ČERNÁ HORA 2007 - 2.část

Den třetí

Snídaně ráno je též výborná . napřed dostáváme kávu a pak si jdeme nabrat, co volátko ráčí ... párky jsou sice trošku gumové, ale volská oka, míchaná vejce se slaninou a zvláště ta smažená slaninka jsou vynikající ! Atd ...atd ... Dobře napapaní sedáme do našeho busu a odjíždíme do Budvy. Kousek před městem se v horách nad propastí opravuje silnice, lépe řečeno : za plného provozu tu rozšiřují vozovku - ( co otřesy ? ) - a pohled z okna dolů do hlubiny člověku trochu polechtá žaludek... Nová Budva je nádherné, rychle rostoucí moderní město. Hlavně z nadhledu - to když stoupáme busem do hor. Na jednom místě malá kotlinka a miniaturní osada, pak opět divočina a my vjíždíme do mraků. Průvodkyně nám vypráví o pracovní morálce Černohorců. Chlapi tu téměř nic nedělají a od 9. hodiny ranní jen vysedávají po kavárnách. Pořád se tu jen bojovalo, je to hrdý, ale chudý národ. Proto ta připomínka včera u večeře, abychom si brali jen to, co opravdu sníme, protože místní nemají rádi, když se jídlem plýtvá a pak se vyhazuje ...

V horském sedle vyjíždíme z mraků a nádhernou krajinou klesáme do velikého kotle, ve kterém se rozkládá bývalé hlavní město Cetinje. Bus necháváme na velikém parkovišti s WC na okraji města. Jen co by kamenem dohodil, to máme ke starobylému románskému pravoslavnému kostelíku. Nadšeně si ho fotografujeme a pak přichází na řadu starý klášter - místo černohorské identity a počátku jejich dějin ... Před návštěvou chrámu jsou některým jedincům od mnichů zapůjčeny šátkové sukně. ( V kraťasech je dovnitř vstup zakázán !) Poprvé v životě vidíme pravoslavné ikony jinde než na televizní obrazovce, ale musím říct, že křesťanské kostely se námi líbí daleko víc ... Naše paní učitelka je zatížená na kostely a tak se jí dovolujeme a jdeme s Janou na individuální průzkum města sami. Mají tu těsně před středem města krámky se suvenýry a v jednom z nich si kupujeme 4 velké krásné pohlednice - skoro obrazy - s krásami Černé Hory, domů na památku. Vlastní centum města je v zeleni ukryto, je to skromné místo, nic světoborného, ale má svoji zvláštní zádumčivou atmosféru. Asi tomu hodně napomáhá i dnešní počasí - je stále pod mrakem. Procházíme si náměstí a hlavní třídu. Zde bude třeba ještě spousty peněz na opravu historických památek ! Zpět se vracíme okolo královského paláce, ve kterém nyní sídlí Muzeum a pozorujeme černohorské kočky - ( ty čtyřnohé) - a některé si i fotíme. Jsou zvláštní - mají polodivoké oči, skoro aby se je bál člověk pohladit ... Přicházíme k busu a protože tu zbytek výpravy ještě není a máme půl hodiny čas, tak si ještě s jedním mladým Ostravakem vyběhnu na skálu s vyhlídkou nad klášterem.

Jedeme dál. Silnička na památnou a vyhlídkovou horu Lovčen je bohužel uzavřena, takže směr Boka Kotorská. Velkými serpentinami stoupáme divokou neprostupnou krajinou se zarostlými krasovými závrty a skálami až nahoru do oblak. Cestu nám občas kříží jen ovce a hnědé polodivoké kozy, místy projíždíme okolo rozpadajících se usedlostí a samot, míjíme rozbité bunkry z válek ... Vyjíždíme na poslední vrchol. Chvílemi z mraků vyjukne slunko a tak i fantastické výhledy. Následuje zešup o půl km níž ! Cesta klesá v prudkých zatáčkách až na rozlehlé polje s několika vesnicemi a většími poli. Silnice je místy tak úzká, že se musíme s protijedoucím autobusem navzájem vyhnout jen zacouváním na samý okraj srázu !! Průvodkyně nás informuje, že toto byl jen "předkrm" ...

A fakt !!!

Ještě kousek po silnici nahoru, přes další sedlo a ... "norský fjord" na jihu Evropy je o 1 kilometr NÍŽ pod NÁMI !!! A my se dolů máme dostat celkem 26 serpentinami !!!!! Je to opravdu BOŽÍ a tak napřed ven a rychle udělat pár fotek, pak začíná vlastní a vzrušující a adrenalinová jízda ... Jeden mladší stařec začne zmatkovat a na celý autobus vykřikovat : " Honem si vystupme, nebo zme všeci zabití !! " ( Naštěstí je umlčen velikou štamprlí slivovice a pak už dá pokoj. To důchodci, kteří sedí před námi, Vsetíňáci, jsou absolutně v klidu a to má starý pán 76 let ...)

Konečně dole v Kotoru. Jsme vysazeni před hradbami s bránou do vnitřního starého města. Máme tu rozchod a tak toho náležitě využíváme : Napřed jdeme na nábřeží, kotví tu spousta luxusnějších jachet a větších lodí, pak focení u velkých palem a poté vcházíme branou na centrální náměstí s historickou benátskou věží s hodinami a velkým kostelem. Jinak je tu samozřejmě také spousta restaurací, kavárniček a "zahrádek" a obchůdků se suvenýry. Boční uličkou se dostáváme nahoru na hradby, kde se dá v křoví vyčůrat - ( Bože, to je úleva ). A pak už si vychutnáváme pohled na historické město, sevřené hradbami a velikou pevnost ve výši několika set metrů nad Bokou ... a na mohutné skalní stěny, sahající do slova a do písmene - až do oblak !!! Výhled na druhou stranu nabízí pohled na panoráma nového Kotoru. Pak jdeme dolů z hradeb, procházíme si bludiště romantických uliček a malých náměstí a další branou vycházíme u přístavu. Před kratší dešťovou přeháňkou se musíme ukrýt pod deštníky, pak si fotíme malé loďky a jiné bárky, na jedné zahrádce si objednáváme kafé. Protože vzápětí vysvitne slunce a ukazuje svět zase v líbeznějších barvách, neodoláme a odcházíme ještě na jednu potulku starým městem. Fotíme si malé roztomilé koťátka, pak odchod k přístavu k busu a odjezd "domů" do Sutomore na večeři. Cestou ještě kratičká zastávka na vyhlídce zhora na Sv.Stefan a skoro všichni si ostrov fotíme, protože je opravdu moc hezky nasvícen !

Po výborné večeři - dnes je kromě spousty dalších Dobrot - i výborná žampiónová omáčka a všichni si ji přidáváme. pak fotíme západ slunce na terase nad mořem, ještě na chvilku dolů na břeh, polaskat se s vlnami a pak už se jde spinkat ...

( V noci ve snu oba "řežeme" zatáčky dolů do Kotoru a Janě se o tom zjezdu zdá ještě 14 dní !!!)