Procházka Veselím nad Moravou

Cestopisy

Fotografie (56) • Foto: Franta

Vstoupit do fotogalerie (56 fotografií)

Tyršův dům

část Zámeckého parku před řekou

Vstoupit do fotogalerie (56 fotografií)

Ostrožské nádraží nás po návratu z prohlídky města a zámku překvapilo nesmírnými davy lidí. Naštěstí měli všichni tihle žíznivci namířeno na Slavnosti vína do Hradišča a do lokálky jedoucí na opačnou stranu jsme nastupovali sami.

Jen co se žena stačila pohodlně uhnízdit na sedadle, byla mnou taktně upozorněna, že budeme vystupovat, neboť vláček už vjížděl na nádraží ve Veselí nad Moravou.

Novodobějším centrem s kostelem Andělů svatých jsme jen proběhli a okolo Tyršova domu přes hlavní silnici vpadli do rozsáhlého Zámeckého parku. Řekou Moravou je rozdělen na dvě části. V té první jsme napřed okoukli zajímavé dřevořezby jej zdobící, a poté po modré značce zamířili podél břehů řeky s výhledy k pěší lávce, která je spojnicí s hlavní zámeckou částí.

Park vznikl na místě lužních lesů, které páni hradu a později zámku využívali k lovu. Později byl hvozd upraven na anglický park. Za základ posloužily původní stromy, které byly doplněny dřevinami z jiných oblastí střední Evropy i z různých končin světa. Mnoho neobvyklých druhů se v něm objevilo díky přičinění panského zahradníka, který se kamarádil s kolegy z Buchlovic, Milotic a Strážnice a mezi nimiž organizoval rozsáhlé výměny semen vzácných druhů stromů.

Dnes se ve veselském parku různých dřevin a keřů nachází víc jak sto druhů a tři z nich dokonce pocházejí až z Číny a Japonska. Jedná se o jinan dvoulaločný, zmarličník japonský a jerlín japonský.

Historie parku byla zhruba následující: za Františka Jana Chorynského byla zmiňována toliko existence ozdobné zahrady a skleníku na vlašské stromoví. V roce 1752 od města koupil další pozemky a nechal zbudovat francouzskou zahradu. Areál parku se postupně rozrostl o oba břehy Moravy spolu s Ptačím a Růžovým ostrovem, Sviní oboru (les) a dalšími pozemky, čímž vznikl rozlehlý komplex. Díky tomu zde později vznikl velký anglický park s alejemi a oborou pro zvěř.

V období romantismu přibyla soustava spojených rybníků s ostrůvky, v nichž se chovaly okrasné cizokrajné ryby.

(Přes hladinu toho největšího je směrem k zámku dodnes moc hezký pohled).

Dále se zde nacházely ptačí domky a voliéry pro ptactvo. Kvůli ochraně proti náhlé změně počasí si panstvo nechalo zbudovat drobnější stavby s okrasnými architektonickými prvky. Vyrostl zde letohrádek, turecká bariéra s pyramidou a poprsím jenerála Laudona, jeskyně a společenský chrámek Templ. Před zámeckým průčelím dva rondely a gloriety, Poklona sv.Františku Xaverskému, v parku pak čínský chrám, lázeňský a rybářský dům a altánky. V zámeckém parku nechyběly ani skleníky, oranžerie, štěpnice a užitková zahrada.

Významnějších změn se parku dostalo v sedmdesátých letech minulého století a v roce 2012, kdy byla dokončeny úpravy vegetace.

V současnosti přírodní prvky hezky doplňují novodobé dřevořezby pohádkových bytostí a zvířat a za návštěvu určitě stojí i vzdálenější bludiště s minirozhlednou.

(Bludišťátko vřele doporučuju...)

Jednopatrový čtyřkřídlý zámek se zdobnými nárožními věžičkami se nachází na samém okraji parku a od středu města je oddělen několika rameny řeky Moravy. Původně zde stával vodní hrad s mohutnou okrouhlou věží, který zde nechal vystavět jako tehdejší hraniční pevnost (spolu se sousední Strážnicí a Uherským Ostrohem ) král Přemysl Otakar II. O kvalitě pevnosti svědčí obléhání ze začátku 14.století, kdy se jí zmocnil uherský soused – Matúš Čák Trenčanský, a kdy velmi dlouho trvalo vojskům Jana Lucemburského, než ji získalo zpět.

Za Bílíků z Kornic byl hrad přestavěn na renesanční zámek. Raně barokní podobu dostal při obnově škod, které při jeho dobytí roku 1645 napáchali Švédové. Nárožní věžice pro tehdejšího majitele – hraběte Jana z Rottalu, pravděpodobně projektoval F.Luches. Do konce 17.století proběhla dostavba východního křídla a v polovině následujícího století byla ze siluety zámku navždy odebrána kulatá hradní věž. V roce 1840 nechal Fridrich Chorynský zámek upravit do pozdně empírového slohu a tuto jeho podobu můžeme spatřit i dnes.

Po druhé světové válce byl zámecký objekt využíván pro potřeby školství a byly v něm umístěny kanceláře.

Dnes je veřejnosti stále nepřístupný, nachází ve zchátralém stavu a toužebně volá po mnohem rychlejší rekonstrukci.

Když jsme se dostatečně pokochali všemi zákoutími zámeckého areálu, naše nožky zamířily do centra města. Předtím našim zraků samozřejmě neunikl objekt význačné technické památky, nacházející se na dohled od zámku. Je jím vodní elektrárna, která vznikla začátkem minulého století přestavbou několika mlýnů a kde se na výrobě elektriky nejprve činily lopatky Francisovy turbíny o výkonu 120 kW. Druhou, později nainstalovanou turbínu s výkonem o 30 kW vyšší dodala firma Kolben.

O něco dál žena zamířila k blízkému rynku, já si ale ještě udělal odskok do spodní části ostrova, obtékaného řekou Moravou a jejími rameny. Ve známější horní části ostrova narazíme na živé Bartolomějské náměstí... a v té spodní, liduprázdnější, pak ulicí Rybníček přijdeme k nízké budově, která bývala židovskou synagogou. Židé se ve Veselí vyskytovali od konce 15.století, ale svoji modlitebnu si zbudovali z nefunkční koželužny na městském předměstí až ve století sedmnáctém. Nová vznikla v roce 1840, ale sloužila jen padesát let. Pak totiž židovská komunita ve Veselí zanikla. Od druhé světové války nebyla využívána k modlitbám, ale jako sklad. Změna nastala až po sametu a adaptaci v roce 1993, od té doby slouží Církvi adventistů sedmého dne. Dnes je zařazena mezi kulturní památky ČR.

Po obhlídce bývalé synagogy už jsem zamířil za Janou na Bartolomějské náměstí. Patří k nejstarším částím Veselí nad Moravou a na východní straně se nachází jeho nejskvělejší dominanta – chrám svatého Bartoloměje s fasádou žluťoučkou jak čerstvě vylíhnuté kuřátko.

Barokní sakrální stavba od svého vzniku roce 1731 sloužila jako veselský farní kostel. Sochy svatého Jana Nepomuckého a svatého Františka byly původně darem městu od hraběte Františka Kajetána Chorinského a stávaly na mostě. Ke chrámu byly přemístěny až v roce 1860. Bartolomějský kostel vznikl na místě tří měšťanských domů a má krásný barokní interiér a varhany. Funkce farního kostela mu byla odňata v roce 1858, kdy jím byl vyhlášen kostel Svatých andělů strážných, stojící v centru města.

Nevím, jaká byla původní podoba Bartolomějského náměstí, protože v roce 2000 – 2010 prošlo velkou revitalizací a my jej navštívili až o sedm let později. Renovace spočívala v kompletní rekonstrukci kostela, vydláždění centrální plochy rynku (dle EU probíhá ve stejném duchu úprava všech podobných míst a dle mého mínění jim jen ubírá Genia loci), dále byly upraveny chodníky a parkovací plochy. U nové kamenné kašny byly umístěny lavičky a aby byli uondaní pocestní, usednuvší na ně, za letních veder chráněni před slunečním žárem, bylo zde vysazeno i 5 (slovy pět) listnatých stromů! Zároveň bylo okolo celého náměstí zbudováno nové veřejné osvětlení a slavnostní osvětlení kostela.

Kromě již zmiňovaných objektů se ve středu náměstí nachází barokní sousoší Panny Marie s Ježíškem z poloviny osmnáctého století (dnes už jen kopie) a v severní části Městské muzeum.

I když jsme při návštěvě měli drobné výhrady kvůli tomu „globálnímu“ dláždění, museli jsme uznat, že se jinak revitalizace povedla a za novou podobu Bartolomějského náměstí se Veselí nad Moravou určitě nemusí stydět.

Nu nic, čas běží, je nutno popojíti dál. Z rynku jsme mezi posledními domy zamířili směrem severním a k místům, odkud naše uši masíroval řev podobný tomu, jež vydávají Niagarské vodopády.

Ale gdeže Niagára, byl to jen (i když mohutný) jez, kterým voda z vlastní Moravy přepadala do jednoho z jejích ramen!

Ten původní pevný byl v rámci protipovodňového opatření nahrazen jezem sklopným s klapkovou konstrukcí a hydraulickým ovládáním. Z něj padající vodstvo má k výšce známých amerických vodopádů sice hodně daleko, ale oč menší výška, o to větší hluk. Velkým zážitkem je i procházka po pěší lávce nad jezem, která zároveň slouží i jako cyklotrasa.

Obřím jezem je hlavní tok řeky Moravy oddělen od ostatních ramen, lávka je zase spojnicí mezi břehy. A také skvělým vyhlídkovým místem - jak na všechno to vodstvo, tak i na sídliště a jiné domy města. Má to jen jednu malou chybu: pokud se budete chtít o nečekaný zážitek podělit s člověkem, se kterým se tady procházíte, musíte na něj kvůli tomu vodnímu rachotu řvát jak na lesy. A ty tady okolo vás nikde v dohledu nejsou...

Po prohlídce celého městského centra jsme se velkým obloukem vraceli k vlakovému nádraží a na rozhraní Masarykovy třídy a Svatoplukovy ulice jsme narazili na nejstarší sakrální památku Veselí nad Moravou – na kostel Panny Marie. I když stojí u rušné křižovatky, nese známku jisté opuštěnosti. Ale proč se divit – kostel se v současné době k bohoslužbám nevyužívá, a i ten starý hřbitov, který jej kdysi obklopoval, byl zrušen před polovinou devatenáctého století. Původně byla tahle stavba zasvěcena svatému Bartoloměji a podle zachovaných románských a gotických detailů historikové její vznik řadí už do poloviny století třináctého. Tehdy stála ve středu původního veselského osídlení, dnes – i když se za tu dobu ani o metr neposunula – stojí na městském Předměstí. To velké písmenko není napsáno chybně - Předměstí totiž bývalo až do sloučení s vlastním Veselím nad Moravou v roce 1919 samostatnou obcí, povýšenou později dokonce na městys.

Úpadek předměstského kostela nastal po vybudování nového barokního chrámu ve Veselí a jeho vysvěcením na farní, díky čemuž pak kostelík Panny Marie sloužil už jen jako hřbitovní kaple.

Tak, velkým obloukem novodobější zástavbou jsme naše kolečko městem uzavřeli, a protože nám k našemu velkému údivu odjíždí spoj směrem k domovu už za pět minut, využíváme toho, a s Veselím nad Moravou se loučíme...

Poslední aktualizace: 1.5.2018

Procházka Veselím nad Moravou na mapě