Jeho existenci dokazují zbytky náhrobků a také asi desítka vykopaných hrobů. Docela darda hned na začátek. O chvíli později začneme nacházet staré sklepy vykutané do pískovcových skal, studně, komíny, padlé Sloupy porostlé mechem, zanedbané ovocné stromy rostoucí mezi lípami, duby a různými jehličnany, starý úvoz, požární nádrž. Bohužel řada sklepů posloužila jako úložiště odpadu.
A co se píše o Holičkách (Hultshken) v literatuře: Obyvatelé se živili především zemědělstvím a v letních měsících někteří pracovali na stavbách v okolních městech. Z obce pochází dnes nezvěstný depot mincí v nádobě datovaný do doby Václava II. Roku 162 pobývali v místě oddíly Švédů, roku 1870 byla postavena škola. V roce 1931 zde bylo 35 domů se 143 obyvateli.
Kousek za Holičkami uhne silnice na západ a my po ní půjdeme asi tři kilometry a budeme odolávat odbočení na jih. Doputujeme takto až ke křižovatce, které vévodí památník hrdiny Sovětského svazu - Antonína Sochora. Ten zde údajně zahynul při automobilové havárii. Zhruba proti nám se vypíná velký pískovcový suk Stohánek, na němž jsou zbytky hrádku a poustevny. Schody k vrcholu, vedoucí skalní rozsedlinou, byly opatřeny bytelnějším zábradlím, takže nejrizikovější je pobyt nahoře, neboť tam žádné zábrany nejsou. Na jedné straně můžeme obdivovat Dlouhý kámen, na druhé zase Velký a Malý Jelení vrch.
Vrátíme se k Sochorovu památníku a odbočíme doleva (od Stohánku). Půjdeme asi dva kilometry po asfaltové silnici a dojdeme k Černému rybníku, u něj je neznačená odbočka ke královskému hradu Děvínu. Pokud ji mineme, můžeme na zříceninu vylézt po červené značce z Hamru. Na Děvíně se nic nezměnilo od naší minulé návštěvy (zde), tak jen přidávám pár fotografií.
Pokud jste nakonec vyrazili autem, což se při frekvenci spojů nedivím, lze pokračovat po červené z Děvína až do Osečné.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Na netu je obecně doporučován penzion Dřevěnka. My ale bydleli v chatičkách v areálu školy. Tenkrát za pár desítek korun, později ale zdražovali. Jedli jsme v restauraci u tenisových kurtů, kolem kterých se jde z návsi za naším cílem.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Kraj je nádherný sám o sobě. Hodně fajn je chodit s gps, protože občas se někdo dost ztratí, když se nedrží značených cest. Tento týden zrovna našli mrtvou paní, co šla původně jen venčit psy.