Okolo Horní Lidče - retro 2001

Velmi vydařený podzim roku 2001 se nenechává zahanbit ani následující říjnovou sobotu a každá vycházka do přírody je proto velikým zážitkem - turisté i fotografové jsou až zaskočeni kaskádami barev, útočících na ně ze všech stran a doslova na každém kroku... Dneska je opět velmi hezky, jen vzdálenější vrcholky valašských kopců halí jemný opárek. Nevadí - v tomto vydařeném ročním období na tom tolik nesejde - vždyť krása jeseně je i v jeho detailech, ne ?

Dneska jsem se rozhodl pro takové menší fotografické toulání okolo H.Lidče. Za jeho rozlehlým nádražím vcházím pod viaduktem do neznámého údolíčka a pokračuji pořád vzhůru proti toku potoka. Sotva urazím několik desítek metrů cesty, dostanu nápad vylézt na asi 3 m vysoký sráz nad polní cestou. Při šplhání nahoru se přidržím haluze jednoho stromku. Ta se ale najednou ulomí, následuje dvojité salto vzad a přistání "tůristovo" přímo v prostředu vzrostlého houští, vyplněného pohříchu samými, až 2 metry vysokými kopřivami ! JAU AU AU !!!! I když máme už měsíc říjen, ty nesympatické rostliny neztratily nic ze svého účinku a když člověk do nich padne přímo na hubu, má ji rázem jako v ohni a pálí to jak ďas ! Ani jsem sám o sobě nevěděl, jak umím krásně a nahlas nadávat ! Však i to dosud usměvavé sluníčko nechce takové hrozné klnutí dál poslouchat a raději zaleze na chvíli za mrak ...

Po "osvěžující" masáži pokračuji dál do kopců. Chvílemi je to cestou, více ale necestou - přes luka se stožáry el.vedení, pak přes malý lesík a za ním se dostávám na hřeben, kterým se vine žlutá tur.značka z H.Lidče až nahoru na Pulčín. Pokračuji směrem k této nejvýše položené valašské dědině a v jednom lesíku hned u cesty nacházím rozlehlou plantáž krásných václavek. Křivák a tašku na hříby sebou pochopitelně mám ...

Až nahoru na Pulčín dneska nejdu. Místo toho měním směr, žluté značce dávám "Pá pá" a okolo opuštěné letní rezidence, sloužící kravičkám a pak i okolo několika pasoucích se exemplářů tohoto dobytka stoupám k vrcholu kopce Stráž II. Proč tento název? Naprosto stejně se totiž jmenuje i o něco vyšší vrch naproti. Oba kopce opravdu tvoří jakési hlídače hlavního údolí s potokem Pulčiňákem,který pramení pod rozsáhlým a veřejnosti známým skalním labyrintem ... Zatímco vrcholek Stráže naproti je ozdoben stěnou pískovcového mrazového srubu, na vrcholu té "mojí" Stráže nezakopnu ani o kamínek. Holt je to jako s houbami - ani ty skály všude nerostou ... (Přitom svah kopce dolů k Lidečku je docela strmý - skoro jako sráz "Jezerní hory" nad posledním brumovským rybníkem - tady ale prostě odhad nevyšel ...) Skály se na Stráži II přesto nacházejí, tyto leží ale v lesním svahu až hluboko v údolí kousek nad silničkou, vedoucí od říčky Senice nahoru na Pulčín. Když pak přecházím velkou louku směrem k "Čertovéj stěně" a "Zubu", vidím na okraji v lesa v trávě pokuřovat nádhernou blondýnku ! Nožky mi nějak samovolně zamíří k této nádherné přírodní abnormalitě, ale když su od téj cérečky daleko enom tak na normálně hlasitý pozdrav, tož sa najednúc z lesa vynoří mohutný fúsatý chlap ! Mám po ftákách a noženky zas samovolně a bez jakéhokoliv mojého upozornění měníja azimut pochodu : tentokrát je to směr HONEM PRYČ !!!!!

V lese je bohužel taková tma, že sa bez stativu fotit nedá a tož pokračuju od Čertova zubu ven z lesa na pastviska s nádhernými výhledy na Čertovy skály, horu Kopce a kus Lidečka. Pak zkratkou po louce s polní cestou hned nad kolejemi elektrifikované tratě Půchov - Hranice na Moravě. Pod viaduktem k Motorestu a pak překročím hlavní silnici a stoupám nahoru k Čertovým skalám. Dneska si je ale pro změnu obcházím po cestách zezadu a ta nejhořejší skála, která vyčnívá ze skalní hradby, tak ta vypadá skoro jako sfinga ...

Další mým cílem, kde se chci dneska podívat, jsou jeskyně nahoře na Kopcích (Zámčisku). Stoupání je to ale velmi bolestivé a tož si to asi v jedné třetině cesty rozmyslím a raději volím směr vlevo, kde se v závěru zalesněné a balvanité kotlinky, skryté pod strmým svahem hory Kopců, najde i jedna velmi zajímavá skalka ve tvaru monolitu ... Pak razím nahoru pod Krajčici a na hřebenovou louku, kde v létě stávají stanové tábory pro děti či mládež. Pokračuju po pohodlné polní cestě, pak kousek dolů lesem a za pár minut už stojím u kaple svaté Anežky České nad údolím Račné. Zapadající slunce ozařuje dřevěnou kapličku, vystavěnou ve valašském lidovém slohu, zvláštní "svatozáří". Je to tady moc krásné, je to tady přenádherné a až si říkám, jestli tato kaple není jednou z těch nejhezčích na celém Valašsku ? Konkurentek o titul "Miss" je ale v tomto kraji nepřeberné množství ...

No nedá sa nic dělat - slunéčko zapadá za horu a tož přes Račné do H.Lidča na vlak a dom ...