II. Náchodsko říjen 2014.

Turistická chata Vyhlídka • Fotografie (26) • Foto: Traper

Neděle: Ráno šplháme ze 620 m n.m. v Janovičkách po modré vzhůru na začátek naší cesty po hřebenu. Na zahřátí se jedná jen o 40 výškových metrů. Ze zalesněného hřebene se naskytnou jen velmi zřídka omezené výhledy přes stromy. Na Jedlovém vrchu jsme už o 110m výš, než byl start. Hřeben se mírně vlní. V jednom místě se přece jen zjeví určitý výhled.
Javoří hory jsou málo navštěvované, zejména z české strany. Je sem dost špatné spojení a hřeben je jen v málo místech trochu lépe přístupný. Nám to moc nevadí, je tu krásné ticho a klid. Žádní turisté, cyklisté, motorové pily a podobné rušivé elementy. Cesta vede stále po státní hranici s Polskem.
V jednom místě máme výhled na včera absolvované Broumovské stěny. Jsou k nám obráceny severními srázy a tedy ve stínu. Nejsou proto vidět žádné detaily a navíc vzdušnou čarou je to přes deset kilometrů. Před Javorovým vrchem se u terénního vlnění dost razantně změní amplituda. Nejdřív silné stoupání na Javorový vrch do 770m n.m. a poté prudce na Široký vrch 840m n.m. Mezitím samozřejmě trochu dolů.
Široký vrch nás odmění aspoň téměř kruhovým a docela pěkným výhledem. Tím horská dráha nekončí. Pokračuje dalším prudkým krpálem o 70m dolů a zase ještě strmějším stoupáním na nejvyšší vrch Javořích hor Ruprechtický Špičák s rozhlednou, vysoký 881 m n.m., náš cíl. Výhledy vskutku luxusní si tu užívá asi pět párů turistů, všichni z Polska. Ti se mají, je to sem od nejbližší polské osady co by kamenem dohodil a kousíček došel. A jen s jedním stoupáním.
Rádi bychom pokračovali hřebenem dál, jenže ze žádné z vesnic dole o víkendu nic nejede k vlaku z Meziměstí do Olivětína, odkud by se snad něco kousek našlo busem do Heřmánkovic. Odsud by se muselo do Janoviček zase pěšky. Celkově by to vyšlo přes třicítku, o celkovém převýšení nemluvě.
Bohužel z Ruprechtického Špičáku neexistuje ani žádná jiná rozumná varianta zpět, ani přes Polsko. Jediná možnost je cesta zpět tak, jak jsme přišli. Nemáme to rádi. Žádná solidní vrstevnicová cesta tady ani vést nemůže. Javoří hory jsou jednak dost opuštěné pohoří a navíc s prudkými žleby na úbočích.
Nicméně po válečné poradě se rozhodujeme aspoň v polovině hřebenu slézt z Javorového vrchu žlutou značkou dolů do Heřmánkovic, abychom nešli úplně všechno zpátky stejnou cestou. Navíc, prudké kopce nás notně vysušily a v Heřmánkovicích by mohla být hospoda. Je tam kostel a na každý kostel by měly připadat podle starých rčení dvě hospody. Dorážíme do odlehlého konce Heřmánkovic.
Kostel tu je. Poněkud neudržovaný. Hospody taktéž dvě. To sedí. Ta bližší otevírá jen při fotbalu a ten se zrovna nehraje. Ta druhá je lepší, ale otevírá až za hodinu a půl. S jazyky na vestě, dehydratovaní, se ploužíme mírným stoupáním nahoru do Janoviček, kde se okamžitě vrháme unavení a vyprahlí do turistické chaty Vyhlídka na vychlazeného Primátora. Následuje přestávka na odbourání negativních účinků alkoholu, posilnění a příprava na další přesun. Ten se koná popojetím do Broumova.
Nejprve ze silnice vidíme velký objekt známé národní Kulturní památky - kláštera, vybudovaného po r. 1322. Autorem návrhů výzdoby interiérů byl K.I.Dientzenhofer, obrazy pro opatství namaloval Petr Brandl. Součástí kláštera je přilehlý kostel sv.Vojtěcha. Během dějin zažil klášter dost pohnutých událostí. Po sto letech od vzniku byl vypálen husity. Velký význam pro kulturní a hospodářský rozvoj nejen Broumova, ale celého kraje, pak měli přesídlení opati z Břevnova.
Klášterní škola benediktinů (později gymnázium) byla velmi slavná ještě před husitskými válkami. Jejími absolventy se stali m.j. dějepisec Bohuslav Balbín, spisovatel Alois Jirásek i ministr první československé vlády Alois Rašín. Roku 1939 zavřeli Klášterní gymnázium nacisté. Po II.světové válce bylo vyhnáno německé obyvatelstvo a zavražděni dva mniši. Následně komunistická vláda udělala z kláštera internační tábor pro mnichy a jeptišky všech řádů. Zejména internované řádové sestry tu zažily nelidské podmínky a musely pracovat v místních továrnách a JZD. Ulevilo se jim až v roce 1968.
Vzácně dochovaná Klášterní knihovna patří se 17000 exempláři mezi nejlepší v ČR. A to přes tisíce zničených za komunismu. V klášterním podzemí leží 34 mumií přestěhovaných z krypty vamberského farního kostela. Mezi jedinečný středoevropský unikát však patří před pěti lety nalezená vzácná kopie Turinského plátna z r.1651. Proběhli jsme centrum s náměstím, Mariánským sloupem, radnicí a pěknými domy.
Za gotickým kostelem sv.Petra a sv.Pavla objevujeme na zbytcích hradeb jakési plastiky. Ovšem není se koho zeptat, o co jde. Ještě než se silně zešeří, spěcháme stihnout u hřbitova v jižní části města zajímavou unikátní národní kulturní památku lidové architektury, dřevěný hřbitovní kostel Panny Marie, snad z roku 1177. Jedná se o jednu z nejstarších dřevěných staveb v Čechách, údajně založený pohanskou šlechtičnou, která zde byla pokřtěna. I tuto stavbu husité zničili. Byla však už v r.1449 opravena do původní podoby. Kostel po obvodu obepíná otevřený ambit s pultovou střechou. Je zde uchováno 9 starých dřevěných desek s kronikářskými záznamy různých událostí roků 1542-1847. Informují o náletech kobylek, zřícení kostelní věžičky vichřicí, povodních, požárech, přepadení pruským vojskem, cholerou a podobně. Také jsou tu renesanční a empírové náhrobky ze starých hrobů.
Z Broumova, už za šera, popojíždíme ke známému skalnímu městu Ostaš u Police nad Metují. V hospůdce u Malíků si před zavřením narychlo hodíme dva Primátory, z nichž druhý už musíme dopít za zavřenými dveřmi venku na zahrádce. Ani se nebojí o značkové půllitry, věří nám. Ostatně ráno půjdeme nahoru kolem a můžeme je cestou vrátit.