Horním Posázavím z Ledče do Zruče – první část.

Horním Posázavím z Ledče do Zruče – první část.

Z Ledče do Vlastějovic.

Dnes vyrážím na druhou etapu putování Posázavím, které jsem začal ve Světlé přes Stvořidla a skončil v Ledči nad Sázavou. Začínám tedy tam kde jsem posledně skončil, přijíždím do Ledče s cílem skončit ve Zruči, po červené turistické asi dvacetdva kilometrů.

Je něco před devátou, počasí vypadá slibně takže vycházím pln optimizmu, hned od nádraží stoupáním po silnici k obci Obrvaň. Trochu se těch půldruha kilometru rozdýchávám, procházím obcí a už za ní na polní cestě se otevírají pohledy jižním směrem na vzdálené údolí řeky a panorama kopců táhnoucí se až k obzoru. Zeleň kam se podíváš.

Pak se cesta stáčí více k jihu a klesá hlubokým úvozem mezi poli odkvetlé řepky do meandru Sázavy. Tam se obrací zpět a lesem a zarostlou stezkou přivádí turistu ke trati směrem ke chřenovickému Podhradí. Pak vede asi pět set metrů úzkou pěšinou mezi tratí a skalami k rozcestí Chřenovice – Podhradí. Tady začíná modrá která vede ke Zruči jižním směrem mezi řekou a vodní nádrží Švihov, známou také jako Želivka.

Zřícenina hradu Chřenovice je od rozcestí po červené několik desítek metrů do stráně vlevo a nepoučený turista by jí mezi olistěným stromovím lehce přehlédl. Vystoupám pěšinou na vrchol k zbytkům zborceného zdiva za ta staletí prorostlého mohutnými kořeny stromů. Není divu, původní hrad pochází z konce třináctého století. Zubu času dosud odolává vysoká obranná věž, jediný objekt hodný pozornosti.

Sestupuju těch pár metrů na cestu a stoupám lesem a pak polní cestou asi dva kilometry do Chřenovic. Tam se napojím na silnici, projdu s ní obec kolem kostela sv.Václava a za obcí s ní klesám zpátky k Sázavě, k železniční stanici Chřenovice. Dál pak mezi tratí a chatami, rekreačním střediskem Monty (za to jméno neručím) dál podle Sázavy. Ta by si dnes zasloužila přídomek Yellow River.

Pohled na řeku není dnes tak příjemný jako posledně. Voda má barvu bílého kafe tak jako po každém trochu větším dešti a určitě jí to vydrží až do Davle. A že tu zapršelo pořádně, zjistil jsem o něco později. Nicméně zpátky k cestě.

O kousek dále mne cesta odklání od řeky ostře Doprava podél potoku Bába a posléze doleva do prudkého kopce lesem na stráň. Musím opustit trať která je zaříznutá hluboko do úzkého údolí - na cestu vedle trati tu není ani pomyšlení - a obejít horem. Cesta vede přes naštěstí posekané louky a slunce svítí o sto pět plus jedna.

Ke trati klesám znovu asi po dvou kilometrech až na kraj obce Budčice která leží na hlubokém meandru řeky. Využívám nové odpočivadlo s infotabulemi na kraji obce, svačím a plánuju další postup. Lehké plánování, dnes to jistí červená. Projdu obcí, krátce opouštím červenou a sestupuju k řece k vodnímu mlýnu Budčice.

Obcházím stavení k jezu v naději že zastihnu otevřenou občerstvovací stanici Hombre Saloon u vody za mlýnem. Ani náhodou, je všední den. Tak beru pár fotek, vracím se k silnici na červenou a pokračuju cestou mezi tratí a žlutou řekou k Vlastějovicům.

Tady bych si dovolil přerušit neuspořádaný tok svých myšlenek a pozvat čtenáře, bude li jaký, na druhou část vyprávění. Ještě mne čekají Vlastějovice, Březina, Horka a Zruč se svým zámkem. A krásná posázavská příroda.

Takže zdrávi došli, zase někdy. Seventy

Odkaz na mapu trasy