Karlštejn – Velká věž s kaplí sv. Kříže

Hrad Karlštejn je jednou z nejnavštěvovanějších památek České republiky i jedním z – nejen turistických - symbolů této země. Je místem navždy spojeným s postavou Otce vlasti, tedy s králem českým a císařem římskoříšským Karlem IV., s obdobím vrcholné gotiky i se slavným hudebním filmem Zdeňka Podskalského, natočeným podle stejnojmenné hry Jaroslava Vrchlického, Noc na Karlštejně. A pokud si odmyslíte nekonečné davy turistů, všudypřítomný stánkový prodej všeho druhu a nápisy v ruštině, je i místem nesmírně příjemným a inspirativním. A kdo chce, tak si v okolních hlubokých lesích nebo na břehu řeky Berounky své klidné místečko jen a jen pro sebe také jistě najde.

Karlštejn byl založen Karlem IV. coby ochranná schránka korunovačních klenotů Svaté říše římské, Svatých ostatků a cenných listin. Tento názor bývá někdy zpochybňován s tím, že tento úmysl pojal Otec vlasti až později a původně měl být Karlštejn jen skromnou jednověžovou výletní stavbou. Tím se vysvětluje i kaskádová podoba hradu s množstvím nestejně vysokých věží, věžiček a paláců. V každém případě však stavba hradu probíhala v letech 1348 až 1357, přičemž výzdoba interiérů hradu byla dokončena až v roce 1365 vysvěcením Kaple sv. Kříže ve Velké věži. České korunovační klenoty sem pak byly převezeny až na počátku 15. století - zřejmě v obavě před řáděním husitských vojsk – a zůstaly zde až do počátku 17. století. Hrad Karlštejn se stal také zemským archivem a místem, kam byly ukládány opisy zemských desek.

Po roce 1480 dochází k první větší přestavbě hradu. Je pozdně „sasky“ gotická a ve II. polovině 16. století ji následuje přestavba renesanční. Ta se nejvíce dotkne právě Velké věže a budovy purkrabství a na příkaz Rudolfa II. ji v letech 1579 až 1597 zajišťuje dvorní architekt Ulrico Aostallis. Velká věž tak ztrácí hrázdění a získává volutové štíty Počátkem století následujícího slavná éra hradu končí. Roku 1619 byly korunovační klenoty odvezeny na Pražský hrad a Karlštejn je převeden do užívání českých královen. A k 300. výročí svého založení dostává hrad nehezký dárek: v rámci třicetileté války je dobyt švédskými vojsky. Odolala – opět – jen Velká věž, ale i tak začíná Karlštejn chátrat. Jeho opravu zahajuje až v roce 1812 císař František I. To hlavní však přichází s rokem 1887, kdy známý regotizátor Josef Mocker zahajuje svou puristickou přestavbu do současné podoby, která je silně kritizována již počátkem minulého století (pro upřesnění: Mocker od roku 1892 dokončuje dílo započaté Friedrichem Schmidtem; roku 1899 Mocker umírá, ale práce jsou ukončeny až o šest let později). V roce 1918 je pak Karlštejn – jako státní majetek – poprvé zpřístupněn veřejnosti.

Nejvyšším místem hradu je – již několikrát zmíněná – samostatně opevněná Velká věž, která na nás již dlouhá staletí shlíží ze svého stanoviště na skalním ostrohu. Jedná se o monumentální - 60 metrový – vrchol systému opevnění a současně o jednu z nejmladších částí hradu vůbec. Ale jen řádově o několik let. O snad každé části tohoto hradu se dají napsat desítky stránek textu, ale pokusím se být v tomto případě přece jen o něco stručnější. Pro začátek uvedu informaci, že Velká věž je nedílnou součásti II. a III. prohlídkové trasy. Druhou trasu si musíte povinně předem rezervovat a nese podtitul „Posvátné prostory hradu včetně Kaple svatého Kříže“. Uvidíme zde tedy – mimo jiné – i visutý věžní most, Lapidárium, Velkou obrazárnu, pracovnu architekta Josefa Mockera, věžní schodiště s nástěnnými malbami ze 14. století a kapli sv. Kříže, tedy 1. a 2. patro Velké věže. Její cena je 300 Kč (zlevněné vstupné 200 Kč) + 30 Kč za povinnou rezervaci. Třetí prohlídková trasa se přímo jmenuje „Vyhlídka z Velké věže“ a zahrnuje slavnostní schodiště s gotickými freskami, bývalou strážnici a zbrojnici i exkluzivní vyhlídku z nejvyššího bodu hradu do jeho okolí. Je tedy zaměřena převážně na 3., 4. a 5. patro Velké věže. Tato trasa je však přístupná jen část roku a stojí 150 Kč (100 Kč).

Jak již bylo naznačeno, Velká věž je součástí důmyslného obranného systému, kdy přístup k hradu byl úmyslně zvolen tak, aby příchozí obcházel co nejdéle tuto věž, ze které mohl být trvale pozorován nebo ostřelován. Je vlastně typickým donjonem francouzského typu – ovšem se zcela atypickou kaplí. V roce 1357 císař Karel IV. nařídil – v souvislosti s vysvěcením drobné kaple v kostelní věži – že ve věži, kde je uložen ostatkový kříž, „nebude nikomu dovoleno se ženou, byť i zákonitou manželkou, spáti nebo lehati“. Od roku 1365 toto nařízení zřejmě platilo i pro Velkou věž a odsud zřejmě vychází fiktivní příběh Noci na Karlštejně. Kaple sv. Kříže ve Velké věži byla pro návštěvníky uzavřena – z důvodu zhoršujícího se stavu – v roce 1981. Po dokončení restaurátorských prací a vyřešení klimatizace byla kaple znovu otevřena – jako součást nového prohlídkového okruhu - v roce 2000. V polovině 80. let minulého století byla rovněž zahájena generální obnova krytiny a fasád velké věže. V té době již počet návštěvníků hradu překračoval roční hodnotu 330 tisíc.

Velká věž je spojena s Mariánskou věží krytým dřevěným mostem a je místem největšího duchovního významu. Věží stoupáme dodnes po kamenném schodišti s nástěnnými malbami ze života sv. Václava a sv. Ludmily. Ve II. poschodí věže se nachází nejcennější prostora hradu, tedy kaple sv. Kříže. Zde byly v minulosti uloženy říšské korunovační klenoty, relikvie se Svatými ostatky a později také české korunovační klenoty a zemský archiv. Interiér kaple je ozdoben zlacením, drahými kameny a hvězdami, sluncem a měsícem z benátského skla. Kaple je rozdělena pozlacenou mříží na dvě části a sám císař vstupoval do kněžiště pokorně a bos. Na stěnách kaple je umístěn unikátní soubor 130 (dnes již jen 129) deskových obrazů Mistra Theodorika, zobrazující Ukřižování Krista, Svaté mučedníky, Svaté vdovy a panny, Svaté rytíře, biskupy, papeže a Svaté vládce, např. Karla Velikého a sv. Václava. Ty doplňuje triptych Tommasa da Modena na severní oltářní stěně, zobrazující Pannu Marii, sv. Václava a sv. Palmácia. V kapli se konaly jen mimořádně významné mše, které směli sloužit pouze arcibiskupové nebo karlštejnský děkan.

Jistou zajímavostí této kaple je také fakt, že původně se jednalo o obdélnou plochostropou obytnou komnatu se čtyřmi okny, krbem a prevétem. Málo známý je také někdejší název trezorové kaple: „Utrpení Páně a jeho Znamení, jakož i všeho vojska nebeského“. Prostory nad kaplí sloužily zejména manům, určeným k ochraně říšského pokladu. Původně plánovaná obytná funkce věže tak musela být přenesena na palác. Kaple je obdélníková, o rozměrech přibližně 9 x 15 metrů. Celý její prostor je sklenut do dvou polí křížové klenby s profilovanými žebry. Klenba se skleněnými hvězdami, Sluncem a Měsícem je celá pozlacena. Má čtyři okna, částečně zasklená polodrahokamy. Spodní část stěn je obložena leštěnými polodrahokamy z Krušnohoří, malta mezi nimi je rovněž pozlacena. Horní části stěn pokrývá zmíněná galerie Theodorikových deskových obrazů. Je pozoruhodné, že se kaple sv. Kříže dochovala téměř v podobě z roku 1365, kdy ji vysvětil druhý pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi. Přitom díky symbolickému uspořádání hradu Karlštejna je tato kaple jádrem celého hradu. Její výzdoba je údajně inspirována popisem podoby Nebeského Jeruzaléma a patří mezi místa, která již staletí ohromují svou krásou i zvláštní neuchopitelnou vnitřní silou. Podle mnohých tak stále platí slova někdejšího kronikáře Karla IV., který zapsal, že nikde na světě není hradu ani kaple tak drahocenných, jako je kaple sv. Kříže na Karlštejně. Vždyť Theodorikova galerie obrazů ze 60. let 14. století je nejrozsáhlejším, nejlépe dochovaným a umělecky nejcennějším souborem gotického malířství na světě.

Na závěr si – pro skutečné nadšence - dovolím citovat z historických odborných materiálů stať o podobě velké věže po její dostavbě v roce 1355: „Vysoká hlavní věž Karlštejna stála na nejvyšším terénním stupni hradního ostrohu. Byla to mohutná čtyřpatrová stavba obdélného půdorysu o stranách 25,81 a 17,04 m, krytá sedlovou střechou se stupňovitými štíty, kolem níž obíhal Ochoz s cimbuřím. Tři spodnější patra byla podtržena kordónovými římsami a nároží byla armována kvádry. Čelní zeď, obrácená k příkopu, byla bez oken, v přízemí bezmála 7 m silná, ostatní zdi téměř 4 m. Přízemí vyplňovaly dvě místnosti, původně plochostropé, osvětlené jen malými obdélnými okny. V zadní byl krb. V prvním patře byly podobné dvě prostory, ale měly žebrové křížové klenby, velká obdélná okna v zadní opět krb a prevét za chodbičkou v síle zdi. Celé druhé patro zaujímal jediný sál kaple, zaklenutý dvěma poli křížové klenby s hruškovými žebry a osvětlený vysokými lomenými okny s kružbami, dvěma z východu a jedním ze západu, zasazenými v hlubokých výklencích se sedátky. Uprostřed severní stěny byl nad oltářní menzou obdélný výklenek s profilovaným orámováním a vpravo od něho sanktuárium. Schodiště v síle západní zdi stoupalo z předsíňky kaple do sálu, který vyplňoval celé třetí patro, kryt trámovým stropem, osvětlen ze tří stran celkem osmi obdélnými okny se sedátky ve výklencích a vyhřán krbem. Sloužil totiž jako strážnice a zbrojnice. Ze severovýchodního koutu vedlo několik stupňů schodiště k chodbičce do prevétu v tloušťce zdi. Kolem severozápadního koutu stoupalo přistavěné dřevěné schodiště do čtvrtého patra, podobného třetímu a odtud na Ochoz, obíhající patu břidlicí kryté střechy přístupný i z podstřeší čtyřmi schody. Na severním konci střešního hřebene byla věžička se zvoncem, jímž prý hlásní dávali znamení, když přijížděl ke hradu významný host. Velká věž byla z celého hradu nejsilněji opevněna. Uzavíral ji nepravidelný čtyřúhelník ozubených hradeb, jehož delší strany tvořila východní hradba, táhnoucí se sem od paláce, a západní hradba, která sem stoupala od druhé hradní brány. Strmé stoupání tu proměnilo jejich Ochozy ve schodiště. Na severu je spojovala kratší zeď s cimbuřím a na jih od věže už zmíněná příčná hradba, k níž vedl můstek z kostelní věže. V rozích čtyřúhelníku stály kryté věžičky, v nichž se stráže ukrývaly před nepohodou. Zevně chránil celek ještě parkán, který vycházel na jihu od parkánu purkrabství a táhl se podél celé jižní i východní strany hradu až za velkou věž“.

A ze stejného soudku pochází i několik následujících vět o kapli sv. Kříže. „Všechny stěny nad soklem byly až k patě klenby obloženy leštěnými polodrahokamy, sestavenými do tvaru křížů, spojovanými zlaceným štukem s vtlačenými znaky českým, říšským a korunovanou iniciálou jména Karlova. Nároží obkladu chránily dřevěné lišty, zlacené a malované, ukončené v presbytáři hlavicemi a s kapustovými listy ze zlaceného štuku. Ostatek stěn zaujaly deskové obrazy Mistra Theodorika v zlacených rámech hustě řezané v deštění a znázorňující jednotlivými polopostavami „nebeské vojsko Kristovo“, tj. světce a mučeníky, mezi nimi i české patrony a císaře Karla Velikého. Jejich atributy, berly, meče, štíty atp. byly aplikovány z ryzího zlatého a stříbrného plechu. Na nejčestnějším místě byl nad oltářem výklenek, zavřený zlacenou mříží, v němž byly uloženy říšské korunovační insignie a s nimi četné relikvie. Nad výklenkem dal císař umístit triptych deskových obrazů Tomáše z Modeny, znázorňující Madonu s dítětem, sv. Václava a Palmacie, a nad ním ještě Theodorikovy obrazy Ecce homo a velké Ukřižování. Horní stěny okenních výklenků pokryl Theodorik nástěnnými malbami výjevů ze života Kristova a z Apokalypsy, jež měl být pokračováním a vyvrcholením maleb v kostele Panny Marie. Jen v západním výklenku vytvořil Mistr Emauzského cyklu malbu Klanění beránkovi. Plochu klenby pokrývaly skleněné puklice vyložené uvnitř zlatými fóliemi a zasazené v zlaceném štuku. Znázorňovaly hvězdnou oblohu. Na ní svítil stříbrný měsíc a zlaté slunce, provedené z ryzého kovu, ba nechybělo ani pět tehdy významných planet, Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturnus. Klenební žebra a kružby oken byly zlaceny a polychromovány. Spodní části oken měly místo skla dekorativně sestavené křišťálové kaménky. Presbyterium oddělovala od lodi zlacená mříž, z jejíchž kružeb visely velké broušené drahokamy. Při slavnostních příležitostech zářil interiér světlem 1300 svíček, napíchaných většinou na hrotité násadce na železném, zlaceném prutu, který obíhal stěny nad soklem. Jejich záře, odrážená lesklými plochami obkladu a zlata, naplňovala prostor nadskutečným, magickým světlem a dovršovala iluzi nebeského Jeruzaléma. Předstupněm výzdoby kaple byly malby na stěnách schodiště, které k ní stoupalo v přístavku při jižní zdi velké věže. Jdeme-li vzhůru, rozvíjí se nám po levé straně cyklus o životě a posmrtné slávě sv. Václava, cestou dolů sledujeme na protějších stěnách výjevy ze života sv. Ludmily až k jejímu zavraždění. Zvláštním oslavením obou českých světců, svých předků po matce, chtěl Karel zdůraznit svůj český původ po přeslici a tedy i dědičný nárok na přemyslovský trůn. Proto dal také na horním konci schodiště namalovat svou postavu s průvodem přemyslovských panovníků. Oba cykly vytvořil v letech 1361 – 1363 Karlův malíř Oswald se svým pomocníkem“.