Retezat a Valcan aneb Ne, nejedem za Drakulou...jedem do Jižních Karpat

Pro letošní dovolenou jsme si vybrali letní čundr v Rumunsku... Ze začátku jsme zvažovali zážitkovou cestovku, ale všichni nám říkali: "né, jeďte radši sami, to bude větší dobrodružství..."

A tak jsme nakonec zvolili cestu nejmenšího odporu: jeli sami, ve stejném termínu jako cestovka, a počítali s tím, že se tam možná potkáme...

Po zvážení možností Dopravy, sbírání informací a shánění map jsme v pátek vyrazili autobusem do Budapešti. V Maďarsku jsme na mezinárodní pokladně koupili lístek dál...do Simerie... (Doporučila bych si na mezinárodní pokladnu v Budapešti vyhradit dost času, obrnit se trpělivostí, a nenechat se ničím překvapit... to že si umím anglicky říct o jízdenku na vlak nám stejně moc nepomohlo...)

Takže jsme po pár hodinách bezcílného, ale příjemného bloumání po Maďarské metropoli nasedli na noční vlak směr Rumunsko a nad ránem dorazili do Simerie, přesedli na lokální autobusík a dopoledne dorazili do Lupeni.

Z Lupeni jsme si jako první cíl zvolili divoké pohoří Valcan... Zjištění číslo jedna: příště pořídit lepší a podrobnější mapu, a to že tudy vede jen jedna stezka... to je jen další argument pro lepší mapu :D nemusí být v reálu ani tak moc značená... Takže jsme stylem "na Jeníčka s Mařenkou" bloudili tři dny po Valcanu... A že to stálo za to... rozkvetlé louky, první stáda divokých koní, borůvková pole, ovečky...

Třetí den jsme slezli do Campu lui Naeg, dali si pivko, okoupali se v přehradě a naplánovali další část cesty. Utábořili jsme kousek za městem, a ráno vyrazili opět vzhůru, tentokrát směr pohoří Retezat, česky Jezernaté hory.

Mapy Retezatu jsou už o dost dostupnější, také jsou cesty lépe značené...ne však na jihovýchodě, kudy jsme do pohoří vstupovali... Takže nás trošku potrápily a zmátly vyježděné lesácké cesty, ale nakonec jsme se dostali do sedla pod Vf. Vacarea, zde jsme přenocovali a ráno už se vydali po hřebeni směrem k turisticky známější části Retezatu. Po přechodu Custury a obou Papuší jsme se utábořili přímo mezi dvěma nejvyšíma dominantama (Vf. Papusa (2508) a Vf. Peleaga (2508,8), u jezera Peleaga.

Ráno jsme, hnáni mračny zdolali i Peleagu a pod vrcholem nás po obědě zastihl bouřkový mrak. Seběhli jsme do tábořiště u jezera Bucura a vynechali tak část plánované trasy (především vrchol Retezat, který by podle průvodců neměl vynechat nikdo, kdo do Retezatu zabloudí za turistikou...). U jezera jsme už potkali českou cestovku a tak jsme nabrali síly na poslední dny.

Předposlední den bylo naším cílem jezero Zanoaga. Na Vf. Retezat jsme se už nevypravili (jo...můžu za to já, protože jsem srab a děsilo mě dunění větru na hřebenu, i když svítilo sluníčko...). Nakonec se ale hodilo, že jsme do tábora dorazili po obědě, protože jsme toho v noci kvůli počasí moc nenaspali... U Bucury jsme totiž kvůli větru a bouřce nemohli moc spát. Zjištění číslo dva: malý, přízemní stan pro dvě osoby ještě nezaručuje ochranu proti horskému větru :D...

Takže jsme dospali u Zanoagy, kde jsme se utábořili na nejmalebnějším místě. Jezero Zanoaga je nejhlubší jezero v Retezatu, a podle průvodců i nejkrásnější. S tím musím po vlastní zkušenosti souhlasit :). K doplnění - Retezat (Jezernaté hory) je plný ledovcových jezírek, pozůstatků ledovce, která jsou ledová :D a chráněná, takže je v nich zakázáno se koupat... pravděpodobně se to děje, ale studená voda není nic pro mě :D Ale pastva pro oči to tedy je skvělá :)

Od Zanoagy jsme se už vydali zpět do civilizace. Kousek od chaty Gura Zlata jsme přijali pozvání na grilování. Takže Rumunskou pohostinnost jsme zakusili i v minimálně obydleném Retezatu. U chaty na nás už čekali turisti z cestovky. Nečekali samozřejmě na nás, ale na autobus, který měl sice pár hodin zpoždění, zato měl pro nás dvě volná místa, takže jsme naši výpravu zakončili několika Ursy (Ursus - rumunské pivo), povídáním s československými turisty a posloucháním karpatských povídek, které měli průvodci připravené pro dlouhé deštivé večery.

Rumunské karpaty totiž prý zachytí každou oblačnost, každou bouřku, každé pršeníčko. Takže se moc často nepoštěstí vychytat krásné počasí na celý týden (a v tomhle faktu se už jedna propršená noc snadno ztratí :)

K věcem kolem čundru...Spali jsme jak bylo zmíněno ve stanu. Většinou jsme hledali spíš místa, kde bude závětří, než kde je oficiální tábořiště (vlastně nejhorší noc sme zažili v oficiálním tábořišti). V Retezatu se také má platit nějaký poplatek za vstup - nic velkého, ale nikde jsme nepotkali nic ani nikoho, kdo by nám něco takového prodal :D Možná kdybychom šli z jiné strany, kdo ví.

Vařili jsme na plynovém vařičku, chytrá a praktická věc, ale kdybychom ještě víc chtěli, jsou i levnější i lehčí (myslím šetření kily v batohu) možnosti vaření v přírodě.

Co se týče peněz, v horách je moc nevyužijete. Sem tam chata na okraji hor, nebo vesničky mezi horami, ty berou rumunské lei (v létě byl kurz kolem 7kč/1leu)...a většinu jsme nakonec utratili za pivo... :D (měli jsme na cestu zpět, ale nakonec jsme platili v korunách, takže jsme ještě měnili zpět - u nás nejsou v každé směnárně, ale dají se sehnat). Ceny jsou prakticky podobné jako u nás, u běžného zboží (jídlo, pití, Doprava apod.)

Ještě jeden veledůležitý postřech. V horách je vody dost. Jen se musí počítat se zpožděním, pokud plánujete hřebenové přechody. Tím, že jsme většinou nespali v oficiálním tábořišti jsme museli občas kousek scházet z hřebene pro vodu. Ale není lepší pocit než nabrat vodu nad stádem ovcí s myšlenkou, že ty kálí až pod námi :D (měli jsme sice uv lampičku, ale nepoužili ji. Brali jsme vodu většinou hned z pramene a nic nám nebylo :))