Zelená Hora, zámek, „černých baronů“.

Kam a jak jedeme?

Dostat se na do zámku na Zelené Hoře u Nepomuku není jednoduchá záležitost. Jak nám potvrzuje slečna v nepomuckém informačním centru, dnes ale máme štěstí. Zámek je v tomto roce otevřen poprvé a zároveň i naposled. Náměstí máme za zády a mírně stoupající uličkou jsme brzy u skupiny bývalých vojenských bytovek. Na opačné straně je chátrající objekt, který armáda zřejmě ponechala svému osudu. Podél silnice se objevují první zaparkovaná auta, jejichž počet, čím jsme blíže k zámku, narůstá. U krásné barokní sochy Piety z roku 1741 odbočujeme vlevo a začínáme stoupat s davy podobných nadšenců a zvědavců po zámecké cestě vzhůru. Před bránou se stavíme do fronty na vstupenky. Máme čas na porovnání změn od naší poslední návštěvy před čtyřmi roky. Tenkrát jsme tu byli sami a od té doby se zámek i jeho okolí značně změnilo.Vypadá to, že cesta k jeho konečné záchraně zdárně započala. Lístky máme v kapse a rozhodnutí jít nejdříve do zámku se ukazuje jako správné. Další fronta před vstupním schodištěm se protahuje na 40 minut, ale nakonec spolu s dobrou stovkou lidí jsme uvnitř. Kdesi vpředu průvodce vypráví co a jak zde v minulosti probíhalo a my dáváme přednost klidu za zástupem a prohlížíme poničené místnosti po vojenském hospodaření. Je faktem, že toho moc nezbylo, ale třeba nástropní freska znázorňující „ Boj Jaroslava ze Šternberka s Tatary“ od B. Podhradského je zachovalá. Ještě pohled z balkónu na zámecké nádvoří, které národ zná z filmového plátna a pokračujeme bez průvodce. Zacházíme do místnosti, kde byl nalezen Rukopis zelenohorský. A znovu je tu nádvoří, lidí je jako o pouti, tak ještě pohled na balkón, zda tam nestojí major Terazky a jsme před zámkem. Zajímavá je sala terrena, i když její stav je katastrofální. Trojlodní kostel Nanebevzetí P. Marie uvnitř skrývá „ Minaret a rotundu s bránou sblížení“ a tohle nepochopitelné „cosi“ by určitě mělo být někde jinde. Socha sv. Vojtěcha, ta stála dříve na nádvoří, je v rohu kostela. V tom opačném je náhrobek a socha šlechtice. Zcela prázdný chór nabízí pohled z jiného úhlu. Následuje konírna, ještě omrknout s čím sem přišli „stánkaři“ a pomalu se s tímto hezkým, bohužel hodně zdevastovaným zámkem loučíme. Poslední fotografie a zdi zámku se nám ztrácejí ve všudypřítomné zeleni.

Za čím jedeme?

Vlastně všechno budoucí dění na tomto místě začíná hezkou legendou o sv. Vojtěchovi. Zřejmě ale hora začala ožívat o mnoho let později. Před rokem 1420 zde údajně stál kostel a opevněná dřevěná tvrz. Ta byla v roce 1420 dobyta a vypálena. V té době je zdejší zboží zastavené bratřím Hynkovi a Bohuslavovi Krušinům ze Švamberka. Hrad zde byl postaven až po husitských válkách. V době, kdy zde vládli Šternberkové, v roce 1465 zde 16 katolických pánů zakládá Zelenohorskou jednotu proti králi Jiřímu z Poděbrad a hrad vstupuje do dějin. Tento rod také přestavuje hrad na trojkřídlý, třípatrový zámek v raně barokním slohu ve druhé polovině 17. století. Od roku 1630 část vlastní Martinicové a celý se dostává do jejich majetku v roce1726. Od 18. století zde jsou Colloredové a v první polovině 19. století zde vládnou Auersperkové. V roce 1818 je na zámku nalezen tzv. „ Rukopis zelenohorský“. Ten měl probudit národní sebevědomí, ale výsledkem bylo rozdělení laické i odborné veřejnosti na dva nesmiřitelné tábory a vlastně dodnes zaměstnává spoustu historiků. V padesátých letech se na zámek dostává armáda a začíná devastace. I když se uvádí, že zde byli PTP- technicko pomocné prapory politicky nespolehlivých, kteří nesměli nosit zbraň je to omyl. Přímo zde si vojnu odsloužili ti, kteří měli zdravotní obtíže. Ale přesto kniha i film o „pétépácích“ toto místo proslavily. Zámek je dnes v majetku obce Klášter a jistá firma z Francie má zájem zde vybudovat lepší hotel a školní zařízení se zaměřením na gastronomii. Všechno má ale své ale a i tento záměr je závislý na přísunu peněz z EU.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Tentokrát bylo možné se občerstvit a najíst přímo na zámku. S ohledem na „vůni přepáleného oleje“ jsme si tuto nabídku nechali ujít. V blízkém Nepomuku, byla otevřena jediná hospoda, ale je možné využít služeb blízké pyramidy u benzinové pumpy při hlavní silnici z Plzně na jih Čech. Ubytovat se v Nepomuku zřejmě není problém.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Zelená Hora patří mezi velká lákadla. Je vidět ze všech světových stran s poměrně velkých vzdáleností. Opravy zámku jsou patrné na první pohled, ale než se vše dotáhne do konce, proteče v Úslavě pod zámkem ještě hodně vody. Škoda, že na pár let bude zámek pro veřejnost uzavřen.

Ostatní informace

Bohužel tento tip na výlet bude možné realizovat až za několik let a ten se zřejmě bude hodně lišit od tohoto popisovaného Proto si dovoluji odkázat čtenáře na přiloženou Fotogalerii. Pro úplnost, vstupné bylo 50,- Kč a Zelenou Horu najdete na mapě KČT č. 35 Brdy – Třemšínsko, ale i když bude zámek zavřený, je v okolí hodně velký výběr turistických rarit. Doporučujeme informační centrum na nepomuckém náměstí v budově muzea, kde vám jistě dobře poradí.