Jedeme znovu na severovýchod - 20. den - dopoledne: město Albrechtice, obec a zámek Linhartovy, rozhledna Ježník, zřícenina hradu Šelenburk, rozhledna Cvilín, poutní místo Cvilín - kostel Panny Marie Sedmibolestné a křížová cesta

V noci bylo příjemně, ráno je opět jasno, má být ještě tepleji než včera. Přeháňky nevylučují.

Včera jsme úzkokolejkou projeli jeden z našich výběžků. Tady se už víc na východ nedostaneme. K velké Otovo radosti se stáčíme k jihu, resp. jihovýchodu, kde je spousta rozhleden. Chvíli se budeme pohybovat opět podle hranic s Polskem.

Projíždíme Městem Albrechtice. Na západním okraji byla již před r. 1474 tvrz - tohoto roku byla dobyta vojskem Matyáše Korvína. Ve 2. pol. 16. století byla přestavěna na opevněný jednopatrový čtyřkřídlý renesanční zámek. Okolo zámku byly dva příkopy. Majitelé se střídali, byly prováděny barokní úpravy interiérů, ale exteriér si téměř zachoval svoji podobu. Ve 30. letech 19. století zámek sloužil jako vojenské skladiště, Slezský zemský ústav pro choromyslné, Slezská zemská polepšovna, nakonec byty. Po r. 1945 ho využíval státní statek a ČSAD. Nikdo ho však neudržoval, až byl nakonec r. 1980 zbourán. Jediné, co se z areálu zámku dochovalo jsou zbytky zámeckého pivovaru. Ze silnice jsme to zahlédli, ale ani jsme tam nezastavili.

Lépe dopadl zámek Linhartovy v části Město Albrechtice - Linhartovy. Tato obec byla založena v průběhu 13. století při kolonizaci severní Moravy olomouckým biskupem na břehu řeky Opavice. Po uzavření Vratislavského míru byla ves rozdělena na českou a polskou část - tak je tomu dosud. Hranici tvoří právě řeka Opavice. Nejstarší písemné zprávy o obci jsou z r. 1377. Již tehdy zde pravděpodobně stála tvrz. Někdy před r. 1588 byla tvrz přestavěna na renesanční zámek. Z té doby se dochovala obranná věž a sklepní klenby. R. 1702 byla dokončena barokní přestavba zámku a založena francouzská zahrada, která byla v 19. století přeměněna na přírodně krajinářský park s exotickými dřevinami a altánky. Po pol. 18. století byla provedena další stavební úprava - ta se však týkala z větší části jen interiérů - byly např. vybudovány hudební sály, upravena zámecká kaple. Ještě v průběhu 19. a 20. století se prováděly další přestavby. Původní barokní podoba zámku byla téměř zachována.

V r. 1943 byla v zámku zřízena německá vojenská nemocnice. Po požáru r. 1944 byla zničená střecha nahrazena lepenkou. A zámek začal chátrat. I když čas od času byly prováděny nějaké záchranné práce, tak to chátrání zámku nezastavilo. Nepomohly mu ani opravy r. 1973, které se týkaly hlavně vnitřních úprav - byl sem umístěn sklad ministerstva zdravotnictví. Naštěstí nebyly zničeny všechny nástěnné malby, dochovaly se i zbytky renesanční sgrafitové výzdoby. Snad ještě hůř na tom byl zámecký park, kde byly všechny stavbičky i okrasné rostliny zničeny, zhoršil se i stav dřevin, o které nikdo nepečoval. Kamenná zídka okolo parku byla postupně rozebírána a použita na opravu silnice.

Po r. 1989 byla postupně zahájena oprava - věž byla znovu zastřešena cibulovitou kupolí s měděnou krytinou, části interiéru byla navrácena barokní podoba. Samozřejmě byl opraven i exteriér. Postupně se upravuje i park. Tady je vidět, že se tu skutečně něco děje, tj. že tady stále probíhají stavební úpravy. Zámek je hezky opravený, ale bohužel u oken už to opět praská. Zámecká zahrada je částečně udržovaná, je posekaná a začínají tu dělat cestičky. Za pár let to tady bude určitě hezké. Zámek je přístupný veřejnosti, konají se zde koncerty, vernisáže i tradiční jarmarky.

Ota se samozřejmě už těší na rozhlednu. Na okraji Krnova odbočujeme na západ. Silnice končí u sanatoria v Ježníku. Dál musíme pěšky - po modré je to něco přes kilometr - samozřejmě do kopce. Na vrcholku kopce Vyhlídka (552 m) byla již r. 1894 dřevěná trámová rozhledna. Zdejší povětrnostní podmínky ji však poškozovaly, že musela být ve 20. letech 20. století stržena. Jenže na kopci Vyhlídka musí být nějaká vyhlídka. Proto zde byla r. 1934 otevřená nová dřevěná rozhledna. Vydržela až do přelomu 60. a 70. let minulého století. Ta současná, dřevěná rozhledna Ježník je na Vyhlídce od r. 2001. Všechny tři rozhledny si jsou prý hodně podobné. Je z modřínového dřeva, je volně přístupná, vysoká 17,5 metru. Z horní vyhlídkové plošiny ve výši 14 metrů (ještě jedna je uprostřed), na kterou vede 62 schodů, je kruhový výhled. Je vidět do Polska, hřebeny Nízkého Jeseníku, město Krnov s další rozhlednou Cvilín, rozhledna Velký Roudný u Slezské Harty, Lysá hora, Praděd. Bohužel panoramatické obrázky tu nejsou, tak to jen odhadujeme.
Když odcházíme, vidíme na jedné straně černé mraky. Je tu sice krytý přístřešek, ale zatím ho nepotřebujeme. Přece tu nebudeme čekat, až začne pršet. Jdeme trošku delší neznačenou trasou. Nerada se vracím stejnou cestou. Ještě na jednom rozcestí si to můžeme zkrátit, ale nechce se nám. Zatím neprší. K autu přicházíme již rychlým krokem s prvními kapkami. Sotva jsme dosedli, spustil se pěkný liják. Teď nám to tedy vyšlo perfektně.

Jedeme do Krnova, jenže stále prší a zataženo je všude. Jedeme ke zdejšímu pivovaru Nachmelená Opice. Aspoň si dáme oběd. Jenže je neděle a můj itinerář je neúplný. Restauraci tu nemají, pivovar je zavřený.

Měníme plán, jedeme ke zřícenině hradu Cvilín, také Šelenburk. Tam má být restaurace. Než se najíme, snad přestane pršet. Jenže je to tam vše v rekonstrukci. Aspoň to tak vypadá. Teď se dívám na mapy.cz - už tam restaurace zakreslená ani není. Zatím tedy oběd neřešíme a jdeme na zříceninu. Stále drobně prší. Je to necelý kilometr, chvíli nahoru, chvíli dolů.
Překvapuje nás, jak musel být hrad obrovský. Původně tady - v místech prehistorického hradiště stál dřevěný hrad. Když Tataři hrad r. 1241 zničili, to už byl z kamene. Ještě jednou byl nově postaven. V 15. století ho poničilo vojsko uherského krále Matyáše Korvína. Majitelé se střídali. Na poč. 16. století došlo k jeho přestavbě na lovecký hrádek - ta trvala 30 let. Během třicetileté války byl opět dobyt a začal pustnout. Když se r. 1861 stavěla silnice, bylo zdivo hradu použito na její stavbu. Dnes je tam možno vidět torzo válcové věže o průměru 14 metru, studna, zbytky paláce a dalších místností. Ze zbytků věže je docela pěkný výhled.

Konečně déšť přestává, ale najednou se ochladilo - na chvíli. Ještě jsme zříceninu neopustili, vysvitlo sluníčko a najednou je jak v prádelně. To jsou hrozné změny během chvilky.

Po zelené na druhou stranu se nechá dojít k poutnímu kostelu a k rozhledně. Je to do kopečka tak asi kilometr. Chvilku váháme, zda tam dojít nebo dojet. Sem se už vracet nepotřebujeme. Nakonec sedáme do auta a přejíždíme na další parkoviště. Je tu hotel, snad i restaurace, ale vypadá to tady moc luxusně. Předpokládáme, že luxusní budou i ceny. Zas až tak velký hlad nemáme.

Překvapivě v neděli po poledni je tady klid. Bude to asi tím počasím. Chceme začít rozhlednou Cvilín. Dnes se nám však nevede. Vítá nás cedule Rozhledna uzavřena - probíhá rekonstrukce. Za chvíli začíná sezóna - to už měli mít hotové. Jdeme se k ní aspoň podívat. Je to oplocené, zkouším to obejít, ale spíš bych si zlámala v kopci nohy, než něco pořádného viděla. Je to pěkná kamenná rozhledna, která na kopci byla vybudována již r. 1903 za finanční podpory knížete Liechtensteina. Během 2. světové války ji zabrala německá armáda - jako pozorovatelna to pro ně byla ideální stavba. V dubnu 1945 přišla o svoji vrchní věžičku. Od roku 1966 ji "zdobily" antény televizního vysílače. Věž chátrala, trochu jí pomohli i vandalové. V 80. letech 20. století ji město Krnov zrekonstruovalo. Další rekonstrukce proběhla na přelomu tisíciletí, kdy konečně zmizely všechny antény. Jenže již r. 2017 byla rozhledna opět v dezolátním stavu - padala omítka, dřevěné schodiště uhnívalo. Geologický a statický průzkum zjistil, že základy nejsou zpevněné. V r. 2019 byla zcela uzavřena a od července 2020 probíhá další rekonstrukce, která podle posledních informací je již ukončena - rozhledna je od 20. srpna 2021 opět otevřená. Tak snad se nám podaří se tam ještě jednou dostat. Kamenné rozhledny se mi moc líbí. Je vysoká 29 m, na vyhlídkovou plošinu ve výši 25 metrů vede 96 schodů uvnitř věže a 28 zvenku věže. Má být vidět město Krnov, Hrubý Jeseník s Pradědem, Beskydy, Zlatohorská vrchovina, Slezská nížina, přilehlá část Polska a nížiny kolem Opavy.

Smutně se vracíme. Nálada se nám zlepšila v kostele Panny Marie Sedmibolestné. Je otevřený a paní uvnitř nás kostelem provádí. Za doby vlády Přemysla Otakara II. tady byl na dřevěném sloupu zavěšen obraz Panny Marie Sedmibolestné. Dřevěný sloup z r. 1635 prý stále na tom místě stojí. Ale kde? Nějak jsme si ho nevšimli. R. 1684 tady minoritský řád postavil dřevěnou kapli sv. Kříže a Sedmibolestné Panny Marie. Poutí se hned účastnili tisíce věřících. Proto byl v letech 1722 - 1728 postaven větší barokní zděný chrám s nádhernou freskovou výzdobou a se dvěma 54 metrů vysokými věžemi.

Když r. 1786 císař Josef II. kostely uzavřel a chtěl je zbořit, koupili si ho čtyři měšťané z nedalekého Krnova. Aby mohl být znovu r. 1795 otevřen, muselo být postaveno a hlavně obydleno 18 domů. Na počátku 19. století bylo v prostoru okolo kostela postaveno 13 empírových zděných kaplí křížové cesty. Obrazy Pašijových scén jsou malovány na plechu. Čtrnáctým zastavením je velká barokní trojdílná kaple z r. 1729. Dnes tam jsou umístěny kopie obrazů - originály byly ukradeny.

Začátkem 70. let 19. století bylo vybudováno 222 poutních schodů z kamene. Minoritský řád kostel získal r. 1940 výměnou za pozemky, které město potřebovalo. R. 1950 byl klášter zrušen a znovu obnoven po r. 1989. V letech 1994 – 1996 byl postaven pro řeholníky a věřící mládež poutní dům sv. Josefa.
Po dobu prohlídky areálu je naštěstí poměrně slušně, i když to téměř neustále na déšť vypadá. Ale to nám nevadí - jedeme do Krnova. Město si chceme prohlédnout, ale také se už konečně chceme najíst.

Jedeme znovu na severovýchod - 20. den - dopoledne: město Albrechtice, obec a zámek Linhartovy, rozhledna Ježník, zřícenina hradu Šelenburk, rozhledna Cvilín, poutní místo Cvilín - kostel Panny Marie Sedmibolestné a křížová cesta na mapě