Jedeme znovu na severovýchod - 20. den - odpoledne: Krnov - procházka městem; rozhledna Hanse Kudlicha nebo také Kudlichova rozhledna na Strážišti u Úvalna

Po prohlídce poutního místa Cvilína se vracíme do města, jednak se už konečně chceme najíst, ale také si ho prohlédnout. Město Krnov bylo založeno na soutoku řek Opavy a Opavice někdy mezi léty 1240 - 1253. Ve 2. polovině 13. století bylo obehnáno hradbami s příkopem, kde byly tři brány a fortna - branka pro pěší. Součástí hradeb byl dřevěný hrad a zdi zahrady kláštera minoritů. Město se vyvíjelo postupně. Nejhorší byl r. 1779, když požár zničil téměř celé město. Co nezničil požár, to si zničili krnovští později sami, kdy zbouraly celé bloky historických měšťanských domů.

Do města přijíždíme od jihu, kde nás ihned zaujala budova, v níž nyní sídlí Středisko volného času. Je to bývalý Střelecký dům. Na chvíli zastavujeme. Střelectví tady mělo bohatou historii. Jíž od r. 1425 se střílelo za hradbami města. Tento - v pořadí již 3. Střelecký dům byl postaven v letech 1907-1908 na počest šedesátiletého jubilea panování císaře Františka Josefa I.. Budova má podloubí a dlouhý balkon, bohatou sochařskou i štukovou výzdobu. Konaly se tu i honosné zábavy.

Pak už popojíždíme na Hlavní náměstí, kde je v neděli parkování zdarma. Náměstí vypadá pěkně, čistě, je tu i hodně zeleně. Dominuje mu novorenesanční budova radnice se secesními prvky, která byla postavená v letech 1901 - 1903. Střecha je pokryta barevnými glazovanými taškami. V sálech je bohatá štuková výzdoba. Vyhlídková věž radnice měří 52 metrů a má 6 pater. Podobně zajímavý je i sousední dům, kde je dnes spořitelna a který s radnicí tvoří samostatný blok uprostřed náměstí.  Tato secesní barokizující výstavná budova s bohatě členěnou fasádou byla postavena přímo pro potřebu spořitelny v letech 1906 – 07. 
Některé domy na náměstí i v přilehlé Hobzíkově ulici nás také zaujaly, a to i některá nová výstavba. Tady je infocentrum a hned vedle - už na Zámeckém náměstí je v jednom z domů s podloubím restaurace Vývrtka. Než jsme se najedli, trochu sprchlo, ale už se to zase vybírá a je vedro.

Jdeme se podívat k zámku, jehož nádvoří je volně přístupné. Původní zámek, postavený Přemyslovci byl dřevěný. V letech 1531 - 1535 byl postaven z kamene. Dodatečně se dostavovaly administrativní i hospodářské budovy, ale stavba neměla žádný řád. Nenašlo se tam snad nic pravidelného. Prý se o něm říkalo, že „je jako býčí hlava připravena vzít útočníka na rohy“. Však také obrana byla hlavní jeho funkcí. Byl obklopen soustavou městského opevnění. Vnitřní obytné interiéry byly však luxusní. To vše shořelo r. 1779. Zámek pak už nikdy nesloužil svým účelům. Dnes je možno si na nádvoří prohlédnout renesanční sgrafita, která byla objevena náhodou r. 1888. Po r. 1945 si zámek upravil pro svoje potřeby Lesní závod Krnov. Lesy České republiky ho využívají i nyní.

Jdeme se podívat ještě o kousek dál, kde je poliklinika a gymnázium. Tyto budovy stojí proti sobě. Budova polikliniky, dříve nemocniční pojišťovna byla postavena r. 1924 - na místě několika předměstských stavení. U vchodu jsou sgrafita, které znázorňují různá řemesla - pekaře, kováře, soukeníky, sládky, hrnčíře, kloboučníky, kožešníky a ševce.

Naproti stával zemský dům, který patřil k zámku. Budova byla i součástí městského opevnění. V patře byla knížecí chodba, kterou se procházelo ze zámku do kostela sv. Martina. Velký požár r. 1779 ho výrazně poškodil, až byl nakonec r. 1876 zbourán. Na jeho místě byla v letech 1876 – 1877 postavena budova nynějšího gymnázia.

Kousek se vracíme a Zámeckou ulicí procházíme okolo zámku na hlavní silnici Říční okruh, kde je vila Rudolfa Larische. Jeho rod byl vlastníkem zdejšího nejstaršího a největšího textilního závodu. I když měl ještě dva bratry, r. 1899 se stal jediným vlastníkem této firmy. To už v této vile žil. Nynější podoba je po stavebních úpravách r. 1929. Po válce byla v domě mateřská škola, nyní tam má sídlo ČSOB. V dalším zajímavém domě téměř v sousedství je úřad práce.

Přecházíme řeku Opavu na nám. Míru, kde nás zaujala další historická budova, kde je nyní mateřská škola. Vracíme se zpátky na Revoluční ulici, ale směřujeme k městskému divadlu, které bylo postaveno r. 1928 ve stylu českého architektonického expresionistického kubismu.

Prakticky naproti je evangelický kostel, který byl postaven v letech 1901 - 1903 v novogotickém slohu. V 52 metrů vysoké věži byly umístěny tři bronzové zvony. Vydržely tam však jen do doby 1. světové války.

Pokračujeme dál Mikulášskou ulicí okolo další mateřské školy k veletržnímu paláci Silesia se secesním dekorem, který patří k architektonickým skvostům města. Byl postaven r. 1907. Přízemí se využívalo k obchodním účelům. První podlaží je prosvětlené velkými bohatě zdobenými okny. Zde vznikala konfekce. Dochovala se jedna místnost se štukovou výzdobou, původními dřevěnými příčkami a dveřmi. Ve sklepě byly sklady zboží a tkalcovské stavy. I když se jedná o skvost, s jeho údržbou je to horší. Přední strana byla zjevně opravena, ale už omítka praská, dům z boční strany vypadá dost zoufale. Bohužel ani ostatní domy v této ulici zrovna nejlíp nevypadají. Ota si zrovna tuto ulici pamatuje z doby asi před 30 lety, když šel z nádraží, prve ho zaujala. Dnes je zklamán. A to nejen touto ulicí. Střídají se zde hezky opravené domy s těmi, které jsou v dost zuboženém stavu.

Ještě jsme zašli k baroknímu hřbitovnímu kostelu Povýšení sv. kříže z r. 1756. Procházka městem se chýlí ke konci. Máme pocit, že nám to už stačí. Míjíme další historickou budovu, ve které je základní škola. Na ní navazuje hezky opravená další historická budova, ve které mají své sídlo hasiči.

Severním okrajem Hlavního náměstí procházíme ke kostelu sv. Martina, původně dřevěnému. Na přelomu 14. a 15. století byl postaven z kamene. Tehdy měl jen jednu věž. Druhá - severní byla přistavěna až v 16. století. Tato městská věž měla ochoz a sloužila městskému věžnému jako městská hláska. Obě 67 metrů vysoké věže byly součástí ochranného systému. Tentokrát se na nás konečně usmálo štěstí. Je nějaká akce a je možno na věže vystoupat, dokonce zdarma. Schodů je nekonečné množství - prý 192, navíc jsou různé. Někde uprostřed přecházíme do 2. věže a dostáváme se až na ochoz. Je to nádhera. Město máme pod sebou jako na dlani. Vidíme opět i stavby na Cvilíně, kde jsme dopoledne byli. Plni zážitků jsme zapomněli se zastavit u budovy římskokatolické fary hned vedle kostela.

Procházíme do parku - do Smetanových sadů. Byly založeny kolem poloviny 19. století v místech, kde byly vodní příkopy a vstupní brány do města. Dnes je tam vidět renesanční arkádovou cihlovou zeď s lunetovým cimbuřím, tzv. Švédskou zeď. Byla nastavěna na městskou hradební zeď. Původně byla stěnou části knížecí chodby, kterou vybudovali v letech 1523 - 1543. Začínala v zámku, procházela Horní bránou, zemským domem a končila v knížecí zahradě. Před zdí je Neptunova kašna z r. 1750, která sem byla přestěhována ze zámku ve Slezských Rudolticích. Na druhé straně zdi je menší kašna se sochou boha Cupida.

Ještě jsem chtěla zajít k minoritskému klášteru a k synagoze, ale Ota už nějak protestoval. Městem je trochu zklamaný. Mám však podezření, že už by si dal pivo - však už je 6 hodin, takže čas na večeři.  Zajdeme sem zítra, stejně musíme do infocentra, dnes zavřeného. Ota potřebuje pohlednice navštívených rozhleden.

Jen ještě jdeme do zámecké hospůdky - dozvěděli jsme se, že právě tam točí pivo zdejšího pivovaru Nachmelená Opice. Tím končíme s dnešním programem a jdeme hledat, kde budeme spát. I když nic moc nehledáme. Mám napsáno, že by se mohlo snad přespat v Úvalně na parkovišti pod rozhlednou Hanse Kudlicha. Jedeme tam. Je to téměř ideální místo. Rovná zatravněná plocha, od nedaleké restaurace je zacloněná stromy. Zavřené je i nedaleké koupaliště. Je tu tedy klid.

Jdeme se podívat k rozhledně, i když je nám jasné, že teď večer už bude zavřena. Jenže zítra je pondělí, nebude to o nic lepší.

Skutečně hezká kamenná rozhledna Hanse Kudlicha nebo také Kudlichova rozhledna na Strážišti u Úvalna byla postavena z žulových kvádrů r. 1913 německým obyvatelstvem. Hans Kudlich byl zdejší rodák, který byl nejmladším poslancem říšského sněmu. Tehdy mu bylo pouhých 25 let. Významně přispěl ke zrušení roboty za náhradu r. 1848. Ostatky jeho i jeho manželky jsou uloženy v přízemí rozhledny, která slouží jako mauzoleum. Je 22 metrů vysoká, na zastřešenou vyhlídkovou plošinu ve výši 18 metrů vede 103 schodů. Je z ní vidět Nízký Jeseník, Opavsko a Beskydy.

Informace o tom, kdy je otevřena však na rozhledně chybí. Šli jsme se dotázat do restaurace pod rozhlednou, dokonce jsme doufali, že z nich vymámíme klíče. Jenže tam je nemají. O rozhlednu se stará obec. Podle získaných informací ji však otevírají jen občas. Např. prý dnes v neděli byla zavřená. Je nám tedy jasné, že nahoru se nedostaneme.

I když je nedaleko restaurace, zůstali jsme u auta. Možná i proto, že jejich nabídka piva nás nezaujala. My tady popíjíme vynikající pivo Nachmelenou opici ležák 11 a svrchně kvašenou IPU. Ota k tomu předčítá zajímavosti z dnes navštívených míst a pověsti z hradu. Je nám tady fajn, ale už se těšíme na zítra - v pivovaru snad bude větší nabídka piv.

Jedeme znovu na severovýchod - 20. den - odpoledne: Krnov - procházka městem; rozhledna Hanse Kudlicha nebo také Kudlichova rozhledna na Strážišti u Úvalna na mapě