Pohoří Retezat

Z města Hateg jedeme autem přibližně 50 km přes Clopotiva směr Gura Zlata a jezero Gura Apei (největší ledovcové jezero Retezatu), u kterého máme v plánu parkovat. Silnice se mění v panelovou cestu a my za bílou Dacií míříme směr jezero a doufáme, že ona ví, kam jede. Vjíždíme do jakési stavby, ale dělníci se na nás tváří, že je to normálka. Přijedeme po hrázi k vypuštěné přehradě. Pasáčka ovcí se ptáme kudy na jezero Gura Apei a on ukazuje, že jsme na místě a že je tady "turbín".

Lidé z bílé Dacie se zde vyfotili a pokračují po "polňačce" dále, jedeme tedy za nimi. Dacii bohužel zanedlouho předjíždíme a pokračujeme sami. Asi po hodině cesty chceme auto otočit, dáváme si poslední kilometr. A štěstí nám přeje - průměrnou rychlostí 15km v hodině přijíždíme po hodině cesty ke vstupu do hor. Je to zvláštní, ale na parkovišti pár aut parkuje. Díváme se do místní mapy a vyrážíme po mědvědí stezce přes rozbořenou lávka vzhůru směr další ledovcové jezero a doufáme, že jako jezero bude i vypadat. Na to, že v rumunských horách podle průvodců těžko jen narazíme na turisty, hned po 10 minutách potkáváme prvního, prozpěvujícího si turistu, co jde již dolů. Cesta nahoru ubíhá poměrně příjemně, nejdříve lesem (kde si medvěda dokážeme snadno představit) a pak loukami směr nahoru. Značení je poměrně dobré, jdeme po červených křížích.

Stromy se už mění v keře a v těch keřích na nás vykukují povalující se krávy. Vypadají, že jsou na turisty zvyklé. Těsně před tím, než stezka pokračuje potokem, potkáváme velkou skupinu turistů, zdravíme se rumunsky, anglicky a podobně...až si všimneme, že poslední slečna má na krosně české "Kuře na paprice". Projdeme potokem a drápeme se výš a výš, až u prvního sněhu stavíme sněhuláčka. To se nám již rozprostírá výhled na krásné jezero pod námi. Pokračujeme však po značkách výš a narážíme na námi hledané ledovcové jezero Bucura. Kolem něho stojí několik stanů a povalují se zde lidé. Velké teplo zde není, ale jezero je hezké a voda krásně čistá.

Najíme se a vracíme se zpět k předchozímu jezeru (asi Zanoaga?), ke kterému slézame po velkých kamenech. U jezera je krásně, tráva zelená, kytičky kvetou (je červen), posadíme se a dáváme si pauzu. Po spadaných kamenech se šplháme zpátky na turisticky značenou pěšinku a míříme dolů směr k autu. Překvapením na cestě zpět je snad jen to, že stádo krav se rozrůstá o koňské, nikde žádný člověk k nim, ale když skrz ně procházíme, nevšímají si nás. Potkáváme turisty, co si nahoru nesou celé matrace na zádech.

Autem nás čeká ještě hodinová cesta dolů k silnici.

Celkově nám výlet z Hategu do Hategu trvá asi 6-7 hodin.