Boka Kotorská.

Když mě omrzelo ležení na plážích tyrkysového Jadranu, tak jsem se rozhodl podniknout výlet do Boky Kotorské. Protože to bylo jen zhruba 50 km, vyrazil jsem stopem. Bylo to v pohodě, příjemné cestování a povídání s domorodci. Hranice do Černé Hory jsem z Chorvatska přešel v pěšky, odbaven jsem byl do minuty...

Byl to pěkný výlet a zpestření našeho pobytu v jižní Dalmácii.

Boka Kotorská je největší přírodní záliv v Jaderském moři. Boka je tvořena čtyřmi zálivy: hergegovským, risanským, kotorským a tivatským. Celková délka zálivu, který připomíná severské fjordy, je přes 40 km. Nejužší místo, zvané Verige /řetězy/ je 350 m široké. Dříve se zde natahovaly řetězy, které bránily vjezdu neřátelským lodím. Dnes přes tuto úžinu jezdí nepřetržitým provozem trajekt, který výrazně zkracuje cestu okolo zálivu.

Boka Kotorská sloužila jako základna pro válečné námořnictvo Rakouska – Uherska, a ve 20. a 30. letech minulého století i pro potřebu Československé armády. Na podzim a v zimě proniká z vnitrozemí k pobřeží a na moře obávaný vítr bóra.

U obce Djanoviči v únoru 1918 došlo na zakotvených vojenských lodích ke vzpouře námořníků rakousko-uherského námořnictva. Povstání inicioval i Čech František Raš z křižníku Sankt George a vzápětí se k němu přidaly posádky dalších asi čtyřiceti lodí, většinou složených ze Slovanů. Povstání však bylo potlačeno a hlavní vůdci popraveni.