Jedeme na Posázaví - 14. den – zhruba 13 km dlouhý výlet – vlak. zastávka Chřenovice–Podhradí - Chřenovice (zřícenina hradu a románský kostel sv. Václava s kamennou věží) – Budčice – Vlastějovice – vlak. zastávka Laziště

V noci na koupališti v Nesměřicích pravděpodobně nepršelo a já se konečně vyspala. Ráno v osm svítilo sluníčko a vypadalo to na pěkný den. Ten jsme zahájili ranní koupelí. Ta nám bude chybět. Než se uvařil čaj, šla jsem chytat wifinu. Dnes skutečně pršet nemá, zítra až k večeru. Ale to se ještě může změnit, známe ty předpovědi.

Po slabší snídani vyrážíme. Ve Zruči nad Sázavou kupujeme něco sladkého, abychom neměli hned po snídani hlad, chleba a pečivo k obědu. Máme dost času, zajíždíme se podívat k nedaleké Vlastějovické studánce. Pro místní lidi je to prý poklad, jezdí sem však pro vodu i zdaleka. Je skutečně dobrá. Doplňujeme zásobu vody. I když se koupeme v přírodních zdrojích, rychle ubývá.

Na zastávce v Lazišti jsme skoro s hodinovým předstihem. V klidu si dáme snídaňový moučník, já zvládla vypít i ranní kávu. Čas utíkal docela rychle.

Vlak přijel přesně, bylo v něm pár lidí. Na zastávce Chřenovice - Podhradí vystupujeme. Před sebou vidíme vysoká skaliska. Mají tu být skalní masivy Central park a Bejbák. Na mapy.cz je k nim vyznačena cesta, jenže až pozdě jsem zjistila, že odbočuje ze silnice ještě před tratí. Asi nebyla ani moc nápadná. Za tratí sice vede pod skály také cesta, ale přes oplocený chatový areál. Nedá se nic dělat, víc toho neuvidím.

Po červené turistické značce odbočujeme ze silnice vlevo a začínáme ostře do kopce. Abychom se řádně rozdýchali, stoupáme po neznačené cestě ještě výš, kde jsou zbytky hradu Chřenovice. Ota tvrdí, že mu stačí to, co vidí z cesty, že si zatím přečte, co je tam psáno. Za chvíli na mne volá, že mám nahoru donést kámen, abych pomohla s opravou. Dělám, že neslyším a statečně šplhám vzhůru. Za chvíli koukám, že Ota šplhá za mnou. Kámen však také nenese. Necháváme to mladším. Nahoře je povídání o hradu. Je vidět, že se tu něco děje. Určitě se opravuje věž. Vchod do ní je uzamčen.

Tento původně strážní hrad byl založen před r. 1289 na ostrohu nad pravým břehem řeky Sázavy v místech soutoku s říčkou Jestřebnice. Od r. 1545 je uváděn jako pustý a od té doby postupně chátrá. Do dnešní doby se dochovaly zbytky hradebních zdí a 20 metrů vysoká válcová věž. Klenbami byla rozdělena na dvě patra. Původní klenutý vchod byl ve výšce 12 m. Vedla k němu pavlač z hradebního ochozu. Dnešní vchod byl vybourán r. 1860, kdy se pokoušeli ve věži najít poklad. Našli však jen lidské kosti, na nádvoří byly nalezeny podkovy, meč, šípy i hroty od šípů a perla velikosti lískového oříšku. Poklad byl objeven až r. 1904. Nádobka s pražskými groši tam byla uschována před r. 1419 - koncem vlády českého a římského krále Václava IV.. Pozůstatky hradu byly poškozeny při výstavbě tanečního parketu. Dnes je areál hradu zalesněn, okolo hradu je vidět hradní příkop. Ještě by mohla být přístupná věž. Snad se to někdy povede.

Cestou zpátky objevil Ota místečko se spoustou hříbků - praváků. Kam s nimi? Nakonec jsem obětovala svůj apartní zelený plátěný klobouček, který s sebou nosím proti dešti. Za chvíli už nestačí. Naštěstí Ota nosí v batohu šátek, děláme tak z klobouku raneček, jako když Honza šel do světa. Až na malou výjimku, kdy jsem našla ještě jednoho koloděje, tak naše houbařské umění skončilo.

Ještě kus stoupáme poměrně zarostlou pěšinou. Snad je na klíšťata v lese ještě zima. Konečně jsme na kopci a klesáme do Chřenovic. Jak se blížíme, vidíme v obci další kostel s kamennou románskou věží. To je neskutečné, co jich tady je.

Cesta vede přímo okolo tohoto kostela, dokonce se tady dozvídáme, komu je zasvěcený i něco o historii obce i kostela. Kostel sv. Václava byl postaven v letech 1134 – 1139. Při jeho opravě r. 1780 byla nalezena biskupská pečeť pravděpodobně Jana I., který právě v letech 1134 – 1139 světil zdejší relikvie. Pravděpodobně je to nejstarší stavba na Ledečsku.

U kostela byla vybudována i tvrz, předpokládá se, že dokonce dřív než kostel. Z ní vedla dřevěná pavlač do románské zvonice se sdruženými okny, která se stavěla již po r. 1100. Ve věži jsou malá okénka – střílny. Kolem r. 1300 byl pravděpodobně na původní románské apsidě postaven gotický presbytář.

Až do r. 1886 žila ves vlastním životem stranou veškerého dění. Cesta sem vedoucí byla špatná, v zimě a na jaře nesjízdná, v ostatní dobu rozježděná, jak se po ní sváželo dřevo, nebo rozšlapaná, kdy po ní rolníci hnali hovězí dobytek na dobytčí trhy. Využívala se i řeka, po které se do Prahy svážely vory.

Okolí kostela je pěkně upravené. Naproti je hospoda, kde točí Bernarda, samozřejmě, jen když je otevřeno. To bohužel dnes není. Ota zamáčkne slzu, Bernarda má moc rád. Zastavujeme o kousek dál u prodejny, že si koupíme nanuky. Ota si vymýšlí, který by nejraději. I tady má smůlu. Vietnamský prodavač už všechno mražené prodal. Prostě dnes občerstvení na cestě asi nebude.

Máme však co jíst i pít, hlady a žízní neumřeme. Po dalších 2,5 km přicházíme na vlakovou zastávku Chřenovice. Tady je lavička, využíváme ji a svačíme. Ani netušíme, že je to akorát. O pár set metrů dál je kemp U korfbalisty s restaurací Korfbalová škola. A je otevřeno. Ota dává Staropramen, já třebíčskou limonádu citronovou Zonku. Nikdy jsem ji nepila, ale nic jiného nemají. Překvapilo mne však, že je dobrá a vůbec není sladká.

Na chvíli jsme se přiblížili k Sázavě. Podle potoka Bába odbočujeme vpravo, abychom mohli vystoupat na kopec, který se nám připletl do cesty. Míjíme traktor, který skládá klády. Když si začnu říkat, že po těch deštích jsou cesty suché, dojdeme do místa, kde opak je pravdou. Uprostřed přes cestu teče potůček, cesta je od traktoru rozježděná. Ani po okraji nelze projít, aniž by se člověk nezmazal. Navíc já si dokážu zašpinit kalhoty i tam, kde všichni projdou čistí. Ota se odvážně vrhá do zablácených kopřiv, já tvrdím, že si stopnu traktor. Vždyť těch klád tam měl už jen pár.

Ani jsem nemusela stopovat. Jen mne tam traktorista viděl, už na mne mával, ať jdu na druhou stranu cesty, zastavoval a otevíral mi dveře. Že mne přes tu potopu převeze. Byl zlatý. Pro mne to byl další zážitek. Traktorem jsem snad v životě jela jen jednou.

To už přicházíme do obce Budčice. Scházíme k řece, kde je starý vodní mlýn s ještě funkčním zařízením a mlýnským kolem. Byl postaven r. 1893 na místě zrušeného hamru. V letech 1998 - 2008 bylo ve mlýně muzeum. Dnes slouží k bydlení. U řeky je jez a tábořiště se zavřeným kioskem.

Zdejší nádraží mineme, cesta nevede přímo okolo něj. Podle řeky a podle skal po málo frekventované silnici pokračujeme po červené TZ do Vlastějovic. Procházíme obcí se zbytkem zámku a po silnici podle Vlastějovické studánky jdeme podle řeky skoro až k autu.

Výlet byl bezvadný. Nepršelo, bylo příjemně, občas vše ochladil mírný větřík. A těch zážitků. Navíc jsem dnes těch skoro 13 km ušla zcela v pohodě. Možná i proto, že jsem si hned ráno zabandážovala koleno a tak jsem cestou netrpěla.

Zítra si chceme projít Stvořidla. Zajíždíme do Ledče nad Sázavou, abychom zjistili, kdy zítra jede vlak. Po pobytu v přírodě se nám tu zdají strašné zmatky. Naplánovala jsem, že pojedeme ze zastávky Horní Ledeč. Ta je však pěkně schovaná. Ze silnice vidět není, z parkoviště nejsou vidět ani koleje. Ota mi nevěří, že prudká cesta z kopce nás na zastávku dovede. Musím mu ukázat mapu v tabletu, aby mi uvěřil. Až na zastávce vidíme, že vlak sem přijíždí tunelem.

Blázinec ve městě se nám nelíbí, přemýšlíme o změně, že bychom nastoupili na zastávce Vilémovice. Chceme spát někde u Sázavy právě tímto směrem. Nedaleko je kemp. Tam bychom ráno mohli nechat auto a těch cca 0,5 km na zastávku dojít. Jenže to jsme netušili, že právě v těchto místech doslova chcípl pes. Nejdřív míjíme nějaký opuštěný chatový kemp s velkým parkovištěm. Když dojedeme k domnělému tábořišti s občerstvením, tak vidíme, že ani tady nic nefunguje. A to jsme u kempu Sluneční zátoka, kde skautský vedoucí a spisovatel J. Foglar tábořil se svými skauty a kde má být pamětní deska. Jenže tady bychom auto celý den zaparkované nenechali. Je to tu hrozně opuštěné.

Vracíme se na parkoviště u chatového kempu. Na noc tam bude fajn, ráno odjedeme do Ledče. Večer tu občas projede cyklista nebo projdou pejskaři, ale jinak je klid. Poslední sluneční paprsky využívám k osprchování částečně krytá autem, samozřejmě hned tu najednou projíždí spousta cyklistů. To Ota měl větší štěstí. Škoda, že Sázava je po deštích tak špinavá. To by byla koupačka.

Připravila jsem večeři, Ota mezitím nakrájel houby, já je podusila a zítra bude smaženice. Vše k tomu potřebné máme s sebou. Už se těšíme. Po výletu přes Stvořidla přijde k chuti. 

Jsme na břehu Sázavy, ale moc se neochlazuje. V deset jdeme spát, ale do té doby jsme seděli venku. Konečně se to nechá bez zimních bund.

Jedeme na Posázaví - 14. den – zhruba 13 km dlouhý výlet – vlak. zastávka Chřenovice–Podhradí - Chřenovice (zřícenina hradu a románský kostel sv. Václava s kamennou věží) – Budčice – Vlastějovice – vlak. zastávka Laziště na mapě