Podzimní výstup na Kraličák

Start v Dolní Moravě

Autobus firmy Vojtila z Prostějova, za volantem Radek Halíř a organizátorem akce KČT Smržice. Nejlepší možný začátek Podzimního výstupu na Kraličák. Navíc předpověď slibovala pěkné podzimní počasí, co víc si turista může přát. Z Prostějova vyjíždíme do Dolní Moravy v 6 hodin, těsně po osmé vystupujeme na parkovišti U Slona s první soškou slůněte a tohle vyhlášené středisko zimních sportů opouštíme po mostě přes Moravu u penzionu Na Rozcestí. Po modré tur.zn. stoupáme přes Horní Moravu asi 1,5 km na rozcestí Pod Klepáčem. Příroda je zatím zahalena do ranní mlhy, ale občas se dírou v mracích objeví sluníčko, které slibuje hezký podzimní den, stejně jako ta ranní předpověď. Necelý 1 km pokračujeme asfaltkou po modré i po červené zn.na rozcestí Nad Sršňovkou (900m/m), kde se modrá prudce stáčí vlevo nahoru, téměř do protisměru na vrch Klepáč. Červená značka pokračuje 9 km přes Zbojnickou chatu přímo na Kraličák. Tu si necháme na příště.

Klepáč 1144 m/m

Držíme se modré značky a stoupáme pozvolna, krásnou přírodou, lesním chodníčkem, dalšího 1,5 kilometru až na česko-polskou st.hranici k rozcestníku Horní Morava v nadm.výšce 940 m. Zde odbočujeme vpravo, kopírujeme státní hranici a podél ní vystupujeme výškových 200 m na kopec Klepáč se stejnojmennou dřevěnou rozhlednou, postavenou zde teprve před dvěma roky (2010). Polský název vrcholu je Trójmorski Wierch, nachází se zde totiž rozvodí tří moří Severního, Baltského a Černého. Z rozhledny jsou bohužel nulové výhledy, kdybychom přišli o hodinu později mohli jsme si jích užít dosytosti. A tak jsme pod rozhlednou alespoň posvačili, před výstupem na Malý Sněžník.

Malý Sněžník 1338 m/m

Dali jsme vale rozhledně bez rozhledů a pokračovali jsme po hranici, již se sluníčkem vpravo za zády přes vrch Hleďsebe (1190) do sedla Puchača (1108), ze kterého odbočovala žlutá trasa - spojka na červenou ke Zbojnické chatě a pak "naše" polská zelená trasa směrem na Malý Sněžník. Poměrně prudkým stoupáním jsme vstoupili do NPR Králický Sněžník a nejdříve vylezli na Hraniční skály (1319), odkud jsme si užívali překrásné výhledy do KRAJINY. Posledních 600 m a 20 metrů převýšení a jsme na vrcholu Malého Sněžníku, který ale v reále ani nezaznamenáte. Polským uzemím jsme pak po zelené pokračovali přijemně skoro po rovině asi 2,2 km k turistické chatě pod Sněžníkem, která se polsky nazývá Schronisko Na Śnieżniku. Zde jsme si krátce odpočinuli a poobědvali (12:30). Na chatě mají krásná turistická razítka a lahvové polské pivo 10o vám prodají za 2,2 E nebo 65 Kč. Takto posíleni jsme zahájili závěrečný prudký výstup na náš hlavní dnešní vrchol.

Králický Sněžník 1424 m/m

Sluníčko příjemně hřálo, teplé bundy už jsme měli dávno v batozích na zádech a užívali jsme si pořádného funění k vrcholu, který se rychle blížil i podle toho, že začalo hojně přibývat turistů v obou směrech. Asi 200 m pod vrcholem jsme si všimli mnohem většího hraničního kamene, který, jak jsme záhy vyčetli, je trojmezníkem historických zemí Koruny České, Moravy a Kladska. Dnes již hranicí dvou krajů ČR (Pardubického a Olomouckého), tedy i Čech a Moravy a samozřejmě Polska. Fotka z tohoto místa nám samozřejmě nemůže chybět v rodinném albu. Na samotném vrcholu, který je značně rozlehlý, holý a nesourodý je dominantou hromada kamení po stržené rozhledně zvaná Wilhelmswarte.Ta zde stála od r. 1899 do 1973, kdy byla kvůli špatnému stavu stržena. Byla 33 metrů Vysoká, měla 2 vyhlídkové plošiny a v její dolní části se nacházel hostinec. Spolu s námi sem krásné podzimní odpoledne vylákalo v tuto dobu dalších asi 50 turistů. Fotíme se na kamenech "rozhledny", čteme si alespoň některé z mnoha českých a polských informačních tabulí, "rozházených" po vrcholu zcela bez ladu a skladu. Pomníčky, kamenné mohyly, hraniční kameny a pár laviček - toť vše co na Králickém Sněžníku dnes najdete. Možná se ale blýská na lepší časy. Sdružení Patriot zde plánuje v roce 2014, na místě původní věže, postavit novou srubovou, montovanou, 30 m Vysokou věž, jejíž součástí by měla být i turistická chata. 2 roky je dlouhá doba a nás čekal sestup do Stříbrnic.

Sestup do Stříbrnic 650 m/m

Tuhle část trasy již dobře znám, šel jsem tudy již třikrát. Pár desítek metrů pod vrcholem jsme mohli ochutnat vodu z pramene Moravy, která je zde, podle rozborů, mírně radioaktivní. Pak se zastavujeme u 2. sochy slůněte - symbolu Kraličáku, která zde stojí již od roku 1932. Postavila ho zde firma Förster ze Zlatých Hor, které zakázku zadal spolek pražských mladých umělců s názvem "Jescher".Ten se podle názvu původně scházel na Ještědu a jako symbol užíval šeřík. Jednou si někdo z nich všiml, že sloní kýchnutí zní jako "ješ" a tak se rozhodli v roce 10.výročí svého setkávání na Králickém Sněžníku, změnit symboliku na slona a ten se následně stal i symbolem celé lokality. Poblíž sochy slůněte dodnes stojí základy tzv. Lichtensteinovy chaty, hlavním mecenášem byl Johann Lichteinstein, na jeho pozemku byla postavena v letech 1908-12. Chata byla velká a moderní a ubytování zde bylo připraveno pro 40 turistů. Byla hojně navštěvovaná a postupně modernizována. Její smutný osud se začal naplňovat až po II.sv. válce. Chátrat začala nejdříve v majetku obce Sokolské a k úplné devastaci objektu došlo v době, kdy patřila socialistickému podniku RaJ. Stržena byla v roce 1968. Sestup pokračuje kolem chaty horské služby zvané Franciska, kde odbočuje žlutá značka údolím Moravy až na Dolní Moravu, my ale pokračujeme po červené až na rozcestí "Stříbrnická -sedlo". Cestu jsme si nekrátili po státní hranici, jako většina turistů, ale šli jsme spořádaně po značce až na rozcestí Nad Adéliným pramenem. Tady jsme červenou a modrou značku opustili a po žluté směřovali nad údolím Stříbrnického potoka k chatě Návrší. Na Návrší jsme si dali pivko Holba (25,-), česnečku (35,-) a razítko do turistické knížky a pak posledních 1,5 km sestupu do Stříbrnic do útulného prostředí chaty Štvanice, které majitel je náš krajan ze Žárovic. Krásnou podzimní turistickou akci jsme zakončili výborným presíčkem, symbolicky zase pod sochou slůněte, v pořadí třetí.

Do autobusu jsme nastupovali přesně v 17 hodin s 24 km v nohách. Za dvě hodinky jsme unavení ale spokojení vystupovali doma v Prostějově.

Z Hané zdraví Valda