Pasák - Tři kameny - Loučná n. Desnou

Celý rozechvělý ráno vstávám před 4.hodinou, loučím se s Jankou a pod zataženou oblohou pospíchám na rychlík. V kupé sedím s bábinou, cestující s kupou zavazadel - ( že by lázně ? ) - a s mladou dvojicí, která si otvírá notebook a učí se latinské názvy nějakých rostlin. Za Hulínem zírám na nádherný východ slunce nad Hostýskými vrchy. Slunce je obaleno zvláštním krvavým oparem. Chvilku váhám, zda to vyfotit. Vlak ale jede velkou rychlostí, kolem se míhají stožáry vysokého napětí - nedopadlo by to dobře... Škoda - mohla to být jedna z " životních fotek !" V Olomouci leží uprostřed nádražní haly chlap v bezvědomí, nikdo si ho nevšímá a na bezdomovce zrovna moc nevypadá... Když se vracím od stánku s pečivem, stojí u něj policajti a přijíždí i záchranka. Venku už je moc hezky. Za rohem si ve stánku kupuju kávu v kelímku a pozoruji cvrkot ranního velkoměsta. Než mi kafé vychladne na poživatelnou teplotu, bavím se tím, že se snažím odhadnout charaktery přicházejících a odcházejících zákazníků...Vracím se do haly - chlap už za asistence záchranářů usedá na lavičku - a já spěchám podchodem na rychlík do Jeseníku.

Od Hanušovic stojím u okna a kochám se krásným azurovým nebem s bělostnými oblaky a taky desítkami skalních útvarů ukrytých v lese, kolem něhož projíždíme. Rychlík má zpoždění, v Branné jsme až po 9.hodině a tak rychle ven ! U letecké mapy obce, na níž je vyznačeno 16 druhů ubytování různých kategorií , si rychle zapaluju startku a protože mám strach, aby mi vydrželo počasí - tak honem přes trať a vzhůru do kopce ! Strmější úsek vede lesem okolo 20 metrů vysokých útesů Alojzovských skal až po shluk šíleně fotogenických chalup Předního Alojzova - a pak už stoupám loukami mírně nahoru k hřebeni. Přede mnou se na louce nacházejí malebné shluky stromů a když se občas otočím, tak se mi postupně čím dál tím více odkrývá výhled Na Králický Sněžník, Suchý vrch, klášter u Králíků, náhorní rovina mezi Brannou a Starým Městem, chatu Paprsek a na polskou hranici... Je to fakt Boží a nemá to chybu !!! ( A já mám hlad, chce se mi kouřit a do toho nevím, kterým foťákem dřív fotit - zda Praktikou nebo digitálem a to se ještě na všechno dívám dalekohledem - kdyby šlo vyfotit to, co vidím přes okulár - to by byly FOTKY !! ) Na vrcholu louky stojí nádherný strom solitér a od něj je výhled úplně ten ze všech nejlepší. Tak sem se určitě musím vrátit i s manželkou a to nejlépe na podzim ... Po naučné stezce přecházím přes louku a omylem scházím ze značky do lesa mezi nějaké skály - tady v Jeseníkách jich nejsou desítky ani stovky, ale rovnou tisíce ! Pak už správně po stezce, která vede hřebenem po lukách těsně u rozhraní lesa a jsou z ní nádherné výhledy na Brannou s hradem Kolštejnem a daleko do Čech.

Ještě kousek lesem a už stojím před prvním útesem skal Pasáku. Ze skály trčí plotna asi 10 m daleko nad hlubinu, jdu se tam mrknout - propast pod nohama vyvolává velmi příjemné mravenčení v zádech. Následuje panel Naučné stezky, krásná skála Kovadlina a vlastní Pasák, vše zarostlé náletovými dřevinami a chausem mladých stromů a navíc tu k mé nelibosti nejsem sám. Je tu jakási ženská a chlap v červené šusťákovce. Dávám se s ním do řeči a s překvapením zjišťujeme, že jsme kolegové přes focení ! Říká, že by si sebou nejradši vzal motorovou pilu a až sem půjde příště, pořádně by to tu probrál. Je fakt hrozné, jak to tady vypadá - kvůli ochraně krkavce, který už se dávno odstěhoval jinam, je to tu zarostlé až běda a jedno z nejklrásnějších a nejromantičtějších míst Jeseníků ztrácí pomalu, ale jistě svůj šarm !!! Zanadávali jsme si ještě na dráty el. vedení a jiné záludnosti při focení a pak už jsem se musel rozloučit. Zestupuju k nádhernému skalnímu oknu. Skály všude kolem vypadají téměř jako ze stavebnice Lego, jsou z amfibolitu. Ještě snímek kolegy, fotícího mne z útesu na památku a já ještě projdu kousek podél 250 m dlouhého a až 30 m vysokého pásma skal a pak už se musím s tímto nádherným místem rozloučit a "valit" dál...

Zestupuji strmě lesem, pak po pěšince k okraji velké louky u potoka a zde průšvih ! On to není potok, ale říčka Hučava s dravým tokem a peřejemi a jen tak přeskočit na druhou stranu, nebo se přebrodit prostě nelze ! Takže podél toku na konec louky, přicházím k veliké chalupě a u ní vidím přes Hučavu lávku - sláva ! Na zápraží sedí na lavici nějaký děda a zpod lavice na mne vystartuje podvraťák a se zuřivým štěkotem pádí ke mně. Dávám se s dědou do řeči, psa ignoruju a se scvaklými půlkami pomalu k lávce a na druhou stranu...UFFF !!! Pokračuju proti proudu Hučavy, obdivuji kaskády a menší vodopádky a vzpomínám na Janku - ta by se tady zbláznila radostí. Přicházím na rozcestí cest a mne teď čeká 1,5 km dlouhý výstup po lesní cestě do svahů Černé stráně. Jde to pomalu, potím se jak pr...e, ale když pak vycházím na lesní asfaltku, mám k dobru jakýsi ten výškový metr...Po silničce pokračuju dalších 6 km, cestou se mi otevírají dílčí výhledy k vrcholu mohutné Černé stráně, na Sušinu a ke Králíkům. Přecházím přes dvě údolí - vždy, když přejdu přes mostek potok, jsou na něm kaskády nebo vodopádek. Ve třetím údolí pod sebou vidím - ( a hlavně slyším ) - zatím nejvyšší katarakty a přes průsek vidím svůj další dnešní cíl - mohutné skalisko tři kameny.

Z lesa scházím na okraj obrovské a překrásné louky se skupinkami stromů i solitéry a dostávám se do Přemyslovského sedla. Prochází tudy silnička, spojující údolí Branné s údolím Desné, nikde žádné el. dráty a je odtud senzační výhled jak na Králícký sněžník, tak Na Praděd a Mravenečník a Dlouhé Stráně. Než sejdu do sedla k silnici, mám "zavařené" oba foťáky i s dalekohledem ! Opodál se pase stádo " bizonů" a já si vychutnávám nádhernou atmosféru tohoto místa. Je tu tak krásně, až se chce člověku brečet...Vidím, že mi dnes mé milované Jeseníky přichystaly sladkou odměnu - člověk sice musí vycedit nějaký ten půllitřík potu - ale když vyjde počasí, stojí to za to !!! Následuje výstup na hřeben v délce 2 km ... a trochu to už "bolí". Nahoře najdu tur. odpočívadlo a tak tu rozbaluju čokoládu a dívám se do mapy - ke skalám 0.5 km - a půlku čokolády tu zapomínám. Ke Třem kamenům je to ve skutečnosti blíž. Je to obrovský mrazový srub z ruly, z cesty jsou z něj vidět jen vrcholky skal, ale otevírá se z nich nejhezčí výhled z celé mé cesty. Jen odtud nejlíp vynikne obrovská hmota Černé stráně ! Usadím se pod vrcholkem a tiše se kochám ... ( Při zpáteční cestě nacházím na odpočívadle půlku zapomenuté čokolády - v Jeseníkách se nekrade ! )

K Jelení skalce to má být jen 3 km, ale protože už mne v kanadách dost bolí nohy, zdá se mi to delší a to je cesta z kopce. Procházím přes osadu Bukovice - je to tu samá chata a chalupa - a pak se ocitnu na louce s kládami a vynikajícím výhledem na celý Mravenečník s větrnými elektrárnami. Dává se do mě zima a tak si oblékám suché tričko a navíc i mikinu. Zároveň konzumuji svačinu, protože už mám hlad jako spisovatel ! Cestou dolů do Loučné mi cestu zkříží párek hravých veverek a pak už jsem na horním okraji obce. Je tu vodní náhon a malá vodní elektrárna, míjím několik penzionů a když přicházím k želez. stanici, tak mi vlak ujíždí doslova před nosem !!! No a co - další mi jede po 19. hodině a tak mám aspoň čas podívat se na zámek. Kolem řeky Desné a spodního zámeckého rybníka se dostávám do zámeckého parku, nade mnou se vypíná "polozřícenina" feudálního sídla, hrozně romantická a perfektně osvícená odpoledním sluncem.

Letem světem průzkum parku : je tu další velmi hezký rybníček a kolem spousty vzácných stromů, vypadá to tady skoro jako v nějakém arboretu... Park i zámek jsou napůl devastované, ale je tu opravdu hrozně krásně a stojí to tafy i za opakovanou návštěvu ! Do zámku je vetknut opravený kostel a před ním je prostranství s lavičkami. Stojí zde i několik litinových soch - výrobek zaniklých soboteckých železáren...Fotím a až mi dojde paměť na kartě, vydávám se hledat nějakou hospůdku. Jedna je hned naproti zámku, vypadá velmi útulně a tak šup dovnitř. U sympatické číšnice si dávám jakousi imitaci kofoly a kávu turka a když si při placení řekne o sumu " 19 kč" , tak se ptám za co a ono je to za oboje !!! Na nádraží visí perfektní mapa Jeseníků se všemi skálami a za chvilku je tu " Pendolino" soukromé železnice a já s ním odjíždím do Šumperka a k domovu...

( Tak toto byl jeden z nejkrásnějších dnů mého života - ušél sem 25 km a zchudl o 2 kila !!! )