Cesta na Vysočinu - 2. Ze Sloupu přes Rájec a Černou Horu do Lysic - retro 2001

Ráno už naštěstí neprší - ( ba co dím ) - je polojasno a mezi mraky dokonce prosvítá slunce ! Budím Mirka, bereme si hygienické potřeby a jdeme se přes louku umýt do nedalekého potoka. Poté přejíždíme zpět do centra obce Sloupu a na dvoře jednoho hotýlku zaparkujeme auto. Je odtud průchod na náměstíčko. V místní "sámošce" si kupujeme čerstvé pečivo a každý velkou PET láhev se slazenou minerálkou. Pak už pochod po silnici ke vchodu do Sloupsko - Šošůvských jeskyní a v pokladně si kupujeme lístky na velký okruh. Jeden lístek stojí 60 kč a prohlídka má trvat téměř 2 hodiny - tož to je velmi slušné ... Zbývá vyčkat času, než nás zavolají na prohlídku. Krátíme si ho tím, že si jdeme detailně prohlédnout 20 m vysokou vápencovou skalní věž Hřebenáč a skalní stěnu za ní s několika většími jeskynními vchody ...

Pak už se před vchodem srocuje menší dav, zařazujeme se do houfu turistů a začíná vlastní prohlídka. Přes vstupní chodbu a jeskyni Nicovou, jejíž stěny jsou pokryty povlakem " nickamínku" vcházíme do pohádkového podzemního chrámu, plného barevných stalaktitů, stalagmitů a stalagnátů. Tato prostora se jmenuje Eliščina jeskyně a prohlídku její nádherné výzdoby ještě umocňuje poslech skladby od Vangelise ze skrytých reproduktorů. (Na náš vkus ale trvá tato hudební vložka zbytečně dlouho ...) Procházíme dalšími podzemními prostorami. Jsou tu nově přístupné části a od mé poslední návštěvy zhruba před 20 lety zde přibyla nová překvapení : podzemní propasti Kolmá a Stupňovitá jsou přemostěny a z lávek nad nimi vidíme díky silným reflektorům až na jejich dno v 70 metrové hloubce ! Stejně je ale nejhezčí a nejvíce fascinující prostorou zdejších jeskyní obří Nagelova propast. Pohled z můstku do hlubin 90 m vysokého dómu je ohromným zážitkem a myslíme si, že tato podzemní propast patří mezi největší přírodní divy naší republiky !!! O něco dál nás čekají veliké a překrásné prostory s více než bohatou krápníkovou výzdobou. Vidíme tu i symbol zdejších jeskyní - slavný "svícen", který je prý tentokrát už pevně přibetonován ke skále, aby ho nikdo nemohl ukrást ! Jdeme s Mírou asi uprostřed hloučku a za námi jde skupinka s "komikem" . Mírně opivněný borec si tropí šašky z naší trošku nervní průvodkyně a hraje si na její ozvěnu. Přicházíme k podzemní křižovatce chodeb a borec svojí skupince vysvětluje : " Tak a zde vidíte jeskyni S16 a jeskyni S17 !" - ( zmiňovaná numera jsou napsány nad jednotlivými vchody ). A průvodkyně už to psychicky nevydrží a vybuchne : " Nechte si to, vy experti, já tady vůbec, ale vůbec nemusím bejt !!" Úplně na samý závěr nás čeká průlez do obrovské tunelovité chodby Jeskyně Kůlny. Zde vidíme velikou výstavu nálezů z archeologických vykopávek - např. kosterní pozůstatky Neandertálců - a také se od průvodkyně dozvídáme zajímavou perličku : ve 2.světové válce tu měli Němci podzemní továrnu s tehdy nejmodernějšími soustruhy, karusely, frézkami a podobně. Když nás Rudá armáda osvobozovala, fašisté odtud museli tak rychle utíkat, že museli veškerý strojový park zanechat v jeskyni. Strojů se zmocnili šťastní osvoboditelé a jako válečnou kořist si je odvezli domů do Sovětského svazu - asi, aby jsi je mohli okopírovat ...

Venku nám zase na chvilku slunce připomene, že podle kalendáře bývá někdy v červenci i léto ... Jdeme si do Sloupu pro auto a přejíždíme do Rájce nad Svitavou. Z majitelů zdejšího panství je veřejnosti určitě dobře známo jméno rodu Salmů. Salmové nejenže vybudovali veliké železárny v blízkém blansku, ale tady v Rájci si po 2.pol 18.století vystavěli ve stylu architektury Ludvíka XVI. nový zámek krytý mansardovou střechou a park. Protože byli také vášnivými sběrateli obrazů, vznikla tu také jedna z nejzajímavějších Moravských obrazáren, která dnes zabírá celé 1.patro zámku. Majitelé zámku se sice specializovali hlavně na díla Holandských a Vlámských mistrů, ale uvidíme zde díla i z německého romantismu a jsou zde zastoupeny také díla italských malířů. Asi nejznámějším obrazem je "Flora" od Cignarelliho ... Fasáda zámku by ale už nutně potřebovala opravu, říkáme si s kamarádem. Než začíná prohlídka, tak ještě v rychlosti do parku. Nejvíc se nám ale stejně líbí jezírko s lekníny před hlavním zámeckým průčelím. Po prohlídce - samozřejmě jsou tu kromě obrazů k vidění i velmi hezké interiéry s původním vybavením a rozsáhlá knihovna, která jen tak tak, že se vejde do tří místností - se dobře naladěni utíkáme v dešťové přeháňce schovat do auta. Poté,co vodní kapky přestanou bubnovat o karosérii vozu a deštík odezní, odcházíme dolů z kopce do městečka na prohlídku náměstí a obchůdků a poté přejezd do dalšího městečka - Černé Hory.

Auto necháváme stát na zajímavém náměstíčku : všechny domy tu září novými fasádami, všechny mají pastelové barvy a každý ji má jinou. ( Prý tu městský úřad poskytl lidem na fasády peníze, ale s podmínkou - že určí, jaká barva na který dům přijde, na odstínu už nezáleželo ). Mají to tady opravdu hezké ... Do blízké trafiky si jdem koupit barevný film. Sedí tu poněkud "divná" madam . Otázka : " Máte kinofilmy ?" " Nemáme !" " A tamto nad vama v tom regále je co ?!?" ptám se babky trafikantky. " No to jsou filmy !" " No ale to je jedno a to samé !" " Ale to já nevím !!!"

Jdeme si alespoň zvenčí prohlédnout budovu starobylého pivovaru, který je nejstarším na Moravě - ten náš Brumovský je až na 2.místě. Pak navštěvujeme Antikvariát a každý ukořisťujeme za levný peníz jeden "úlovek". Vede to tu velice ochotná paní a povídá si s námi a také nás informuje o místních pivních slavnostech a poutích a na závěr nám poradí cestu nahoru na zámek. On je to vlastně hrad, přestavěný na renesanční zámek a je opravdu nepřehlédnutelnou dominantou městečka, protože stojí na zalesněném výrazném vršku a domy městečka pokrývají téměř všechna jeho úbočí. Budovy zámku vznikly přestavbou hradu v 60.letech 16.století. O 200 let později proběhly další, tenkrát "módní" pseudorenesanční úpravy a dnes jej obývají senioři, protože už před dlouhými léty se jeho zdi staly Domovem důchodců ... Hodný vrátný nás pouští dovnitř areálu, akorát mu musíme slíbit, že nepolezeme nikam dovnitř na oddělení. Procházíme a fotíme si obě nádvoří a z vyhlídky ze zahrady s lavičkami máme dokonce i pohled na zbytky původního hradu : zachovaly se tu části hradeb i s nějakým tím obloukem ...

Zpátky se nevracíme stejnou cestou, ale zamíříme z kopce přímo dolů, zadem okolo pivovaru a můj neomylný frňák nás bezpečně přivádí až k autu... Přejíždíme o 20 km dál do dalšího městečka a tím jsou Lysice. Naše "šemíky" necháváme odstaveny u kostela, bereme si s sebou jen ty nejnutnější věci a vyrážíme na kratší tůru ke zřícenině hradu rychvaldu. Napřed nás cesta vede okolo místního nádherného zámku - jeho prohlídku si ale necháváme až na zítřek, dnes už je stejně zavřeno. Poslední domky městečka jsou stěsnány v úzkém a hlubokém údolíčku a míjíme i větší lom. Hned za Lysicemi procházíme okolo romantických rybníků. Pokračujeme vzhůru zalesněným údolím dál po silničce, pak ale ztrácíme turistickou značku. Ke zbytkům hradu se dostáváme odhadem a stoupáním do strašně prudkého lesního svahu. Je tu i větší skalisko a pod ním pěkné trampské tábořiště.

Z hradu rychvaldu se do dnešní doby zachovalo jen několik přízemních místností paláce - výška zachovalých stěn bohužel jen asi 1 metr ! - ( on nebyl Rychvald příliš rozsáhlým hradem ) - a veliký hluboký příkop. Ten odděluje hradní ostroh od okolních svahů a prochází jím ta turistická značka, kterou jsme předtím ztratili. Hrad založila ve 14.století Lysická větev pánů z blízkého Kunštátu. Naposled je o hradě písemná zmínka z r.1437, panstvo se zřejmě přestěhovalo na pohodlnější Lysickou tvrz...

Po značce se vracíme k asi 2 km vzdáleným Lysicím. cestou ještě průzkum bočního údolíčka, kde stopy zaniklého rybníka a za planinou pod kopcem nacházíme zbytky zdí a velký sklep.

Zbytek večera trávíme v restauraci " U labutě" a při popíjení svých oblíbených nápojů - Míra nealko pivo a já kávu a kofolu - a sledujeme v TV bedně pohádku "Byl jednou jeden král ..." Po závěrečné se ještě procházíme osvíceným náměstím a pak už k autu a na noc přejíždíme až za poslední domy pod rybník, kudy jsme předtím v pozdním odpoledni procházeli ...