Milířem do Staráku

Po třech mizerných zimách ta letošní konečně funguje tak nějak normálně, tudíž doba velí využít každou volnou chvilku, obout lyžáky a nasadit běžky a hurá na hory. Tradiční lokalitou našich výletů je Ramzová a okolí, přesně Hornolipovská hornatina, což může někomu znít jako neznámé území, ale dodejme, že jde o podcelek Rychlebských hor, jde o tu nejvyšší část a velkou zimní atrakcí je soustava běžkařských tras, o kterou se starají rolbaři z Paprsku. Dodejme, že jde zřejmě o nejlepší běžkařských terén, co v Jeseníkách máme.

Protože mezi přáteli máme ještě dosti neznalých, daří se mi navrhnout pro některé méně známou trasu, ač jde vlastně o variantu přesunu, který jsme absolvovali vícekrát. Výchozím bodem je tradičně Ramzová, tedy železniční zastávka a protože tradice je tradice (a někdo nemá obuté lyžáky), před startem absolvujeme malé občerstvení v chatě Ramzovské sedlo (tentokrát zpříjemněné klavírní vložkou). Na poslední víkend přišla malá obleva, což se projevilo změknutím stopy a hledáním vhodné mázy. Do Větrolamu se to zatím moc neprojeví, kopeček je to vcelku mírný a následuje sjezd do Petříkova. V půvabné horské vísce ovšem nesmíme vynechat Mázhaus, dlouho žádná hospoda už nebude, a letos se chleba se sádlem výjimečně povedl.

Na centrální křižovatce doleva, po červené. Upravená stopa je hned za poslední chatou, začátek je mírný, v lese po dvou kilometrech stoupání dosahuje větší strmosti, což vede k přemazání na speciální vosk. Naštěstí pomohlo. V serpentině pod Císařskou opouštíme červenou značkou a pokračujeme po Milířích. Jde o název jednoho z upravovaných běžkařských okruhů v Okolí Paprsku. Nakonec už jsem ho na Turistice dosti vynachválil, tak se budu trošku opakovat.

Od zmíněné serpentiny trasa se ve strmosti mírní a běžkař si opět užívá snadnější jízdy. Po nějakém kilometru dorazíme k prvnímu vrcholu, na křižovatce se zelenou značkou od Ostružné, kterou Milíře přetínají. Následuje první, vcelku mírný sjezd s rovinným dojezdem do serpentiny, kde se Milíře obrací zpět do údolí Vrbenského potoka. Okruh ještě asi kilometr mírně sjíždí, načež po křižovatky s cestou od Olšanky opět nabírá nadmořské metry. Vystoupá do serpentiny v místě svahu pod rozcestím u Císařské chaty, kde projíždí velké zástupy běžkařů. O nějakých 50 metrů výše bývá většinou značný nával, tady na Milířích je vcelku klídek. Trasa se opět obrací k západu a brzy přijde další vrchol trasy. Následuje zprvu mírný, asi po 300 m přijde v zatáčce prudší úsek s mírným dojezdem a pak táhlý sjezd k okraji lesa. To už jsme na dohled Velkého Vrbna a lyžařského areálu. K dolní stanici lanovky dojedeme po loukách a přes sjezdovku.

Protipólem Paprsku na kopci je na úpatí chata Vindoška. Paradoxně oproti vcelku rychlé obsluze (samoobsluze) jaká je na Paprsku, tady to poněkud vázne, ač jde vlastně o jednu firmu, tady se fronta pohybuje jaksi ztuha.

Po nabrání sil pokračujeme v pouti. Pro tentokrát nepoužijeme lanovku a k cílovému úseku to vezmeme po svých. Podél lesa vystupují Milíře zprvu poměrně strmě cca 300 m, postupně se kopec mírní a pohled k jihu nabízí otevřenou jámu již nepoužívaného grafitového lomu Konstantin. Na horizontu Milíře odbočují Doprava ještě na kopec a vlastně bychom dorazili pod Větrov. Od upravené trasy ale odbočuje ze svahu vyšláplá stopa. Podle kůlů kolem pastvin je vlastně pod sněhem nějaká cesta a tou objíždíme svahy hor. Brzy se trasa stáčí na vrstevnici podél meze, po nějakých 200 m zase stopa vede z kopce k jihu. Až příliš, to si asi někdo vyšlápl z Malého Vrbna, Tak v čele výpravy razím stopu změklým sněhem, nakonec jsou to samé Pastviny a je to z kopce, stačí jen držet směr (jihozápad) a držet se mezí nebo kůlů ohrad. Moc se tu nejezdí, ale ve skutečnosti jsou tu zasypané polní cesty přes zaniklou osadu Alten Berg (Starý Kopec), tak se nakonec nazývá vrchol kopce který podjíždíme a ušetříme si tak poměrně pěkný sešup. Na zaniklou ves upozorní pár kapliček a křížek u cesty. Trasa se nám blíží k civilizaci, takže od poslední kapličky traverzujeme k zelené značce a tudíž k upravené stopě, kterou jsme tedy využili k silnic do Starého Města. Lesík nad cestou je značně poničený po předloňské větrné bouři.

Dole končí i upravená stopa, ale při slušných podmínkách se dá kolem cesty v prošláplé stopě dojet až do Staráku.