Loading...
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Vycházka - půldenní • Do přírody • Na hory
V zeleném pásu šumavských hor je několik míst přímo pohádkových a posvátných. Jednou z těchto perel je i Dobrá Voda a její okolí. Na rozdíl od jiných sídel, je víska dobře přístupná. Leží ve výšce 880 m.n.m., nedaleko silnice z Hartmanic do Železné Rudy. Na jejím okraji je zastávka autobusové linky ze Sušice do Alžbětína a parkoviště pro auta je přímo na návsi. I když věhlas Dobré Vody dávno odvál čas, přesto se opět začíná stávat cílem jak turistů, tak i poutníků. Počátkem devadesátých let doslova vstává z popela a vypadá to, že již naposled. Žádné jiné místo na Šumavě nemá tak bohatou a zároveň pohnutou historii. Je pravdou, že v padesátých letech zaniklo v těchto horách mnoho obcí a samot. Některé byly zcela zničeny, po jiných sem tam něco zbylo a některé znovu ožívají. I když tímto peklem prošla i Dobrá Voda, jistě dostala kdysi do vínku sílu a přežila do dnešních dnů Ale bez návratu do dávných dob se neobejdeme. Je jisté, že zde žili Keltové, ale pro českou zem začíná být významné období kolem roku 1000 n.l. Tehdy tu již vedla stezka z Bavor do Čech a kníže Břetislav I. zde nechal v 1. polovině 11. století vybudovat celnici a pověřil benediktíny z břevnovského kláštera vybíráním cla.Ti jej vybírali až do 14. století. Kolem roku 1040 si pod nedalekým Březníkem staví poustevnu, v té době již známá osobnost, sv. Vintíř. Tento, kdysi významný duryňský šlechtic, příbuzný samotného německého císaře Jindřicha II., se narodil buď v roce 955 nebo 985. Jeho mládí bylo velmi bouřlivé a života si užíval v plné míře. K víře se přiklání kolem roku 1000, kdy se seznamuje s učením benediktinů. V roce 1005 daruje majetek církvi a v dalším roce vstupuje do kláštera Niederalteichu. Významné jsou jeho misionářské cesty k východním Slovanům a do Uher. A právě jeho posledním příbytkem se stala poustevna pod skálou posvátného Březníku. Známé je jeho přátelství s Přemyslovci Oldřichem a Jaromírem, po jejich útěku z Čech do Bavor. Pravděpodobně byl i kmotrem knížete Břetislava, a to v tehdejších dobách hodně znamenalo. Knížeti sloužil jako diplomat pro vyjednávání s německým císařem. I když Palacký jej ve svých Dějinách považuje za zrádce, opak je pravdou. Dokazuje to i skutečnost, že po jeho smrti je pohřben na příkaz knížete v klášteře na Břevnově. Sv. Vintíř zemřel 9. října 1045 ve své poustevně pod skálou. Čas běžel, na stezce panoval čilý ruch a tak se nelze divit, že u zázračné studánky vyrostla dřevěná kaplička a postupně i ves s názvem Březnice. Ta se stává centrem rozlehlého hospodářství a v roce 1665 tu již stojí vodoléčebný lázeňský dům. Majitel panství, František Karel Villani, staví dále. V roce 1706 přibývá barokní kostelík, který je v letech 1754 rozšířen o loď a spolu s ním je postavena fara a škola. Kostel, jak jej známe dnes, je dokončen v roce 1777 stavbou věže. Studánka přitahuje poutníky a její pověst se dostává mezi lid na obou stranách hranice. Léčivá voda uzdravuje a mění se i název vsi na Dobrou Vodu. Nad pramenem je v roce 1820 postavena osmiboká kaplička a příliv poutníků narůstá. Střídají se i majitelé a na dlouhou dobu jsou vlastníky i Schwarzenberkové. V 19. století je Dobrá Voda na vrcholu. Žije zde 130 obyvatel. Mají zde školu kam chodí na 50 dětí. Je tu kostel s farou a 25 stavení. Stojí tu pekárna, řeznictví, hotel a hospoda. Generace úspěšných hospodářů se střídají, ale konec se neodvratně blíží. Odsun německých obyvatel po válce kraj vylidňuje a v roce 1952, na skoro čtyřicet, let vše zabírá armáda. Z kostela je skladiště terčů, z budov potřebám armády slouží pouze bývalá škola, fara a tři domy. Vše ostatní je pryč. Po sametové revoluci armáda odchází a začíná rabování. Kdo sem přišel v roce 1991 viděl domy bez oken a dveří, s vytrhanými elektrickými rozvody, vnitřek kostela byl zcela zdevastován. V suti se válely píšťaly z varhan, schody na kůr byly strženy a hřbitov hrůzně poničen. Díky důkladnosti staveb mohla být zbylá torza opravena. A tak se i stalo
Jsme na jediné ulici vísky Dobrá Voda. Chladné ráno nás nutí dlouho nečekat a vyrazit na cestu. Hned u kostela začíná modrá podél hřbitovní zdi stoupat a po chvíli jsme na správné teplotě. Před lesem procházíme kolem malého psího hřbitůvku. Stačí se ohlédnout a vidíme velkou část Čech, až k brdským horám to máme jako na dlani. Trochu si opakujeme místní zeměpis a pokračujeme lesem dál. Přibližně po dvaceti minutách jsme v místech zvaných Pustina. Turistický rozcestník mění barvu další cesty na zelenou. Na východě se objevuje vrchol Javorníku a blíže k nám hora Křemelná. Louku opět střídá les, který po vichřici hodně prořídnul. Stoupání je mírné, cesta spíše parková a před námi se již rýsují obrysy skály s kapličkou. Ta byla obnovena v roce 1992, tu původní zničila armáda. Výstup na vrchol Březníku ( 1006 m.n.m.) zdoláváme po schodech vytesaných ve vrcholové skále. Malé vydýchání a i když je rozhled velmi omezený, stojí za trochu námahy. K západu je vidět pásmo hor kolem rozsáhlého dvouvrcholu Polomu ( 1295 m.n.m.) a k SZ Vysoký hřbet ( 1078 m.n.m.). Kupodivu mezi stromy se na jihu objevuje vrchol Poledníku ( 1315 m.n.m.), což před vichřicí nebylo možné. Čas pokročil a naše kroky směřují na malé občerstvení k nedávno otevřené chatě na Rovině. I příjemné posezení máme za sebou a po loukách nabíráme směr Dobrá Voda. Zde již je sem tam nějaký turista a naše kroky vedou do kostela. Místní skleněný oltář je dílo opravdu mimořádné. Jeho rozměry jsou 3, 5 m x 4, 5 m a váha 5 tun. Představa, že do kostela byl umístěn bez pomoci techniky je neuvěřitelná. Zabarvení skla připomíná tmavé vody šumavských řek, zřejmě to byl záměr autorky. Paní Vladimíra Tesařová oltář zhotovila za osm měsíců v dílně, kterou má v místě. Centrálním motivem je ukřižování Krista. Horní část nese latinský nápis, který v překladu je: „ Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátelé položí svůj život.“. Levá část zobrazuje světce ve vztahu ke sv. Vintířovi. Jsou zde sv. Štěpán a sv. Gisela, to jsou jeho královští příbuzní z Uher, samotného sv. Vintíře, sv. J. Nepomuského a Anežku českou. V pravém křídle je sv. Jan Křtitel, sv. Václav a sv. Cyril a Metoděj. Dále řezenský biskup sv. Wolfgang, císař Jindřich II. svatý a sv. Ludmila. Ve svatyni je ze skla také socha patrona kostela sv. Vintíře a obrazy křížové cesty. Krásu střídá poznání při návštěvě muzea rabína PHDr. Šimona Adlera v jeho rodném domě. Ještě zbývá nabrat vodu ze zázračné studánky, káva z ní uvařená je přímo vynikající, a rozloučit se s tímto, zřejmě nejstarším, sídlem na Šumavě.
Jíst a pít z plného hrdle lze jak v samotné Dobré Vodě, tak i v nově otevřené chatě Rovina v průběhu cesty. V obou místech je možnost ubytování.
Tady se spojuje mnoho nej… a tak od počátku. Nádherné výhledy do vnitrozemí a cestou i na hory Šumavy. Chata Rovina je postavena způsobem, jako by tu stála od pradávna. Krásu okolí, navíc s početným druhovým zastoupením květeny hor, nelze snad slovy dobře vyjádřit. A perla nakonec. Oltář skutečně nejen ohromí, ale přinutí k zamyšlení a to je v této době moc, moc důležité.
Vstupné do kostela a muzea je společné. Přesná suma mně vypadla z hlavy, ale nebylo to nijak přehnané. Celou cestu lze projít s mapou KČT č. 64 Šumava – Železnorudsko. Je to všeho všudy asi 5 km a spěch se přímo zakazuje. Autobus ze Sušice do Železné Rudy – Alžbětína jede třikrát denně v obou směrech.