Králický Sněžník 1424 m.n.m.

V šest ráno v horký červencový den bez jediného mráčku čekám na Otrokovickém nádraží na rychlík do Olomouce. S sebou mám pouze skromný malý baťůžek obsahující jen to nejnutnější na cestu. Můj plán dnešní cesty spočívá v návštěvě třetího nejvyššího pohoří ČR - Králického Sněžníku a s ním i jeho nejvyšší hory stejného názvu.

Cesta vede přes Olomouc a Hanušovice. Za nimi je již jen moje výstupní stanice Staré Město pod Sněžníkem. Odtud budu pokračovat pouze pěšky. Čeká mě asi 800 metrů převýšení.

Za nádražím asi po půl hodině středně rychlé chůze dorážím do malé zdejší obce Stříbrnice. Krátce se zastavuji v hospodě na zjištění kama dále a zakoupení malého občerstvení, které se mi cestou bude jistě ještě hodit. Za vesnicí cesta pomalu přechází do lesa a začíná první dlouhé prudké stoupání. Po půlhodině námahy se ocitám u jakési opuštěné chaty a turistické cedule. Z ní se dovídám, že k vrcholu zbývá ještě asi 6 km a necelých 500 kolmých metrů.

Čím více se blížím k vrcholu, je tepleji, je zde čerstvější vzduch, ale i stále větší samota. Po výstupu z lesa se pojednou naskýtá úžasný pohled na široké okolí, mohutné Jeseníky, Rychlebské hory a konečně i na rozsáhlý hřeben Králického Sněžníku a tudíž i část Kladského Polska.

Když procházím vedle polské hranice, najednou potkávám hrstku poláků sestupujících patrně z již nepříliš vzdáleného vrcholu. Jak jsem si již dříve zjistil, měl bych brzy dojít k pramenu hlavní moravské řeky Moravy. A skutečně, jakmile se ocitám opět v dostatečné vzdálenosti od hranice, kousek pod vrcholem lze spatřit malou Boudu z níž vytéká potůček stékájící strmě dolů do hlubokého údolí směrem k Horní, Dolní Moravě a Hanušovicím. Po krátkém osvěžení u čistého pramene je to už jen třešnička na dortu z celé cesty na vrchol.

Samotný vrchol bohužel neoplývá až tak úchvátnými pohledy jako z cesty k němu. Při pohledu na sever zabírá celému oku pár kopců pohoří postupně přecházejících do nekonečně dlouhé polské roviny. Na východě a jihu pohled spadá na téměř celý masiv Sněžníku, a samozřejmě i do vzdálených končin jak českých tak moravských pohoří a údolí Moravy. Výhledu na západ naneštěstí brání nedaleké husté zalesnění s blízkou nadmořskou výškou. Vrcholu jinak dominuje velká hromada sutin z kdysi dávno zbořené vyhlídky a kousek pod ním u pramene i tradiční socha Sněžníku v podobě slona.

Chvíli odpočívám, občerstvuji se a užívám si zdejší naprostý klid od hluku aut a města. Je právě dvanáct hodin a mě čeká ujít 20 km až do Králíků, kde mi jede asi za tři hodiny vlak. Fotím pár fotek na pozděj a vyrážím urychleně na cestu. Naštěstí to půjde doufám o mnoho rychleji než sem. Víc než půlka cesty vede kolem rychle proudící bystřiny v příjemném chládku zdejšího lesa. Cestou potkávám stále více nadšených turistů, dokonce i rodinky s batolaty a miminy.

I když již cítím patrnou únavu, opravdu si užívám zdejší faunu a floru plnou vzácných živočichů i rostlin. Za dvě velmi dlouhé hodiny dorážím teprve na horní začátek obce Dolní Moravy a zjišťuji, že pokud budu chtít pomýšlet na návrat domů za světla, budu muset o mnoho zrychlit svoje už tak rychlé tempo.

Velká rychlost chůze a především strašné dehydrující horko způsobují stále větší únavu chodidel, kotníků i hlavy. Jsem velmi rád, že mě nenapadlo vyrazit na tento výlet někdy o víkendu, ale ve všední den, protože cestou míjím OTEVŘENOU samoobsluhu, kde prodávají báječně vychlazené pití a energické sušenky. Po nezbytném malém nákupu se mi pokračuje již daleko příjemněji a dokonce i rychleji.

15:11, to je doba, kdy má odjížďět pro mě velmi důležitý spoj z Červené vody U Králíků. Krátce po třetí se konečně ocitám u malé, ale útulné stanice. Sedám si na lavičku a pociťuju neskutečnou úlevu od námahy celodenní chůze. Ze Starého města až sem to mohlo být přibližně přes třicet kilometrů.

Za krátkou chvíli příjíždí malý červený osobák směřující do nedalekých Hanušovic.